pondělí 18. března 2013

Perkins: Leibniz a Čína


V rámci svého zkoumání 

Leibniz a interkulturní výzva
"With this as the goal of this book as a historical study, the other goal is more directly philosophical. Perhaps the greatest challenge of this new century is the set of issues clustered around “multi-culturalism,” particularly in how to negotiate the similarities and differences between cultures and how to balance universal ethical claims with the diversity of world cultures. Yet contemporary philosophy seems particularly ill equipped to address these problems, unable even to address its own relationship to culture. Contemporary philosophers have oddly ended up in a position like that of Spinoza or Locke, happy to concede an abstract equality to other cultures but showing no interest in the thought generated by those cultures. I present Leibniz here partly as one model for a philosophical concern with cultural exchange and partly as an early but powerful voice calling for such exchange. At the same time, I hope to show that Leibniz’s philosophy provides a foundation for pluralism absent in his contemporaries, and through this point to show that Leibniz’s philosophy might still provide elements of a foundation for cultural exchange." (Preface xi)

Čínská chronologie v Evropě
"The impact of the encounter with China on Europe is difficult to assess. Perhaps the best example of the need to accommodate China was in world history. ... The conflict over chronology powerfully shaped Europe’s approach to China. All sides took for granted the extreme antiquity of Chinese culture and the unusual thoroughness of Chinese historical records. The antiquity of these records led many to expect hidden insight in the language and ancient books of China." (p. 25)

Spor o rity - dvě témata (idolatrie a terminologie)
"The focus in accommodating China was the so-called “Rites Controversy,” which developed out of the attempt to introduce Christianity into Chinese culture. The Rites Controversy was one of the leading intellectual debates in Europe during Leibniz’s lifetime, involving such thinkers as Pascal, Arnauld, Leibniz, and Malebranche. The controversy arose from two questions. The first was the question of rites, in particular the rites to ancestors and Confucius. If these rituals were religious, they were idolatrous, and no Christian could practice them. The question was – are these rites religious? The second issue concerned what words could be used to translate the word “God.” In particular, the Jesuits used two words we have seen in the early Chinese classics, Shang Di and tian. The question was whether these terms could be used for “God.” The two questions, of rites and of terms, are not necessarily linked, and seem in tension. If the Chinese had a concept of God, so that their native terms could be used, we would also expect their rituals to be religious, and thus not allowed; while if the Chinese were atheists, the rituals would be secular. The opposing position was even more problematic, forced to claim that the Chinese were materialists with no term for God, while also claiming that their rituals were religious. Most Jesuits supported accommodation on both questions, but a few of the Jesuits held what seems the most natural position – accommodation on rites but not on terms. Thus, for example, Nicholas Longobardi, one of Leibniz’s main sources on the Rites Controversy, held that the Chinese had no conception of God, that Shang Di and tian referred to natural principles, and that the rites were consequently civil and free of religion or superstition. The way the two questions held together shows that deeper issues connect them. The Rites Controversy marks an attempt to deal with how Christianity can mix with other cultures. On one side, it asked how far the essence of Christianity could be separated from European culture. On the other side, it asked equally difficult questions about Chinese culture: is “Confucianism” a religion?; did the ancient Chinese believe in a single, personal, God? Europeans disagreed on how the Chinese beliefs should be evaluated and categorized but even more on how to strike the balance between the essence of Christianity and its European cultural forms Leibniz and almost all of the Jesuits, were united in their more favorable view of the Chinese and greater trust of pagan thought. They were also united in practical concerns – accommodation on both questions seemed most beneficial to the acceptance of Christianity in China. In contrast, those who opposed accommodation on both questions were united in their low appraisal of the Chinese and their distrust of pagans, and often in their dislike of the Jesuits. This opposing group included most of the Dominican and Franciscan missionaries operating in Asia, the Jansenists, the theological faculty of the Sorbonne, and, ultimately, the pope." (26-27) 

Matteo Ricci a "přizpůsobení"
"Accommodation was established as a method of the Jesuit mission in China by its founder, Matteo Ricci. Before that time, missionaries had promoted Christianity with European cultural forms, often by means of economic or military force. Such an approach was judged inappropriate in China. Ricci set the tone by integrating himself into the scholarly class. Practical concerns motivated this approach, as the Chinese were more open to a philosophical natural theology than to the details of Christianity, and Ricci believed that the ancient Chinese had a natural theology of their own,writing:

Of all the Pagan sects known to Europe, I know of no people who fell into fewer errors in the early ages of their antiquity than did the Chinese. From the very beginning of their history it is recorded in their writings that they recognized and worshipped one supreme being whom they called the King of Heaven, or designated by some other name indicating his rule over heaven and earth. 

Originally, he says, the rites were neither idolatrous nor superstitious, but their meaning declined among the common people. Given their origin, however, he believed they could be purified and left largely intact." (p. 27-28)

Překlad termínů pro Boha a téma "spása pohanů" - sorbonské odsouzení
On the question of terms, the Jesuits themselves split. On the surface, the controversy was on an issue of translation. How could the Western idea of God be translated into Chinese? The options were to create a new word, perhaps a transliteration of a European term, or else to use and modify a Chinese word. The latter choice raised the problem of easy misunderstandings. The former choice, however, had difficulties as well. Would a novel term better avoid misunderstanding? More importantly, the Chinese were confident in their own tradition, and suspicious of anything entirely new. ...  

