"Either the Trinity is a fourth case of the divine nature, in addition to the Persons, or it is not. If it is, we have too many cases of deity for othodoxy. If it is not, and yet is divine, there are two ways to be divine--by being a case of deity, and by being a Trinity of such cases. If there is more than one way to be divine, Trinity monotheism becomes Plantingian Arianism. But if there is in fact only one way to be divine, then there are two alternatives. One is that only the Trinity is God and God is composed of non-divine persons. The other is that the sum of all divine persons is somehow not divine. To accept this last claim would be to give up Trinity monotheism altogether. (Leftow s. 221, Craig s. 589)
(K Leftowově argumentaci připojuje Craig přehledné grafické znázornění.) Craig TM-TM hájí pomocí volby "Plantingovského Arianismu" (podle Cornelia Plantingy). Nejprve k nálepce "Arianismus" - proč Leftow označuje toto stanovisko takto? Protože jen Trojice je Bůh, ovšem Syn je božský, nikoli Bůh. Na to Craig/Moreland: pokud je Syn Bohem, tak v jiném smyslu než celá Trojice, vždyť vtip TM-TM spočívá právě v tom, že je více než jeden způsob jak být "Bůh" či "božský". Jinak řečeno, zatímco výrok "Trojice je Bůh" je (striktně) identitní, tak výrok "Syn je Bůh" (striktně) identitní být nemůže.
Otázkou ale zůstává, v jakém smyslu jsou osoby Trojice božské, když Bohem je jen Trojice jako celek? Zde přichází Craig/Moreland s analogií. Např. je více způsobů, jak být "kočičí" (feline). Např. kočka je "kočičí", protože je instancí kočičí přirozenost. Ale i její části, kosti, DNA apod. jsou "kočičí" a to neméně, třebaže nejsou příkladem kočičí přirozenosti. V jakémsi smyslu slova nelze popřít, že božské osoby jsou částí Boha:
"we could think of the persons of the Trinity as divine because they are parts of the Trinity, that is, parts of God. Now obviously, the persons are not parts of God in the sense in which a skeleton is part of a cat; but given that the Father, for example, is not the whole Godhead, it seems undeniable that there is some sort of part-whole relation obtaining between the persons of the Trinity and the entire Godhead." (s. 591)
Craig/Moreland dále dochází k logickému závěru, že některé božské vlastnosti má Trojice díky tomu, že je mají jednotlivé osoby, jiné vlastnosti naopak má jen Trojice jako celek:
"Far from downgrading the divinity of the persons, such an account can be very illuminating of their dontribution to the divine nature. For parts can possess properties which the whole does not, and the whole can have property because some part has it. Thus, when we ascribe omniscience and omnipotence to God, we are not making the Trinity a fourth person or agent; rather, God has these properties because persons do. Divine attributes like omniscience, omnipotence and goodness are grounded in the persons' possessing these properties, while divine attributes like necessity, aseity and eternity are not so grounded. With respect to the latter, the persons have these properties because God as a whole has them. For parts can have some properties in virtue of the wholes of which they are parts. The point is that if we think of the divinity of the persons in terms of a part-whole relation to the Trinity that God is, then their deity seems in no way diminished because they are not instances of the divine nature." (s. 521)
Craig/Moreland pak krátce zvažují orthodoxii z hlediska tradice. Zdá se, že stanovisko by nepůsobilo problém v patristice, např. Hilary píše, že "každá z božských osob je v Jednotě, žádná ale není jedním Bohem", De Trinitate VII.2). Později ovšem, např. toledský synod (675) či - mnohem důležitěji - IV. lateránský koncil (viz Vyznání víry) jakoby deklarovaly, že každá z božských osob je celý Bůh. Pokud ovšem chápeme trinitární nauku ve smyslu striktní identity, hrozí kontradikce. Jistou záchranu by mohla poskytnou teorie relativní identity (viz např. 17.08.2010), ta je ovšem obecně považována za silně pochybnou. (Craig/Morelandovu kritiku relativní identity a její trinitární aplikace zde přeskakuji).
Jádrem Craig/Morelandova modelu Trojice je analogie s trojhlavým antickým psem Kerberem:
"We can enhance the Cerberus story by investing him with rationality and self-consciousness. In that case Rover, Bowser and Spike [výše zavedená jména jednotlivých hlav] are plausibly personal agents and Cerberus a tripersonal being. Now if we were asked what makes Cerberus a single being despite his multiple minds, we should doubtless replay that it is because he has a single physical body. But suppose Cerberus were to be killed and his mind survive the death of his body. In what sense would they still be one being? How would they differ instrinsically from three exactly similar minds that have always been unembodied? Since the divine person are, prior to the Incarnation, three unembodied minds, in virtue of what are they one being rather than three individual beings? ... The question of what makes several parts constitue a single object rather than distinct objects is a difficult one ... Suppose, then, that God is a soul which is endowed with three complete sets of rational cognitive faculties, each sufficient for personhood. Then God, though one soul, would not be one person but three, for God would have three centers of self-consciousness, intentionality and volition, as social trinitarians maintain. God would clearly not be three distinct souls because the cognitive faculties in question are all faculties belonging to just one soul, one immatrial substance." (p. 594)
Hodnocení: Přehledné, upřímné, pro katolickou teologii ovšem silně problematické. Diskuse contra pojetí TM-TM Craiga/Morelanda by ale předpokládala řadu pojmů a tezí z metafyziky a filosofie mysli, které Carig/Moreland (zatím) neuznávají (subsistence - suppositum, jiná ontologie vztahů, rozlišení mezi vědomím a duší, pojetí predikace, atd.). Latinský trinitarinismus je rozhodně daleko nadějnější než mají Craig/Moreland za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat