pondělí 28. dubna 2014

Feser: Scholastic Metaphysics (Editiones Scholasticae, 2014)

Před několika dny se mi konečně dostal do rukou Amazon-bestseller Scholastic Metaphysics: A Contemporary Metaphysics (Editiones Scholasticae, 2014). A protože jsem dnes opět dorazil do Readingu, po měsíční přestávce (srv. 23.03.2014), měl bych mít čas si tuto knihu přečíst, přestože mě tlačí nějaké termíny k článkům z historie scholastiky. Feserova kniha je úvodní, neaspiruje na hluboké ponory (jako třeba knihy jiných neoaristoteliků, Alexandra Prusse či Davida Oderberga), nicméně autor používá živé obrazy a tradiční pojmy aplikuje v kontextu moderní vědy, což je velmi potřebné a přínosné. Kniha se nepochybně stane na nějaký čas základní učebnicí neoaristotelské metafyziky.


Na Feserově blogu je obsah knihy v angličtině, zde jej uvádím v češtině:

0. Prolegomenon
     0.1 Cíl knihy
     0.2 Proti scientismu (Dilema scientismu, Deskriptivní meze vědy, Explanační meze vědy, Špatný argument pro scientismus)
     0.3 Proti "pojmové analýze"

1. Akt a potence
    1.1 Obecná teorie (Původ distinkce; Vztah mezi aktem a potencí; Rozdělení aktu a potence)
    1.2 Kauzální schopnosti (Schopnosti ve scholastické filosofii; Schopnosti v současné analytické filosofii: historické pozadí, úvahy z metafyziky, úvahy z filosofie vědy, schopnosti a přírodní zákony)
    1.3 Reálné distinkce? (Scholastické teorie distinkcí; Akvinský versus Scotus a Suárez; Kategorické versus dispoziční vlastnosti v analytické metafyzice)

2. Kauzalita
    2.1 Účinná vs. finální kauzalita
    2.2 Princip finality (Argument Tomáše Akvinského; Fyzická intencionalita v současné analytické metafyzice)
    2.3 Princip kauzality (Formulace principu; Námitky proti principu: Humova, Russelova, z Newtonova zákona setrvačnosti, z kvantové mechaniky, Scotova námitka; Argumenty pro princip: apel na samo-evidenci, empirické argumenty, argumenty z principu sporu, argumenty z principu dotatečného důvodu)
    2.4 Kauzální řady (Simultánnost; Per se vs. per accidens)
    2.5 Princip proporční kauzality

3. Substance
   3.1 Hylemorphismus (Forma a látka: substanciální forma vs. akcidentální forma, první látka vs. druhá látka, Akvinský vs. Scotus a Suarez, hylemorfismus vs. atomismus, antiredukcionismus v současné analytické metafyzice)
  3.2 Substance vs. akcidenty (Scholastická teorie; Empiristická kritika; Fyzika a ontologie událostí)
  3.3 Identita (Individuace;  Persistence; Proti čtyř-dimensionalismu: diachronní identita jakožto primitivní pojem)

4. Essence and existence
 4.1 Essentialism (Realita essence;  Anti-essentialismus; Umírněný realismus; Esence a vlastnosti; Modalita, Esencialismus v současné analytické metafyzice)
 4.2 Reálná distinkce (Argumenty pro reálnou distinkci; námitky proti reálné distinkci)
 4.3 Analogie bytí

pátek 25. dubna 2014

Kosmologické teorie: míra potvrzení

Při četbě popularizujících knih ze současné kosmologie není pro laiky vždy snadné rozlišit stupeň pravděpodobnosti a míru jistoty s níž je daná teorie odborníky přijímána. V rámci Caltech univerzitního kurzu kosmologie (Coursera, 2014) uvádí S. George Djorgovski následující přehled:

Za "rozumnou fyziku" se považuje ještě explanace některých dějů do jedné sekundy po velkém třesku, samotná inflace a velký třesk je "vysoce spekulativní", o dějích před velkým třeskem ani nemluvě (srv. 22.04.2014). Tolik k věrohodnosti Kraussových spekulací.

