Trojice v současné teologii

Dnes jsme měli třetí pracovní setkání pracovní skupiny analytické teologie (tentokrát na TF JČU v Českých Budějovicích; viz 01.06.2012).

Přednášku měla Mgr. Kateřina Brichcínová. Vycházela především z prací Ctirada Václava Pospíšila, Vladimíra Boublíka a Karla Skalického. Brichcínová má velmi krásný přednes, patrně má zkušenosti z rozhlasového vysílání Proglasu. Diskuse byla také podnětná - mj. o vztahu kultury, praktického živata a trinitární teologie (Lukáš Novák, František Štěch, Petr Dvořák, Tomáš Machula, Daniel Heider, Světla Jarošová, etc.)

Thomas V. Morris: Sedm podmínek úspěchu (Aristotelés v běžném životě)

Zde je další Morrisova přednáška, tentokrát o sedmi podmínkách úspěchu:

Morris používá řadu vtipných příkladů ze života - ti, kteří rádi poslouchají angličtinu se jistě pobaví - co se týče vlastního věcného jádra Morrisovy teorie úspěšnosti, lze ji shrnout do následujících "Sedmi cé":

1. Cíl ("A clear conception of what we want, a vivid vision, a goal clearly imagined")

• Jak ale nalézt správný cíl? (Seneca: "pro loď bez přístavu není žádný vítr dobrý")
• Rada 1: "Poznej sám sebe" (východisko)
• Rada 2: "Nenech to, co je dobré, aby tě odvedlo od toho, co je nejlepší." (Neboj se sejít z vrcholu dolů, abys dosáhl ještě vyššího vrcholu. Život jako série dobrodružství.)

2. Důvěra ("A strong confidence that we can attain that goal")

• předběžná (sebe-)důvěra - William James ji nazývá "pre-cursive self-confidence"
• trvající (sebe-)důvěra - "resilient self-confidence")
  

3. Soustředěnost ("A focused concentration on what it takes to reach that goal")

• Zeno: "Divide ... then Conquer"

4. Konsistence ("A stubborn consistency [="stand-togetherness"] in pursuing our vision, a determined persistency")

• Konsistence znamená co do etymology "dohromady-stání", překládá se např. jako důslednost.
• Opakem konsistence je roz-cházení, či dramatičtěji: rozpad.
• Proč je vlastně v našem životě, v životě našich blízkých, životě našich rodin, podniků, atd. tolik vytrvalé nekonsistence ("persistent inconsistency"? (Otázka, kterou si také často kladu)
• Morris identifikoval tři důvody: (a) neznalost či nevědomost (ignorance) - nevidíme důsledky svých činů; (b) lhostejnost (indifference); (c) netečnost (inertia) - špatné habity. Co s tím? Představivost (imagination) - síla příběhů.

5. Závazek ("An emotional commitment to the importance of what we are doing")

•  "People care for those who care for them."
• The Dual Significance Principle: "Every job productive of any good can be given either (a) a trivial description, or (b) a noble description. Ultimate motivation requires that we have, in our own minds, a noble description of what we do."
• "Never forget the big picture."

6. Charakter ("A good character to guide us and keep us on a proper course".)

• Neetický úspěch je vždy y dlouhodobého hlediska sebe-zničující. 
• "If you don't get it the right way, it won't have the right impact. Only the right success is sustainable."
• "Aristotle on Masterfull Persuasion and Salesmanship: Logos (informace) - Pathos (nadšení) - Ethos (charakter)".

7. Potěšení z postupu (A capacity to enjoy the process along the way".)

• Na světě jsou dvě kategorie činností: (1) které nás těší, (2) které jsou obtížné. Co s těmi obížnými? Ty se můžeme naučit - a začnou nás těšit. 
• "Enjoy thyself - everything becomes much easier"

Doporučuji story na závěr - jak projít frontou tisíce lidí! 
Morris je vskutku strhující řečník a vynikající "filosofický kouč".

Literatura:

• Adler, Mortimer J. (1978/1997) Aristotle for Everybody: Difficult Thought Made Easy. New York: Touchstone.
• Morris, Thomas V. (2002) Art of Achievement: Mastering the 7 C's of Success in Business and Life Andrews McMeel Publishing.
• Staples, Walter Doyle (1993) Think Like a Winner! Wilshire Book Co. 