The use of Chinese terms established a bridge to Chinese culture. We would expect a question of translation to be settled by linguists and experts in the Chinese language; the fact that it was not shows the stakes lay elsewhere. Virgile Pinot claims that the issue shifted with Couplet’s publication of the Confucius Sinarum Philosophus, where defense of the Jesuit position became defense of ancient Chinese thought, shifting the debate from the Jesuits to the Chinese. Arnauld responded with an attack on the Jesuits and with an attack on Chinese philosophy. The question became whether the Chinese knew God under the name of “Shang Di” or “tian.” It became an issue of natural theology and the possible salvation of pagans, questions debated throughout the history of the Church. Leibniz and most supporters of accommodation also supported the possibility of pagan salvation. The heart of the controversy can be seen in the Sorbonne’s condemnation of the Jesuit position. Jansenist enemies of the Jesuits presented six statements to the theological faculty of the Sorbonne for condemnation, taken from two Jesuit books advocating accommodation. These propositions were as
follows:

(1) The Chinese have preserved knowledge of the true God from more than two thousand years before the birth of Jesus Christ.

(2) They have had the honor to sacrifice to Him in the most ancient temple in the universe.

(3) They have honored Him in a manner that can serve as an example even to Christians.

(4) They have practiced a morality as pure as their religion.

(5) They have had the faith, humility, interior and exterior worship, priesthood, sacrifices, saintliness, miracles, the spirit of God, and the purest charity, which is the character and the perfection of true religion.

(6) Of all the nations of the earth, the Chinese have been the most constantly favored by the grace of God.

These statements are so strong in their praise for the Chinese that they make Leibniz’s praise seem moderate. They illustrate again the extreme variation in how Chinese culture was welcomed or condemned. All six statements were condemned by the Sorbonne on October 18, 1700.

Pro a proti "přizpůsobování"
"Although it is easy to side with accommodation, the Rites Controversy raised profoundly difficult questions about the nature of religion and Chinese culture. ...The argument that the essence of Christianity could be separated from its cultural formulations could easily play into Protestant hands – if Christianity could be stripped of its Europeanism and adapted to China, couldn’t it also be stripped of its “Romanism” and adapted to England? An even deeper threat follows from the praise of Chinese morals, as in the statements before the Sorbonne. The praise of a Confucian morality derived from natural theology tended to weaken both the revealed “Christian” part of Christianity and the dependence on an institutionalized Church. The anti-accommodation position could be even worse, though. What does it mean if the Chinese have such good morals, while lacking not only Christ but any knowledge of God? For many opponents of the Church, the Chinese joined Spinoza as the prime examples of the “virtuous atheist.” (s. 31)

Konec sporu o rity - konec čínské misie 
"The Rites Controversy reached its peak and end during Leibniz’s life. Leibniz watched the movement against the rites with trepidation and puzzlement, although he maintained hope that Rome would come to its senses. In 1704, after seven years of investigation, Pope Clement XI issued a decree against accommodation, forbidding participation in the ceremonies for Confucius and many aspects of the rituals for ancestors. The decree was kept secret while the papal legate Charles Thomas Maillard de Tournon traveled to China to announce and enforce the decision, which he did in a mandate on February 7, 1707. He was banished from China shortly after, and the Chinese emperor initiated the policy of requiring all missionaries to have a certificate (piao), which could only be received by agreeing to follow the position of Ricci. Kangxi was particularly offended by the decision because he had officially endorsed the Jesuit view. ... 

The pope’s decree against the rites was published in Europe in 1709. Although other decrees followed, the decision against the rites was maintained until the twentieth century. In 1724, a year after Kangxi’s death, his son, Yongzheng, banished all missionaries except those needed for astronomy, ending the Catholic mission in China." (p. 31-32)

Literatura:
Claudia von Collani, “Das Problem des Heils der Heiden,” Neue Zeitschrift fur Missions Wissenschaft, 45 (1989), pp. 17–35, 93–109.
Mungello David E., ed. Chinese Rites Controversy: Its History and Meaning (Loyola 1995).  
  • Perkins doporučuje jako nejlepší knihu k tématu z filosofického hlediska. Knihu jsem neviděl. Je nicméně zajímavé, že Mungello, nejlepší odborník na téma jezuitské misie, zmiňuje Noelovu Philosophia Sinica ve své knize Curious Land: Jesuit Accommodation and the Origins of Sinology (Hawai 1985). Proč? 
  • na str. 98 jsou uvedeny propozice odsouzené sorbonou 
Sangkeun Kim, Strange Names of God. Peter Lang Publishing 2005
  • Z obálky: "When the Italian Jesuit Matteo Ricci (1552-1610) introduced the Chinese term Shangti as the semantic equivalent of Deus, he made one of the most innovative cross-cultural missionary translations. Ricci's employment of Shangti was neither a simple rewording of a Chinese term nor the use of a loan-word, but was indeed a risk-taking "identification" of the Christian God with the Confucian Most-High, Shangti." 

