Společná seminární četba filosofických textů je velmi dobrým pedagogickým prostředkem. Studenti přečtou určitou pasáž a poté se pokusí svými slovy shrnout obsah dané pasáže. Učitel shrnutí případně opraví či doplní. Zdá se to jako jednoduché cvičení, ve skutečnosti je ale často obtížné smysl textu uchopit. U Aristotelovy Fyziky je to obtížné i pro učitele. Vezměmě např. tuto pasáž v překladu Antonína Kříže:
"Proto musíme postupovat od toho, co je obecné, k tomu, co je zvláštní. Neboť celek je postřehem známnější, obecno pak je jakýsi druh celku; obecno totiž zahrnuje mnoho věcí jakožto části. Právě totéž se nějak děje také u slov vzhledem k pojmu; neboť slova označují celek neurčitým způsobem, jako například slovo "kruh"; teprve jeho pojmové určení jej rozkládá v jednotliviny. Také děti nazývají nejprve všechny muže otci a ženy matkami, teprve později každé z nich rozlišují." (I.1)
V novinách bychom takové pasáže hned tak nenašli, že?
Zítra budu s bakalářskými studenty oboru humanistika (TF JČU) dokončovat četbu vybraných částí první knihy Aristotelovy Fyziky. Dalo to větší práci, než jsem očekával. Vloni jsem se studenty četl vybrané části první knihy Metafyziky a mám dojem, že to šlo snadněji.
Motivace ke studiu starověkých textů může být různá. Podle některých se jedná o zajímavé a kuriózní muzejní kousky. Podle mne má Aristotelés co říci i dnes, navzdory nejrůznějším omylům, ke kterým dospěl např. v otázce přírodních živlů, kosmologie, vysvětlení příčiny rovnoměrného přímočarého pohybu, apod. Aristotelovy omyly nejsou v hloubi jeho systému, ale na jeho povrchu. Od vzniku moderní vědy v sedmnáctém století se jako "orthodoxie" prosadilo odmítání teleologie (vnitřního účelového zaměření přírodních procesů), redukovatelnost živých, vnímajících a často i myslících bytostní na ne-živé, ne-vnímající a ne-myslící částice či jiné složky, eliminovatelnost objektivních hodnot a dober, apod. Aristotelés je stále aktuální alternativou k této orthodoxii. Abychom se odvolali na nějakou autoritu: Edward Feser asi před dvěma týdny poukázal na povážlivé přibližování jednoho z nejvýznamnějších žijících filosofů, Thomase Nagela, ateisty, k Aristotelsko-scholastické vizi.