Aktualizace, 29.04.2014: Ostře, nicméně přesvědčivě a vtipně kritizuje Krausse (a trapný Dawkinsův doslov) na svém blogu David Černý.

čtvrtek 24. dubna 2014

Cena rektora za nejlepší publikaci r. 2013

Když jsem před lety začal pracovat na tématu pomyslných jsoucen, zaměstnán jako lektor Horské synagogy Hartmanice, netušil jsem, jak hojné ovoce tato na první pohled bezútěšná dřina přinese. Ve čtvrtek 24.4.2014 mi byla udělena cena rektora za nejlepší vědeckou publikaci r. 2013 (v rámci humanitních oborů).


Ocenění beru nejen osobně, ale ještě více jako ocenění scholastické tradice, která je ve filosofii a teologii stále ještě Popelkou. Těší mě, že se jedná již o druhou cenu věnovanou scholastice - před dvěma lety byla cena udělena mému kolegovi, Danielu Heiderovi, taktéž za knihu zkoumající scholastickou metafyziku.

(Publikováno zpětně, čekal jsem na oficiální zveřejnění zprávy na stránkách JU)

středa 23. dubna 2014

Krauss vs. Craig

V roce 2011 debatoval s Kraussem na Universitě v Severní Karolíně William Lane Craig (YouTube). Struktura Craigovy argumentace je velmi přehledná (vyložená v prvních dvaceti minutách):

Pr (T | E ∧ P) > Pr (T | P)
(Pravděpodpobnost toho, že Bůh existuje, je vzhledem k dané evidenci a předchůdnému poznání vyšší, než vzhledem k předchůdnému poznání jako takovému.)

T = Bůh existuje (teismus)
E =
   (1) existence kontingentních bytostí,
   (2) původ vesmíru,
   (3) vyladění vesmíru pro inteligentní život,
   (4) objektivní morální hodnoty a povinnosti ve světě,
   (5) historická fakta o Ježíši z Nazareta
P = předchůdné poznání (background knowledge)


Kraussova argumentace se mi zdála především v prvním kole zmatená. Na 26.40 se naváží do Aristotela (jeho logiku staví na úroveň jeho fyziky); na 58.00 opět mluví o ničem, které je ještě "víc nic" než kvantové vakuum (a dává vznik i prostoru a času jako takovému); na 1.39.00 překvapivě tvrdí, že "deismus není neplauzibilní", z vědeckých důvodů odmítá jen organizované náboženství jako je křesťanství.

Zde s Kraussem diskutuje mj. i jiný teoretický fyzik, John Ellis a dále filosof Don Cupitt. Cupitt se hlásí k "ne-realistickému křesťanství" a odkazuje pochvalně na knihu oxfordského filosofa Bede Rundleho podle níž je otázka "proč existuje něco spíše než nic" špatně položená. Rundle kritizuje teistické odpovědi na tuto otázku (z nutnosti Boha) a hájí tezi, že nicota není myslitelná a tudíž ani možná. Krátká, nicméně přesvědčivá kritika knihy je na NDPR od Erika Olssona.

Záznam ČT z Kraussovy návštěvu v ČR jsou zde. (Aktualizace, 29.04.2014: ke konci rozhovoru na ČT Krauss říká ""Já nemám odpovědi. Jen otázky. Kdybych měl odpovědi, byl bych kněz. Pak by ale byly samozřejmě nesprávné." Co tedy celou dobu vlastně tvrdí? Proč propaguje film "Unbelievers"? Teoretickou fyziku hluboce obdivuji. Jak je ale možné, že špičkový teoretický fyzik dospěje k takto rozporuprným názorům? Je to tím, že hluboké studium matematiky a fyzika zabere někerým lidem tolik sil, že jim už nezbyde na to, aby si své názory dostatečně uspořádali?)