Thomas V. Morris: Jak se stát osobností? (Aristotelés v běžném životě)

Thomas V. Morris je jeden z nemnoha současných "profesionálních" filosofů, kteří se vrátili ke způsobu života většiny starověkých a raně-novověkých filosofů, tj. života "na volné noze". Podobně jako např. William F. Vallicella opustil i Morris skvěle zajištěnou existenci amerického univerzitního profesora a vydal se na svou cestu nezávislosti - Morris založil Instiute for Human Values a stal se dalším z reprezentantů filosofického poradenství (či filosofické praxe - viz 18.11.2010). Morris rozesílá moudrosti přes Twitter, píše knihy, a mluví na nejrůznějších setkáních. (Na rozdíl ovšem od řady jiných autorů podobného ražení, např. Stephena Coveyho, je Morris autorem i řady ryze odborných "analytických" knih, především v oblasti filosofie náboženství).

V níže vloženém videu mluví Morris o tom, co činí člověka "velkou osobností" (four foundations of greatness). Morris se nejprve odvolává na Aristotela jakožto prvního myslitele, který se systematicky zabýval otázkou "Co motivuje náš život?" Odpovědí na tuto otázku je samozřejmě nepřeberné množství, ovšem veškeré základní odpovědi dané v dějinách filosofie lze nakonec redukovat na tři základní:

• rozkoš 
• uspokojení (klid) 
• štěstí (aktivita). 

Ani rozkoš ani uspokojení ovšem neodpovídá nejhlubším potřebám člověka. Jen štěstí (happiness, ne luck) je pravou motivací lidského jednání a důvodem toho, že se lidé stávají "velcí". V čem ovšem štěstí spočívá? I na to jsou různé odpovědi. Morris rozebírá čtyři tradiční "základy", které je třeba v rámci pravého štěstí rozvíjet: pravda, krása, dobro a "jednota" (=spiritualita):

Tyto termíny jsou samozřejmě pro většinu nefilozofů jen abstraktní strašáci, ovšem Morris je vtipně vyplňuje konkrétními příklady a zkušenostmi. Morrisovo pojetí je v posledku podobné Grisezově/Finnesově argumentaci: jeho čtyři "foundations" jsou analogické některým z osmi základních lidských dober. (15.12.2009). 

Literatura:

• Covey, Stephen R. (1989) The Seven Habits of Highly Effective People. Free Press.
• Marinoff, Lou (2001) Philosophical Practice. Academic Press.
• Morris, Thomas V. (1999) Philosophy for Dummies. Hobocen, NJ: Wiley. 
• Morris, Thomas V. (1997) If Aristotle Ran General Motors. New York: Henry Holt.
• Morris, Thomas V. (1991) Our Idea of God: An Introduction to Philosophical Theology. Downers Grove, IL: InterVarsity Press.

John R. Searle v Praze

Dnes má v Praze přednášku John Searle (pozvánka) o sociální ontologii. Searle je skvělý spisovatel i řečník, jeho velkým tématem je "jednota světa" - jak my lidé s vědomím a svobodou, s jazykovými, morálními, právními a politickými projevy zapadáme do fyzikou a neurofyziologií popisovaného světa? Populární přednášku k tématu "svobodné vůle" měl Searle pro Authors@Google:

Searle nejprve poukazuje na to, že hlavní otázka "tradiční filosofie, která má své kořeny v 17. století" (sic!), totiž "Je možné poznání/vědění?", je dnes bezpředmětná. Nepopiratelným faktem totiž je, že "poznání roste". Skeptické obavy o existenci poznání  a reality nelze brát vážně - "nelze poslat lidi na Měsíc a zpět a ptát se zda existuje realita". Skeptické otázky jsou zajímavé, OK, ovšem jsou to jen bezvýznamné hříčky. Stěžejním filosofickým problémem je dnes podle Searla (mými slovy) "úplná naturalizace člověka". Řada dnešních naturalistů/materialist/fyzikalistů má dojem, že žádný takový problém neexistuje - víceméně je již vše podstatné vyřešeno. Jejich "rozřešení" ovšem vesměs přichází za cenu větších či menších kompromisů - nejrůznější fundamentální fenomény jazyka, vědomí, společnosti, atd. jsou prostě a jednoduše ignorovány. Searle toto nedělá a snaží se "smířit" tuto spcificky lidskou realitu s "tím, co nám říká fyzika o základních stavebních kamenech světa (ať už jsou to částice, či vln-částice, struny či cokoli jiného)."