sobota 16. března 2013

Kvantová mechanika: Fyzika mikrosvěta (Schumacher)

V komentářích (04.02.2013) se mě Mirek ptá prameny, ze kterých čerpám své povědomí o kvantové mechanice. Rád bych zde proto doporučil sérii 24 půlhodinových přednášek Benjamina Schumachera s názvem Quantum Mechanics: The Physics of the Microscopic od The Teaching Company. Schumacher je poslední Wheelerův student, se specilizací na kvantovou informatiku. Svou sérii přednášek rozdělil na pět části (nepočítaje úvod):

(1) Kvantová záhada

I. Historie kvantové mechaniky
(2) Pohled z r. 1900
(3) Dva revolucionáři: Planck and Einstein
(4) Částice světla, vlny hmoty
(5) Stojící vlny a stabilní atomy
(6) Nejistota
(7) Komplementarita a velká debata [mezi Einsteinem a Bohrem]

II. Kvantová mechanika
(8) Paradoxy interference
(9) Stavy, amplitudy, pravděpodobnosti
(10) Částice se spinem

III. Vyhlídková cesta po kvantové mechanice
(11) Kvantová dvojčata
(12) Družné částice [bosony]
(13) Antisymetrické a antisociální [fermiony]
(14) Nejdůležitější záporné znaménko na světě
(15) Provázání (entanglement)
(16) Bell a po něm
(17) Všech myridád cest
(18) Mnoho povyku pro nic

IV. Kvantová mechanika a informace
(19) Kvantové "klonování"
(20) Kvantová kryptografie
(21) Bity, qubity a ebity
(22) Kvantové počítače

V. Filosofie kvantové mechaniky
(23) Mnoho světů či jeden?
(24) Den Velkého kouřného draka

Část I je jasná a vynikající a jasně ukazuje experimentální bázi, jež dala vzniknout kvantové mechanice (interference, záření černého tělesa, atd.). Část II podává jednoduchý úvod do matematické symboliky kvantové mechaniky (braketový formalismus). Část III celistvě a přehledně prezentuje všechny hlavní důsledky kvantové mechaniky (Einstein-Podolski-Rosen a Bellův článek proti lokalitě, bosony a fermiony, provázání, Feynmanova kvantová elektrodynamika, "fluktuace vákua", atd.). Část IV se týká nové disciplíny kvantové informatiky (tato část mě zaujala nejméně) a konečně část V se krátce zabývala "filosofií" kvantové mechaniky (píši uvozovky, protože se jedná o filosofování samotných fyziků, nikoli filosofů fyziky jako takových). V této části Schumacher vyložil tři hlavní iterpretace kvantové mechaniky, tj. kodaňskou (Bohr et al.), skrytých-hodnot (Einstein, Bell, David Bohm, et al.) a mnoha světů (Hugh Everett et al.).

Fascinující vhled do světa kvantové mechaniky! Konečně jsem získal dost informací na to, abych porozumněl důvodům, jež vedly ke vzniku prapodivné kodaňské kvantové mechanice. (Ke které se hlásí i Schumacher). A mám již i svou oblíbenou alternativu ...

čtvrtek 14. března 2013

Noël: O čínské etice (Třetí traktát)

Noëlův třetí traktát je rozdělen na tři části, první se týká individuální etiky, druhý rodinné etiky a třetí politické etiky. Traktát obsahuje i zajímavé části k filosofické antropologii.

Prooemium
PARS PRIMA: ETHICA MONASTICA
Caput 1. De principiis finalibus humanarum actionum
Sectio 1. De bono
Sectio 2. De fine
Sectio 3. De beatudine

Caput 2. De principiis effectivis humanarum actionum
Sectio 1. De animae origine
Sectio 2. De animae essentia
Sectio 3. De animae intellectu
Sectio 4. De animae voluntate
Sectio 5. De animae libertate

Caput 3. De principiis coeffectivis humanarum actionum
Sectio 1. De habitibus generice sumptis
Sectio 2. De virtute in genere
Sectio 3. De virtutibus in specie 
    §1 De pietate
    §2 De aequitate
    §3 De honestate
    §4 De prudentia
    §5 De veritate
    §6 De fortitudine
    §7 De temperantia
    §8 De amicitia

Caput 4. De proprietatibus humanarum actionum
Sectio 1. De voluntario et involuntario
Sectio 2. De bonitia et malitia morali

Caput 5. De speciebus humanarum actionum
Sectio 1. De actionibus humanis circa finem et media
Sectio 2. De actionibus appetitus reationalis et snesitivi
Sectio 3. De passionibus

PARS SECUNDA: ETHICA OECONOMICA
Caput 1. De Familiae hominibus
Sectio 1. De paterna societate
Sectio 2. De conjugali societate 
Sectio 3. De fraterna societate
Sectio 4. De herili societate

