Sainsbury: Fiction and Fictionalism (1.2)

V předchozí podkapitolce (1.1) navázal Sainsbury na Currieho ve své definici fikce: jedná se o jazykový útvar (series of utterances), který se snaží v adresátech vzbudit předstíranou víru (make-believe) v tento útvar.

 V podkapitolce 1.2 se zabývá Sainsbury otázkou, zda pojem "předstírání tvrzení" (pretending to assert) by mohl sloužit k definici fiktivní intence a fikce. Jinýmimi slovy, za "předstírání" (pretending) by mohlo nahradit či osvětlit "předstíranou víru" (make-believe), kterou jsme výše uvedli v definici fikce.

Sainsbury odkazuje na teorii Johna Searla ("The Logical Status of Fictional Discourse" 1975/1979):

• Searlova teorie je formulována v kontextu Austinovy teorie řečových aktů (SEP), kde v rámci "lokučního aktu" (vydávání zvuků určitého jazykového systému s danými významy) vytváříme i "ilokuční akty" různých typů: tvrzení (assertive), vydávání rozkazů (directive), slibování (commissive), sebe-vyjadřování (expresive), prohlašování (declarative),  kladení otázek, atd. ("I believe that speaking or writing in a language consists in performing speech acts of a quite specific kind called "illocutionary acts". These include making statements, asking questions, giving orders, making promises, apologizing, thanking, and so on." (1975/1979: 66)

• S ohledem na mluvení ve fikci Searle říká: "autor fikce předstírá, že vykonává ilokuční akty, které ve skutečnosti nevykonává" ("an author of fiction pretends to perform illocutionary acts which he is not in fact performing" 1975/1979: 66)

Podle Sainsburyho není nutné, abychom ve fikci předstírali, že něco tvrdíme: můžeme to opravdu tvrdit - v rámci fikce - podobně jako když herec předstírá, že někdo jiný zpívá, tím, že opravdu zpívá; navíc mezi fikce lze řadit i obrazy a sochy a v těch umělci (většinou) nic netvrdí (Walton). Navíc předstírání není dostatečné, protože někdo může např. nacvičovat proslov, tím, že předstírá, že něco tvrdí a přitom nevytváří fikci.[Pozn. Sainsbury je skeptický, zda všechny tyto argumenty jednotlivě přesvědčí zastánce teorie předtírání, zdá se, že je bere tak trochu "kumulativně"]

Shrnutí: k vytvoření fiktivního diskurzu je třeba, aby tvůrce měl v úmyslu vyvolat v adresátech předstíranou víru v to, co tvoří. Pokud má tvůrce v úmyslu, aby adresáti věřili danému disurzu, jedná se o líčení faktů (a recounter of fact) - ať už pravdivé či nepravdivé.