Konkrétně problém svobody vůle prezentuje Searle ve své přednášce takto: na jednu stranu máme silnou "inklinaci" hledat dostatečné ("donucovací") příčinné vysvětlení všeho co se děje; na druhou stranu máme zkušenost s tím, že my lidé často nejednáme na základě příčin, ale důvodů. A ty nejsou plně determinované, k ničemu nás "nedonucují". Samozřejmě je možné tvrdit, že je tato naše zkušenost svobodné volby "iluzí", ovšem jedná se na rozdíl od jiných iluzí o něco, čemu se nemůžeme jen tak snadno vyhnout. Naše jednání vyžaduje jako "pracovní předpoklad" to, že si můžeme (poměrně) svobodně volit z vícero možností. Ani jako determinista si nemohu příjít do do restaurace a počkat si na to, co "mnou bude řečeno, aby mi to bylo dáno". Musím si své jídlo vybrat. Svůj život žijeme, nejsme jen tak "žiti".

Searle si netroufá tvrdit, že má řešení problému "naturalizace svobody", nicméně je přesvědčen, že řešení tohoto problému leží kdesi ve "fúzi" mozku+vědomí (jeho tradiční stanovisko) a kvantově mechanické neurčenosti (jeho nové stanovisko - dříve odmítal).

Jak již bylo řečeno: Searle je skvělý a vtipný řečník a autor, nicméně neměl by zkusit (alespoň metodicky) zapochybovat o svém naturalistickém dogmatu? Nemají jiné filosofické pozice větší šanci s vysvětlením svobody a toho, co (snad) víme o mozku a fyzikálním světě?

Literatura:

• Moreland, J. P. "The Argument for Consciousness", in: Craig and Moreland, eds. The Blackwell Companion to Natural Theology, Malden, MA: Wiley-Blackwell.
• Novotný, Daniel D. 2007. "Searle on the Unity of the World". Axiomathes, vol. 17 (1): 41-51.
• Searle, John R. 1992. The Redicovery of Mind . MIT.
  
• Searle, John R. 2004/2007. Freedom and Neurobiology: Reflections on Free Will, Language, and Political Power New York: Columbia University Press.

Jóga od mládí k dnešku - jóga v Hartmanicích

Jedním z pravděpodobných zdrojů mého celoživotního zájmu o "nejzažší otázky" (filosofii, duchovní disciplínu, vědu, atd.) je mé setkání s jedním z šesti orthodoxních systému indické filosofie - s jógou (योग). S jógou jsem se setkal v útlém věku, díky svému otci a díky knize Jóga od staré Indie k dnešku (Avicennum, Praha 1971). Tato kniha byla jakousi "biblí mého dětství", četl jsem ji nesčetněkrát a zkoušel jsem nejrůznější cvičení v ní popsané. Sám sebe jsem považoval za "hinduistu". Od mé konverze ke křesťanství na střední škole a později studia latiny, řečtiny a západní filosofické tradice na univerzitě můj zájem o jógu upadl, přesto uchovávám v paměti jisté střípky z této knihy a sem tam si nějaké cviky z hathajógy zacvičím. Vzhledem k tomu, že se v tyto dny koná cvičení jógy přímo zde v Hartmanicích (vede: Jarka Prokopová), využiji této příležitost, abych si porovnal své zkušenosti s jógou se zkušenostmi jiných lidí.