Caput 2. De Familiae possessionibus
Sectio 1. De possessionibus immobilibus
Sectio 2. De possessionibus mobilibus

PARS TERTIA: ETHICA POLITICA
Caput 1. De constitutione regni
Sectio 1. De causis regni
Sectio 2. De proprietatibus regni
Sectio 3. De speciebus regni

Caput 2. De administratione regni
Sectio 1. De civili regni administratione
  §1 De rege
  §2 De magistratibus
  §3 De legibus
  §4 De institutione
      Punctum 1. De institutione in genere
      Punctum 2. De scholis
  §5 De libris classicis et antiquis
      Punctum 1. De libris classicis et antiquis universim
      Punctum 2. De libro Ye Kim [易經 yi jing] nominatim   
  §6 De musica
Sectio 2. De militari regni administratione
  §1 De arte bellica
  §2 De belli ducibus
  §3 De stipendiis 



   

středa 13. března 2013

Noel: O čínských obřadech za zemřelé (Druhý traktát)

Mateo Ricci (23.06.2010) při své misionářské práci v Číně zastával tolerantní stanovisko vůči řadě místních zvyklostí. Čínští křesťané se v jeho společenství, například, i nadále směli účastnit různých rituálů uctívajících zemřelé. Tyto rituály hrály a stále ještě hrají v čínském životě důležitou roli. Ricciho inkulturizační přístup si osvojila většina jesuitů, na rozdíl od jiných katolickým misinářů v Číně. Předmětem sporu byla otázka, zda jsou tyto rituály sami sebou, per se, modloslužebné, či nikoli. Naneštěstí se po delších věcných i méně věcných sporech papež Klement XI (1649–1721) rozhodl účast na těchto rituálech čínským křesťanům zakázat. Stalo se tak v papežské bule Ex illa die v r. 1715; zároveň s tímto zákazem byl vydán i zákaz užívání  tian 天 a shandi 上帝 pro Boha.

Kolmaš k tomuto zákazu píše:

"Tímto způsobem tedy papež rozhodl záležitost, která byla po výtce záležitostí Číňanů samotných. Vždyť se přece jednalo o jejich Konfucia, o uctívání jejich předků!" (Fragm. Ioannea Collecta 8, 2008). 

To je naivní důvod - papež zde nemluvil do nějakých národních zvyklostí či politické samosprávy, ale vyjadřoval se k otázce slučitelnosti některých praktik s křesťanskou vírou. Papežské stanovisko nebylo zcela nepodložené (obřady často jsou pověrčivé a termíny 天 a 上帝 často vyjadřují něco jiného než Boha), nicméně vposledku se příliš přísné papežské stanovisko ukázalo jako nemoudré. Papežský zákaz poškodil slibně se rozvíjející misionářkou činnost v Číně. V r. 1939 byl tento zákaz odvolán v převratném dekretu Pia XII Plane Compertum.

Zpět ke knize Philosophia Sinica. Noel se v druhém traktátu své knihy podrobně zabývá tím, zda jsou dřevěné tabulky se jménem zemřelého nějak pověrčivé, zda je pověrčivý "domeček pro předky" a úcta ke Konfuciovi, nakonec rozebírá jednotlivé části obřadu "cy" a různá hlediska (vlastní ritus, okolnost, objekt) v němž by mohl být pověrčivý. V appendixu hájí Noel stanovisko, že mezi obřadnou úctou vůči živým a vůči mrtvým není podstatný rozdíl a tudíž, že se nejedná o pověrčivý spiritismus.

Z druhého traktátu uvádím pouze názvy kapitol a otázek, nikoli jednotlivé paragrafy (příp. body v kapitole tři).

Caput 1. De lignea Tabella, quam Sinae Defunctis erigunt
Questio 1. An lignea Tabella, quam Sinae Defunctis erigunt, sit superstitiosa ex fine suo intrinseco aut extrinseco, seu ex fine operationis aut operantis?
Questio 2. An lignea Defunctorum Tabella sit superstitiosa ex fine cui?

Caput 2. De Parentali aedificio, quod Sinae Defunctis exstruunt.
Questio 1. An Parentalis Domus, quam suis Parentibus Defunctis exstruunt Sinae, sit superstitiosa?
Questio 2. An Parentalis Palaestra, quam antiquo suo Magistro Confucio Sinae exstruunt, sit superstitiosa?

Caput 3. De Parentali Ceremonia cy, quam Sinae Defunctis faciunt
Questio 1. Quis sensus vocis Sinicae cy, qua saepe utuntur Sinae ad significandam Parentalem Ceremoniam?
Questio 2. An Parentalis Ceremonia cy, quam Sinae Defunctis faciunt, sit superstitiosa ex motivo ipsius cultus exhibiti?
Questio 3. An Parentalis Ceremonia cy, quam Sinae Defunctis faciunt, sit superstitiosa ex motivo alicuius circumstantiae? 
Questio 4. An Parentalis Ceremonia cy, quam Sinae Defunctis faciunt, sit superstitiosa ex motivo ipsius objecti culti?