úterý 22. dubna 2014

Krauss k ničemu

K nicotě se Krauss ještě vyslovuje v kapitole 9 (Nothing is Something). Krauss zde identifikuje nicotu s prázdným prostorem s fyzikálními zákony a (zcela mylně) připisuje toto pojetí myslitelům jako je Platón a Tomáš Akvinský:

First, I want to be clear about what kind of "nothing" I am discussing at the moment. This is the simplest version of nothing, namely empty space. For the moment, I will assume space exists, with nothing at all in it, and that the laws of physics also exist. Once again, I realize that in the revised versions of nothingness that those who wish to continually redefine the word so that no scientific definition is practical, this version of nothing doesn't cut the mustard. However, I suspect that, at the times of Plato and Aquinas, when they pondered why there was something rather than nothing, empty space with nothing in it was probably a good approximation of what they were thinking about. (s. 151-2)

Pokud ponecháme stranou Kraussovy svévolné definice a neznalost historie vědy, kniha je zajímavou zprávou o tom, jakými teoriemi se zabývají současní kosmologové. Zdá se, že fyzikové mají poměrně dobrou evidenci pro následující teze:

- základním substrátem světa je "kvantové vakuum", které "fluuktuuje", což znamená, že v něm samovolně povstávájí částice a antičástice;
- náš vesmír má plochou geometrii;
- rozpínání se zrychluje díky doposud neznámé temné energii;

Dostatečná evidence jim ovšem chybí pro tezi, že náš vesmír vznikl jednou z "fluuktuací". Již zcela nepodložená je teze, že fluktuace, jež dala vzniknout našemu vesmíru, nepotřebuje další vysvětlení, např. Boha.

pondělí 21. dubna 2014

Lawrence Krauss - argument z ničeho

Kraussovu knihu Vesmír z ničeho: Proč existuje něco, místo toho aby neexistovalo nic (2012, 2013) jsem ještě nedočetl a po pravdě řečeno mě svévolná definice "nicoty" odstrašuje hned na začátku knihy. "Nic" je podle Krausse "absence něčeho", je to fyzikální kvantita přístupná vědeckému zkoumání! Anaxagoru označil Aristotelés jako střízlivého mezi opilými. Krausse by, myslím, označil jako opilého mezi střízlivými.

"Before going further, I want to devote a few words to the notion of “nothing”—a topic that I will return to at some length later. For I have learned that, when discussing this question in public forums, nothing upsets the philosophers and theologians who disagree with me more than the notion that I, as a scientist, do not truly understand “nothing.” (I am tempted to retort here that theologians are experts at nothing.) 
     “Nothing,” they insist, is not any of the things I discuss. Nothing is “nonbeing,” in some vague and ill-defined sense. This reminds me of my own efforts to define “intelligent design” when I first began debating with creationists, of which, it became clear, there is no clear definition, except to say what it isn’t. “Intelligent design” is simply a unifying umbrella for opposing evolution. Similarly, some philosophers and many theologians define and redefine “nothing” as not being any of the versions of nothing that scientists currently describe.
     But therein, in my opinion, lies the intellectual bankruptcy of much of theology and some of modern philosophy. For surely “nothing” is every bit as physical as “something,” especially if it is to be defined as the “absence of something.” It then behooves us to understand precisely the physical nature of both these quantities. And without science, any definition is just words.
     A century ago, had one described “nothing” as referring to purely empty space, possessing no real material entity, this might have received little argument. But the results of the past century have taught us that empty space is in fact far from the inviolate nothingness that we presupposed before we learned more about how nature works. Now, I am told by religious critics that I cannot refer to empty space as “nothing,” but rather as a “quantum vacuum,” to distinguish it from the philosopher’s or theologian’s idealized “nothing.”  
     So be it. But what if we are then willing to describe “nothing” as the absence of space and time itself? Is this sufficient? Again, I suspect it would have been . . . at one time. But, as I shall describe, we have learned that space and time can themselves spontaneously appear, so now we are told that even this “nothing” is not really the nothing that matters. And we’re told that the escape from the “real” nothing requires divinity, with “nothing” thus defined by fiat to be “that from which only God can create something.” 
     It has also been suggested by various individuals with whom I have debated the issue that, if there is the “potential” to create something, then that is not a state of true nothingness. And surely having laws of nature that give such potential takes us away from the true realm of nonbeing. But then, if I argue that perhaps the laws themselves also arose spontaneously, as I shall describe might be the case, then that too is not good enough, because whatever system in which the laws may have arisen is not true nothingness.
     Turtles all the way down? I don’t believe so. But the turtles are appealing because science is changing the playing field in ways that make people uncomfortable. Of course, that is one of the purposes of science (one might have said “natural philosophy” in Socratic times). Lack of comfort means we are on the threshold of new insights. Surely, invoking “God” to avoid difficult questions of “how” is merely intellectually lazy. After all, if there were no potential for creation, then God couldn’t have created anything. It would be semantic hocus-pocus to assert that the potentially infinite regression is avoided because God exists outside nature and, therefore, the “potential” for existence itself is not a part of the nothingness from which existence arose.
     My real purpose here is to demonstrate that in fact science has changed the playing field, so that these abstract and useless debates about the nature of nothingness have been replaced by useful, operational efforts to describe how our universe might actually have originated. I will also explain the possible implications of this for our present and future.  This reflects a very important fact. When it comes to understanding how our universe evolves, religion and theology have been at best irrelevant. They often muddy the waters, for example, by focusing on questions of nothingness without providing any definition of the term based on empirical evidence. While we do not yet fully understand the origin of our universe, there is no reason to expect things to change in this regard. Moreover, I expect that ultimately the same will be true for our understanding of areas that religion now considers its own territory, such as human morality." (Preface, xiii-xvi, vlastní zdůraznění)