Kniha Jóga od staré Indie k dnešku patří mezi ty lepší, podává řadu poměrně spolehlivých informací. Na druhou stranu celou knihou prolíná dogmatický relativismus, kde se bohatství indické filosofické a náboženské tradice (založené na rozdílech!) slévá v jeden "guláš". Např. po úvodní užitečné informaci (či spíše hypotéze) Mircea Eliadeho (Freedom and Immortality, 1958), totiž že základními tématy indické nábožensko-filosofické tradice je karman, mája, nirvána a jóga, Boris Merhaut tvrdí, že: 

"Pro Evropana odchovaného řeckou logikou jsou ... jóga (touha po spojení s absolutnem) a bhóga (užívání smyslových rozkoší), neslučitelnými protiklady. Ind, jemuž jsou zcela cizí aristotelovské kategorie, intuitivně chápe dialektickou jednotu protikladů. Ví, že společným jmenovatelem jógy i bhógy je jednota veškerého života ... Jinak vyjádřeno, osvobození od běžných lidských nedokonalostí se získává nejen jógou, asketickou metodou popírání světa, ale i dokonalým uskutečněním bhógy, lásky, a s ní spojené sexuální rozkoše." (str. 9)

(Takže, abych byl ironický: Indové neznají Aristotela, ale znají Hegela. A užívání a odříkání jim vyjde na stejno!)

V první fázi asimilace indického myšlení v Evropě a USA v 19. století (příp. dříve v pracích misionářů) se tak dělo pomocí vytváření určitého fiktivního "guláše", třebaže s prvky autenticky indickými. Z indické védánty hrají důležitou roli (podle Michaela J. Altmana) následující tři "dogmata":

1. Monismus/advaita: Člověk je kdesi v hloubce svého bytí (átman) totožný (či nikoli-odlišný) od nejzažší reality či "Boha" (brahman).
2. Pluralismus: Plné poznání átman-brahman identity vede ke spáse (osvobození od utrpení); existují ovšem různé náboženské či "spirituální" cesty jak toto poznání "realizovat" - pro každého jiná. 
3. Perennialismus: náboženské či "spirituální" cesty,  třebaže vypadají různě, sdílejí v posledku stejný cíl - spásu ve smyslu "sebe-realizace". 

Vliv védanty-jógy a jejich západního gulášovitého odvaru je na Západě obrovský, často ze zdrojů, které bychom nečekali (transcendentalisté, psychologové jako je Maslow, apod.). Historii tohoto ovlivňování probírá Philip Goldberg v knize American Veda: How Indian Spirituality Changed the West:

Goldberg nepostupuje kriticky (hledí na recepci indických védanta-jóga elementů jaksi "zevnitř" s nadšeným přijetím), nicméně jeho historický přehled se zdá být poměrně přesný. (Zde je mírně kritická recenze Michael J. Altmana).

Pro jakous takous představu o tom, jaká témata byla recipovaná v Česku, zde ke obsah knihy "Jóga od staré Indie k dnešku":

Duševní cvičení a jejich význam (Zdeněk Bašný)
Kulturně historický aspekt jógy a její třídění (Zdeněk Bašný)
Karmajóga (Rudolf Skarnitzl)
Bhaktijóga (Rudolf Skarnitzl)
Džňánajóga (Rudolf Skarnitzl)
Pataňdžaliho systém jógy - rádžňajóga (Rudolf Skarnitzl)
Jóga Bhagavadgíty (Rudolf Skarnitzl)
Člověk podle jógy a tanter (Boris Merhaut)
Hathajóga (Milada Bartoňová)
Fyziologické  psychické efekty jógy a možnosti jejich terapeutického využití (Zdeněk Bašný)
Jóga a současnost (Milada Bartoňová a Boris Merhaut)
Doslov (Boris Merhaut)

Teorie Trojice v současnosti a v tradici

Dnes jsme měli druhé setkání pracovní skupiny "Analytic Theology" (viz 4.5.2012).

Moje prezentace na tomto setkání se týkala teorií Trojice v současné analytické filosofii (vycházel jsem především z Tuggyho článku na SEP).

Lukáš Novák pokračoval výkladem tradičních trinitárních teorií. Nejprve přednesl obecný metodologický úvod (interpretace, dogmatické formulace, spekulativní rozvinutí) k specificky katolickému pojetí Trojice a poté nás uvedl do tradiční dominikánské vs. františkánské kontroverze v rámci katolického pojetí Trojice (čerpal hlavně z Russela Friedmana)

Diskutovali jsme mj. o relativní identitě a dále rozlišení mezi supposialitou a individualitou (viz schéma zde). Podle Lukáše je evidentní, že katolické pojetí Trojice formulované precizně pomocí tradičních pojmů jako takové spor neobsahuje.

POZNAMKA: (Z Lukášova handoutu a z jeho definic možná časem něco doplním k tomuto záznamu).