Appendix: De scopo Rituum Sinensium controversorum, seu brevis analogia Rituum Sinensium erga mortuos cum Ritibus Sinensibus erga vivos usitatis.

Naneštěstí Noelova obhajoba již nedokázala zahnat černé mraky stahující se na více než 220 let nad Ricciho tradicí sinizovaného křesťanství.

úterý 12. března 2013

Noel: O poznání Boha u Číňanů (První traktát)

Noelova Čínská filosofie zní celým názvem: Čínská filosofie obsahující ve třech pojednáních čínské názory za prvé, na poznání prvního jsoucna, za druhé, na rituály za zemřelé, a za třetí, na etiku. Pro představu: Kniha má stránky ve formátu kvarto o rozměrech 19 cm na výšku a 14, 5 cm na šířku (podle Kolmaše). Paginace je trojí (170 + 240 + 259), celkem má tedy 669 stran.


Když se seznamuji s novou barokní knihou, rád si nejprve pečlivě pročtu její obsah. Ten je u barokních děl analytický, přehledný a informativní a čtenář tak rychle získá vhled do struktury díla. Zde je tedy obsah prvního traktátu Noelovy knihy (znaky jsem doplnil): 

TRACTATUS I. De Cognitione Primi Entis, seu Dei apud Sinas

Caput 1. An Sinae antiqui habuerint aliquam Dei, seu primi Entis cognitionem, nec fuerint Athei? 
Questio 1. Quot modis vox Tien [], seu Coelum accipiatur juxta antiquos libros Sinenses? 
Questio 2. Quas perfectiones Tien, seu Coelo, et Xam Ti [上帝], seu coeli Domino, ac Rectori attribuant antiqui libri Classici? 
     §1 De Dominio Tien ac Xam Ti juxta antiquos authores
     §2 De Potentia Tien ac Xam Ti juxta antiquos authores
     §3 De Scientia Tien ac Xam Ti juxta antiquos authores      
     §4 De Voluntate Tien ac Xam Ti juxta antiquos authores
     §5 De Justitia Tien ac Xam Ti juxta antiquos authores
     §6 De Vita Tien ac Xam Ti juxta antiquos authores
     §7 De Immensitate et Aeternitate Tien ac Xam Ti juxta antiquos authores 
     §8 De simplicitate Tien ac Xam Ti juxta antiquos authores 
Questio 3. Ex dictis investigatur, utrum isti libri antiqui et Classici dent veram aliquam primi Entis, seu Dei cognitionem, adeoque falsum sit veteres Sinas fuisse Atheos?                   

Caput 2. An recentiores Sinae habeant aliquam primi Entis, seu Dei cognitionem, nec sint Athei?
Questio 1. Quas perfectiones Coelo, aut coeli Domino seu Tien aut Xam Ti attribuunt libri Sinici recentiores, antiquorum classicorum interpretes? 
     §1 De Dominio Tien ac Xam Ti, seu Coeli ac coeli Domini juxta recentiores interpretes
     §2 De Potentia Tien ac Xam Ti juxta recentiores interpretes
     §3 De Scientia Tien ac Xam Ti juxta recentiores interpretes 
     §4 De Voluntate Tien ac Xam Ti juxta recentiores interpretes
     §5 De Justitia Tien ac Xam Ti juxta recentiores interpretes
     §6 De Vita Tien ac Xam Ti juxta recentiores interpretes
     §7 De Immensitate et Aeternitate Tien ac Xam Ti juxta recentiores interpretes
     §8 De simplicitate Tien ac Xam Ti juxta recentiores interpretes
     §9 An praefati interpretes moderni recedant a sensu originali librorum antiquorum in significatione vocie Tien et Xam Ti? 
Questio 2. Quomodo vocem Tien seu Coelum explicent recentiores authores et an Tien distinquant a Xam Ti, seu Coelum a coeli Domino? 
Questio 3. Quodnam primum rerum omnium Principium in mundo agnoscant recentiores authores Sinae?
Questio 4. Definitio, divisio, proprietates Spiritus juxta Sinas authores maxime recentiores
Questio 5. Quid est juxta Sinas Kiao Xe [醮 ??] Coelo ac Terrae litare?  
Questio 6. Quid apud Sinas significat bina vox Tay Kie [太極] seu primus rerum Terminus?
Questio 7. Ex dictis investigatur utrum isti libri recentiores veram aliquam primi Entis seu Dei cognitionem, adeoque an Sinae recentes non sint Athei? 

Caput 3. De vera Dei appellatione apud Sinas.
Questio 1. An Deus apud Sinas possit appellari Xam Ti, id est coeli Dominus ac Rector, seu supremus Dominus 
      §1 Assertio
      §2 Solvuntur objectiones
Questio 2. An Deus apud Sinas possit appellari Tien seu Coelum?
      §1 Generalis assetio de voce Tien, id est Coelum
      §2 Particularis assertio de duabus vocibus Kim Tien [敬天], id est revereri Caelum.
      §3 Publica et authentica Imperatoris Tartaro-Sinici Kam hi Testimonia, quibus vocis Tien ac Xam Ti, et quorumdam Rituum circa Defunctos controversorum legitimus sensus declaratur.