středa 16. dubna 2014

Logika: Jazyk a informace I (Restall a Davoren)

Druhý z MOOC kursů (srv. 14.04.2014), který jsem zakončil, je kurs University v Melbourne "Logika: Jazyk a informace" (Greg Restall, Jen Davoren). Kurs se týkal výrokové logiky, o níž jsem si myslel, že ji znám docela dobře. Netušil jsem ovšem, jak velké množství zajímavých a netriviálních aplikací výroková logika má v oblasti elektroniky, lingvistiky a počítačové vědy. Kurs trval šest týdnů, provázela jej řada testů a závěrečné zkoušky.

1—Jazyk a modely výrokové logiky
2—Důkazy pro propoziční logiku
3—Elektronické inženýrství: kombinační digitální systémy
4—Filosofie: Vágnost
5—Lingvistika: "Implikatura" a implikace
6—Počítačová věda: výroky v jazyce PROLOG

Kurs je implementován na platformě společnosti Coursera a je i po pedagogické stránce výborný (kromě automaticky vyhodnocovaných testů měli Restall a Devoren připravený i zajímavý systém "peer" hodnocení). Díky MOOC platformám je nyní možné v klidu domova, v šumavských hvozdech, studovat na prestižních světových univerzitách. V tomto kurzu jsem měl kolem 40 000 spolužáků.

úterý 15. dubna 2014

Neformální logika

Co je to vlastně neformální logika? Moderní neformální logika (informal logic) vznikla s motivací identifikovat a analyzovat reálnou argumentaci v každodenním kontextu demokratické kapitalistické společnosti. Za zakladatelské dílo se považuje učebnice Ralph Henry Johnsona a Anthony Blaira Logical Self-Defense (1977 první edice). Podle článku na SEP (Leo Groarke) se v současnosti neformální logika zabývá i dalšími tématy jako užití a druhy argumentů, role obrázků a diagramů v argumentaci, teorie dialogu, komunikace v argumentativních kontextech , dialektické závazky, rétorické prvky argumentů, atd.

