Integrovaná psychoterapie

Po svém letmém angažmá s filosofickou terapií/praxí (18.11.2010, atd.) jsem se tento týden od pondělí do pátku zúčastnil kursu integrovaná psychoterapie. Tento směr založil český psychiatr Ferdinand Knobloch. Zajímavé je, že Knobloch považuje za své důležité vodítko "pražskou empirickou filosofii - od Macha přes Einsteina k Frankovi a Carnapovi" (Knobloch v: Růžička, ed. Komunitní a skupinová psychoterapie, Triton 2011, str. 125). Studoval nicméně i u Anny Freudové (psychoanalýzu) a Hanse Eysencka (behaviorální terapii; Eysenck byl kritik psychoanalýzy). Knobloch ovšem do svého přístupu integroval i řadu dalších postupů a vlivů (psychodrama, psychogymnastika, relaxace, atd.). Integrovaná psychoterapie tedy čerpá z různých, někdy protichůdných zdrojů - Knobloch si opakovaně stěžuje na různé "dogmatiky", kteří rozvoj účinné psychoterapie brzdí.

Ke kursu samotnému toho patrně nic moc říci nemám (kvůli diskrétnosti), zde je alespoň jeden z citátů z Knoblocha, který mně obzvláště mluví z duše:

"Individuální psychoterapie kromě informací od pacienta samého využívá  studie jeho verbálního a neverbálního chování v řadě situací ... Důležité informace přicházejí od manžela či manželky, rodičů, dětí a dalších signifikantních osob, přátel, kteří musí být také někdy začleněni do diagnostické a terapeutické interakce s pacientem. O důležitém sebepodrývajícím chování se téměř nikdy nedozvíme od pacienta samého, nebo jen neúplně. Terapeut, který nikdy nepozve další osoby, je pro nás nemyslitelný a riskuje iatropatogenii [=zhoršení stavu pacienta vlivem zásahu lékaře]." (Knobloch v: Růžička).

Kurs probíhal v krásné obci Krásensko (ekocentrum Rychta), nedaleko se nachází Macocha:

Život je tragický, ale i tak lze pozvednou ruce.