Z uvedeného obsahu prvního traktátu je zřejmé, že se jedná především o exegetické dílo. Noel si nejprve v kapitole 1 s využitím velkého množtví klasických textů klade následující otázky (parafráze):
  • c1q1: V jakých významech se užívá slova 天 a 上帝 v klasických, starých čínských knihách?  
  • c1q2: Jaké atributy má 天 a 上帝 podle starých čínských autorů? (Panství, moc, vědění, vůli, spravedlnost, život, nezměrnost a věčnost, jednoduchost).   
  • c1q3: Byli tedy staří Číňané podle klasických děl ateisté?
V kapitole 2 se podobně s využitím velkého mnoužství současnějších textů zabývá otázkami (parafráze):
  • c2q1: Jaké atributy má 天 a 上帝 podle novějších čínských interpretů? (Panství, moc, vědění, vůli, spravedlnost, život, nezměrnost a věčnost, jednoduchost); posunují současní interpreti původní významy slov 天 a 上帝?
  • c2q2: Jak 天 a 上帝 vysvětlují novější autoři a zda rozlišují 天 (nebesa) a 上帝 (Pána nebes)?
  • c2q3: Jaký první Princip všech věcí uznávají ve světě novější čínští autoři?
  • c2q4: Definice, dělení, vlastnosti duchů podle nejnovějších čínských autorů
  • c2q5: Co je to podle Číňanů Jiao ?? neboli obětovat Nebesům a Zemi?
  • c2q6: Co u Číňanů znamená Taiji neboli první termín věcí?
  • c2q7: Jsou tedy současní Číňané podle novějších knih ateisté?
Konečně v kapitole 3 si Noel klade otázky řádného pojmenování Boha, 天 či 上帝, a dále významu  敬天 (uctívání nebes).


Literatura: 
  • Philosophia Sinica tribus Tractatibus, Primo Cognitionem Primi Entis, Secundo Ceremonias erga Defunctos, Tertio Ethicam, Juxta Sinarum mentem complectens. Authore P. Francisco Noël ... Pragae, Typis Universit: Carolo-Ferdinandeae, in Collegio Soc. Jesu ad S. Clementem, per Joachimum Joannem Kamenicky Factorem, Anno 1711. 

pondělí 11. března 2013

Francois Noel SJ (1651-1729) - Čínská filosofie

Tento týden bych se rád, kromě svých průběžných pracovních povinností, začal trochu intenzivněji věnovat Čínské filosofii (Philosophia sinica) od belgického jezuity Francoise Noela (1651-1729). Toto dílo bylo vydáno v r. 1711 v Praze. Noel se zabýval kromě filosofie a teologie i poezií a matematickými obory (astronomií a fyzikou). Řada Noelových děl je dostupná na internetu (uvádím pouze knihy filosofické a teologické):

Sinensis Imperii Libri Clasici Sex [GOOGLE]
Theologiae ... Francisci Suarez ... Summa seu Compendium, Pars Prima [GOOGLE]
Theologiae ... Francisci Suarez ... Summa seu Compendium, Pars Secunda [GOOGLE]
Philosophia Sinica [GOOGLE]

Pokud vím, k Noelově Čínské filosofii není téměř žádná sekundární literatura. Mungelo tuto knihu nezmiňuje vůbec (na rozdíl od Camuse). Rule se jí věnuje na pár stránkách, přehled o jejím obsahu publikoval Kolmaš.



----------
(Pro zajímavost: Noel ve svém "Suarez Digest" potvrdil mou a Vlastovu interpretaci Suárezovy meta-teorie Trojice - Trojiční nauku nelze prý prokázat ani jako pravděpodobnou: "Imo seclusa revelatione non potest istud mysterium cogitari tanquam possibile, cum aliquo assensu, vel probabili, vel formidoloso." Srv. 17.08.2011)


 

sobota 9. března 2013

Meditace a taoistická scholastika

Zpráva z přednášky "Meditace a taoistická scholastika" (pro Mirka): vše proběhlo dobře; bylo nás tam asi devět, většina v rámci pravidelných setkání nad interpretací Dao De Jingu (probírali jsme kapitolu 23; ZDE je poslední zpráva, už dlouho jsem záznamy o našich setkáních neaktualizoval)

Přednášku  jsem rozdělil na tři části:
  1. Meditace obecně: Co je to meditace? Co znamená slovo meditace? 
  2. Taoistická scholastika: Existuje i na Dálném východě tradice systematické, institucializované reflexe náboženské zkušenosti, tzv. „scholastika“?
  3. Formy taoistické meditace: Jaké formy meditace rozeznává taoistická tradice?
V rámci přednášky jsem promítl izraelsko-indický dokumentární film Doing Time, Doing Vipassana (rež. Eilona Ariel, Ayelet Menahemi, 1997). Tento asi hodinový film se týká největšího indického vězení Tihar (New Delhi). Ředitelka vězení Kiran Bedi zde zavedla desetidenní meditační kurzy vipassany (meditace náhledu) v barmské linii vyučované S. N. Goenkou. Tato prastará technika je připisovaná samotnému Buddhovi; v taoistické tradici od období Tang je praktikována obdobná technika „vnitřního náhledu“ (內觀 nei guan).