Je zajímavé, že i post-středověká scholastická tradice kontrastovala formální logiku s logikou neformální, nazývanou materiální. Ta se zabývala obsahem argumentace, třebaže pak vzniká problém (dle mého nedořešený), jak se vlastně tato materiální logika liší od jiných disciplín, filosofických i nefilosofických. Vlastní náplní materiální logiky navíc bylo v této tradici cosi, co bychom dnes řadili nejspíše někam do metafyziky/ontologie. Vzniká tedy jakoby dvojí typ nikoli-formální logiky - materiální logika není totožná s logikou dialektickou, kterou Aristoteles a probíral v dílech jako jsou Topiky či O sofistických důkazech. Každopádně se zdá, že s post-tředověkou neformální logikou má dnešní neformální logika málo společného.

pondělí 14. dubna 2014

MOOC: neformální logika

Téměř každý americký bakalářský student absolvuje kurs "kritického myšlení" (critical thinking). Jedná se o směs neformální logiky, základů formální logiky, rétoriky a metodologie vědy. Díky MOOC (massive open online course) lze nyní tento kurs zdarma absolvovat i online (do konce května, pod názvem Think Again: How to Reason and Argue). Tímto kursem jsem vlastně sám jako student nikdy neprošel, byť jsem jej v Buffalu v ZS 2003 vyučoval. Nepokryl jsem ovšem všechna témata (obzvláště málo induktivní logiku a logické chyby), navíc jsem zvědav jak tento kurs koncipují zkušení odborníci Walter Sinnott-Armstrong (Duke University) a Ram Neta (University of North Carolina) a proto si chci jejich přednášky, cvičení a kvízy projít alespoň dodatečně v rámci svého "celoživotního vzdělávání". Kurs vychází ze Sinnotovy knihy Understanding Arguments, Ninth Edition (Wadsworth/Cengage, 2014; spoluautor: Robert J. Fogelin).

ČÁST I: Jak analyzovat argumenty?

1. Jak postřehnout argument?
Co je to argument; k čemu slouží: přesvědčování, zdůvodňování, vysvětlování; z čeho je tvořen: jazyk a jazykové, řečové a konverzační akty (vč. Griceových čtyř maxim kvantity, kvality, relevance a způsobu).

2. Jak rozmotat argument?
Různé funkce slov; jazykové vyznačení premis a závěru; skeptický regres a jeho špatné zastavení: nezdůvodněné premisy, kruhové a nekonečné zdůvodnění; skeptický regres a jeho lepší zastavení: ujišťění publika (assuring the audience), zodpovězení námitek (discounting objections), "ochrana" tvrzení (guarding the claim - tím má Sinnott na mysli oslabení/kvalifikaci co do rozsahu, pravděpodobnosti či "postoje"), hodnotící termíny (vůči standardu daném kontextem).

3. Jak rekonstruovat argument?
(1) Podrobně analyzuj (close analysis); (2) vystihni podstatu (Get down to basics): odstraň přebytečná slova + uspořádej do standardní formy premisy/závěr; (3) vyostři (Sharpen edges): vyjasni tam, kde je potřeba + rozděl tam, kde je to možné; (4) rozděl na části a uspořádej je; (5) vyplň mezery: zhodnoť platnost sub-argumentů a doplň zamlčené premisy tam, kde je třeba + zkontroluj pravdivost premis a kvalifikuj premisy tak, aby byly pokud možno pravdivé; (6) zhodnoť argument: platnost a "věcná správnost" (validity and soundness, k terminologii viz Picha). Něco málo k argumentačním diagramům (podrobněji, srv. Mara Harrell, Joe Lau).

ČÁST II: Jak zhodnotit deduktivní argumenty?

4. Výroková logika a pravdivostní tabulky
Negace, konjunkce, disjunkce, kondicionál; pravdivostní tabulky.

5. Kategorická logika a syllogismy
Kategorické výroky (A, E, I, O), kontrární a kontradiktorní propozice, bezprostřední vyvozování; syllogismus a testování platnosti pomocí Vennových diagramů.

6. Reprezentace informace
Opakování: různé způsovy reprezentace a zpracování informace (jazyk, Vennovy diagramy).

ČÁST III: Jak zhodnotit induktivní argumenty?