Budhismus sice předkládá vposledku dost hroznou metafyziku a antropologii, ale techniky kultivace intenzivní pozornosti, jako je např. vipassana, jsou vynikajícím prostředkem k sebe-porozumění a rozvoji některých důležitých a zanedbávaných duševních mohutností. (O jaké mohutnosti se v rámci aristotelského pojetí mysli jedná? Lze je vůbec zařadit do nerevidovaného aristotelismu? Zdá se, že nejbližším tradičním kandidátem je tzv. jednotící smysl).

čtvrtek 7. března 2013

Meditace a její cíle: Západ a Východ


Dalšího náhledu do podstaty meditace získáme úvahou nad jejími cíli. Ty se liší podle kulturně-náboženského kontextu.

theravádový budhismus
  • cílem je “vidět věci tak, jak jsou”, tj. neuspokojivé (dukkha), netrvalé, ne-já;
  • v meditaci jde o postupné zbavování iluzí a lpění; 
  • poslední iluze je iluze jáství (self); je třeba nahlédnout veškerou realitu jako řadu momentů, jeden zapříčiňující druhý; neexistují žádné substance, jako např. trvalá duše; 
  • prostředkem k odstraňování iluzí je „ovládnutí mysli“ – mysl pak získává náhledy, které vedou k transformaci (toto je podstata vipassany)
mahajánový budhismus
  • různá další rozvinutí jednodušších nauk, zachovaných v therávádovém buddhismu - realita není jen řada momentů, ale je navíc i prázdná (sunyata), tj. nemá žádnou vnitřní existenci 
  • podle některých směrů (jógačára) nemá realita ani žádnou vnější existence, tj. je závislá na myšlení. 
  • jiné směry (zen) zdůrazňují osvícení (jap. kensho), které ukazuje na neexistenci dualit a rozlišení.
čínská religiosita
  • konfuciánská tradice je zaměřena především na společenskou realitu; meditace se pod vlivem buddhismu a taoismu stala až součástí středověkých neo-konfuciánských syntéz
  • cílem meditace je očištění lidské přirozenosti, aby zazářila její původní dobrota; dochází při tom k zakušení životní síly (qi
  • čínské meditace se často nazývají „tiché sezení“ či „sezení v zapomnění“; jedná se meditace podobné vipassaně, cílem ovšem nejsou náhledy a radikální stavy jako nirvána, ale spíše morální zušlechtění. 
  • cílem taoistických meditací je „porozumění“ Dao (jakožto „nejzažší realitě“); toto porozumnění je často „vitální“, nelze se ho dobrat teoreticky, ale jen zkušenostně; vede „k životu podle přirozenosti“; řada těchto učení byla později podrobně rozpracována v taoistické scholastice období Tang

křesťanství
Cíle křesťanské víry jsou radikálně odlišné od cílů buddhismu, (většiny forem) hinduismu či (většiny forem) taoismu. Křesťanství, podobně jako jiné formy teismu, je založené na přesvědčení, že nejzazší realita vykazuje charakter plnosti bytí, nejedná se o nicotu. Tato plnost, nazývaná Bůh, je „nanejvýš veliká“ a projevuje se dokonalými vlastnostmi, jako jsou nutnost (nemožnost nebytí), nekonečnost, maximální vědění (vševědoucnost), maximální moc (všemohoucnost), nejvyšší dobro a krása. Bůh má tedy, svým vlastním dokonalým způsobem, vlastnosti osoby.
Vzhledem k výrazně odlišnému filosofickému a teologickému kontextu teistických a neteistických kultur není divu, že nejvýznamnější křesťanské společenství, tj. katolická církev, je k pokusům integrovat dálněvýchodní metody do křesťanské modlitby velmi zdrženlivá. Nicméně za specifických podmínek se nejedná o úplné odmítnutí:
„Některá tělesná cvičení automaticky produkují prožitky pokoje, uvolněnosti, příjemné pocity, někdy dokonce i jakési vjemy světla či tepla, což se podobá duchovní radosti. Zaměňovat tyto skutečnosti za pravé útěchy Ducha svatého by bylo hrubě chybným pojímáním duchovního života. ... To však neznamená, že původní meditativní praktiky pocházející z křesťanského Východu nebo z velkých mimokřesťanských náboženství lidstva, které tak přitahují dnešního vnitřně rozděleného a dezorientovaného člověka, by nemohly být vhodným prostředkem, který by napomáhal k vnitřně uvolněnému postoji před Bohem, přestože na člověka naléhají starosti o vnější věci.“ List biskupům katolické církve o některých aspektech křesťanské meditace z 15.10.1989, § 28; vlastní důraz; překlad C.V.Pospíšil 