7. Induktivní argumenty
Rozdíly mezi deduktivními a induktivními argumenty (platnost/neplatnost vs. silný/slabý-v-kontextu, binárnost vs. stupňovatelnost, nezrušitelnost vs. zrušitelnost); typy: zobecňování ze vzorku, aplikace zobecnění na jednotliviny, úsudek na nejlepší vysvětlení (abdukce), argumenty z analogie.

8. Kauzální uvažování
Nutné a dostatečné podmínky: negativní a pozitivní testy; korelace: A zapříčiňuje B, B zapříčiňuje A, A a B mají společnou příčinu, A a B jsou korelovány akcidentálně; logická chyba post hoc ergo propter hoc. (V podstatě jsou zde vysvětleny Millovy metody, třebaže bez návaznosti na Millovy fomulace, srv. přehlednější vysvětlení Johna Lau)

9. Náhoda a volba
Druhy pravděpodobnosti (apriorní a statistická); základní pravidla pravděpodobnosti (negace, konjunkce pravděpodobností závislých i nezávislých jevů, disjunkce pravděpodobností výlučujících i nevylučujícíh jevů), Bayesův teorém (tabulky i základní matematická podoba); očekávaná finanční hodnota; celková hodnota a zákon klesajícího mezního užitku. 

ČÁST IV: Jak znehodnotit argumenty?

10. Argumentační chyby z nejasnosti
Vágnost, víceznačnost, šikmá plocha.

11. Argumentační chyby relevance a prázdnosti
Útok na člověka (ad hominem), dovolávání se autority (ad verecundiam), argumentace kruhem (petitio principii), podsunutý argument ("slaměný panák"). 

12. Vyvracení
Protiargumenty, reductio ad absurdum (srv. Rescherův článek na IEP)

Celkové hodnocení: užitečný kurs pro začátečníky, trochu obsažnější a zajímavější byla především část III; zarážející byla tendenčnost příkladů v části IV: příklady argumentačních chyb šikmé plochy byly vzaty pro závěry pro-life, proti euthanasii a proti antikoncepci - jako kdyby se pro-choice argumentační chyby netýkaly.

středa 9. dubna 2014

David Svoboda - přednáška na TF

Zítra má na naší fakultě (TF JCU) přednášku David Svoboda na téma "Stvoření jako vztah a projev Boží transcendence v díle Tomáše Akvinského". Jedná se o první přednášku v rámci cyklu "Proměny středověké a raně novověké scholastické filosofie", který organizuje Jan Samohýl, viz rozhovor "Když jsme na dně, filosofie nám může pomoci". Následuje přednáška Pavla Blažka ke středověkým diskusím o morálce mnohoženství.


Plakátek k přednášce je zde.

Aktualizace, 11.04.2014:  Přednášky jak Davida Svobody, tak i Pavla Blažka byly vynikající, s hojnou účastí studentů, škoda, že se nenahrávaly. Docela by mě zajímalo, co k tématu mnohoženství říká vrcholný barokní teoretik manželství, Thomas Sanchez, 1550-1610, De sancto matrimonii sacramento).


sobota 5. dubna 2014

Jak snadné je popřít boží existenci? Dawkins vs. Kenny

Richard Dawkins (popření je snadné):

"We are all atheists about most of the gods that humanity has ever believed in. Some of us just go one god further." (cituji podle Marka Picha, srv. reakci Davida Černého)

Anthony Kenny (popření tak snadné není):

"Many different definitions may be offered of the word 'God'. Given this fact, atheism makes a much stronger claim than theism does. The atheist says that no matter what definition you choose, 'God exists' is always false. The theist only claims that there is some definition which will make 'God exists' true." (What I believe, 2006, ch. 3)  

V únoru 2012 proběhla v Oxfordu debata těchto kolegů, spolu s anglikánským primasem Rowanem Williamsem, na téma "Lidská přirozenost a otázka jejího prapočátku":


Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2012.blogspot.com