Navíc je třeba zdůraznit, že učení katolické církve ponechává výslovně stranou vlastní psychofyzické aspekty dálněvýchodních metod:
„Stále četnější kontakty s ostatními náboženstvími i s jejich styly a metodami modlitby přivedly v posledních desetiletích mnohé věřící k tomu, aby si položili otázku o tom, jakou hodnotu by mohly mít pro křesťany mimokřesťanské formy meditace. Tato otázka se týká především orientálních metod meditace. Někdo se uchyluje ke zmíněným metodám modlitby z terapeutických pohnutek. Duchovní neklid života podřízeného překotnému rytmu technicky vyspělé společnosti vede některé křesťany k tomu, aby v těchto způsobech meditace hledali prostředek k dosažení vnitřního zklidnění a psychické rovnováhy. Tento list se nezabývá výše zmíněným psychologickým aspektem, protože jeho záměrem jsou teologické a spirituální otázky dané problematiky.“ List biskupům katolické církve o některých aspektech křesťanské meditace z 15.10.1989, § 2
vlastní důraz; překlad C.V.Pospíšil 

sekulární kontexty
V současnosti probíhá intenzivní výzkum meditace v rámci psychologie, psychiatrie, neurofyziologie a dalších zdravovědných disciplín. Zároveň s empirickým výzkumem se snaží specialisté různých disciplín o pojmové vymezení meditace. Zde je např. pracovní definice z r. 2009 (viz Bond et al):
Nutné vlastnosti:
(a) definovaná technika
(b) „uvolnění logiky“
(c) stav uvedený vlastním způsobem (a self-induced state).
Běžné vlastnosti:
(d) zahrnuje psychofyzické uvolnění;
(e) užívá „kotvy“ pro soustředění pozornosti;
(f) zahrnuje změněný stav vědomí (osvícení, mystickou zkušenosti, atd.)
(g) zasazení do náboženského, filosofického, duchovního kontextu
(h) zahrnuje zkušenost duševního ticha.

Užitečné je rozlišení mezi dvěma základními formami (psychofyzické) meditace:

  • meditace soustředěnosti (concentrative meditation): intenzivně se soustředit na daný objekt
  • meditace dbalosti (mindfulness meditation): nezaujatě pozorovat všechny fyzické i mentální jevy, které vstupují do našeho „zorného pole“
 --------------- 

  • BOND, Kenneth et al. Defining a complex intervention: The development of demarcation criteria for “meditation”. Bond, Kenneth et al. Psychology of Religion and Spirituality, Vol 1(2), May 2009, 129-137; URL=<http://psycnet.apa.org/?&fa=main.doiLanding&doi=10.1037/a0015736>
  • SIEGEL, Dan.  Mindsight: The New Science of Personal Transformation. Random House, 2010. 
    • Autor je lékař, organizující interdiciplinární výzkum „duševního vhledu“, který je klíčový pro řadu duševních schopností (empatie, štěstí, organizovanost, sociální cítění atd.); 
    • podle Siegela je meditace dechu (a dále „náhledu“) důležitým příspěvkem k rozvoji těchto základních osobnostních funkcí
    • kniha je psána z pozic "naturalismu", občas pojmově zmatená, ale čtivá s řadou zajímavých nových poznatků.

středa 6. března 2013

Meditace: Západ a Východ

Přes výrazné rozdíly mezi meditací v původním, „západním“ smyslu slova a v novém „západně-východním“ smyslu slova, je možné nalézt i vlastnosti společné všem formám meditace:
  • metodičnost – meditační činnost není něco samovolného
  • soustředěnost – meditační činnost není něco těkavého a přelétavého
  • transformace – meditační činnost nenechává meditujícího beze změny
Na Západě je pouze neznámé výrazné napojení meditace či jiných duchovních cvičení na fyziologické projevy člověka (jako např. dýchání) a ani kultivace vnitřních smyslů (představivosti, jednotícího smyslu, paměti) patrně není propracovaná stejně metodicky jako na Východě.

Východ klade zásadní důraz na pozornost a soustředěnost, dnes nazývanou také „dbalost“ (mindfulness). Ta se váže především na následující činnosti (ale ne pouze na ně):
  • dýchání
  • chůze
  • požívání jídla a pití
  • sezení
Dbalost se považuje za „energii“ duševní a duchovní transformace – hněv, žádostivost se přestávají být nutkavé mentální stavy a mění se v klidný soucit a lásku. K tomu je ovšem třeba rozvoje habituální dbalosti po delší dobu.

Přes nesporně mnohem větší důraz, kladený na dbalost/pozornost na Východě, je ovšem třeba vzpomenout antického seznamu duchovních cvičení, který Pierre Hadot cituje z Filóna Alexandrijského. V tomto seznamu je výslovně zmíněna pozornost:
  • hledání-zkoumání (zetesis)
  • zevrubné zkoumání (skepsis)
  • čtení (anagnosis)
  • poslouchání (akroasis)
  • pozornost (prosoche)
  • sebe-ovládání (enkrateia)
  • indiference vůči indiferentním věcem
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2012.blogspot.com