Metafyzika - esoterická a filosofická

S Ondrou Kočnarem vyučuji na ČZU metodologii vědy. Jedním z našich témat je v letošním běhu i pseudověda. Jistým spojencem v intelektuálním "boji" proti pseudovědě a jiným formám iracionality je "klub skeptiků" Sisyfos, ovšem nejedná se o spojence zcela spolehlivého, díky tendencím k scientismu a pozitivismu (jistý typ empirické vědy je podle nich jediná forma racionálního přístupu k poznání reality). Níže je např. charakterizace metafyziky z jejich onlinového slovníku. Kromě jazykových nepřesností (Leibnitz apod.) je článek podivnou směsicí kantianismu a pozitivismu. Následuje můj opravný návrh. 

Metafyzika
Metafyzika (meta = řecky „za“, fysis = příroda) je filosofický termín s neurčitým, historicky proměnlivým, vágně vymezeným obsahem. Metafyzika v nejširším slova smyslu se dokonce používá v esoterické oblasti pro pojmenování všeho, co je nadpřirozené, nevysvětlitelné, tedy pro jevy a síly z duchovního světa, „kosmickou energii“, magické nebo parapsychologické fenomény apod. V užším slova smyslu je metafyzika součástí filosofie, zahrnující ontologii, „naturfilosofii“ atd. Metafyzika se zabývá otázkami a vyslovuje teorie, co ve světě je skutečné, co je podstatou reality, jaká je vlastní povaha věcí apod. Např. dřívější metafyzická teorie mysli se zabývala spekulativně fenoménem vnímání, vědomí, paměti, myšlení apod., aniž se přímo opírala o vědecké, fyzikální a fyziologické poznatky (V dnešní kognitivní syntéze je tomu jinak.). Hlavním předmětem metafyziky jsou však ty nejobecnější, nejširší otázky a teorie o světě, tedy jaká je podstata skutečnosti, co je to materiální substance, dualita hmoty a ducha apod. Typické metafyzické problémy: Proč je zde něco spíše než nic (Leibnitz)? Existuje svobodná vůle? Existoval svět odjakživa? Existuje duše a spirituální bytosti, existuje život po smrti?

Hodnocení: Metafyzika v širším a pokleslém slova smyslu je jen jedno z onomatopoických slov, která mají v pseudovědě zastřít skutečnost, že popisovaný jev neexistuje nebo že o něm nevíme nic. Metafyzika v užším, prvotním slova smyslu patří do oblasti filosofie, nemá tedy vědeckou povahu. Metafyzické teorie jsou subjektivní a nemohou být empiricky testovány. Např. monismus (materialismus) a dualismus jsou dvě protichůdné koncepce, každá z nich je koherentní a konsistentní se zkušeností. Empiricky mezi nimi rozhodnout nelze, nelze je falsifikovat. Metafyzické názory a teorie jsou vytvářeny libovolně a na totéž téma jich může být libovolný počet. Spory mezi jednotlivými filosofy o správnost jejich metafyzických koncepcí nemohou být rozřešeny, protože jde o subjektivní výtvory vycházející z osobní zkušenosti, dispozice a temperamentu filosofa. Také samo hodnocení metafyziky je rozporné. Někteří v ní vidí vrchol filosofie a lidského myšlení, snažícího se poznat to nejzákladnější, tedy podstatu světa a naše místo v něm, podle jiného názoru je metafyzika, zejména spekulativní metafyzika o transcendentní realitě neúčelnou, zbytečnou aktivitou. Kant měl pravdu, když prohlásil, že je marné doufat, že někdy vyřešíme jakýkoli metafyzický problém, ale že člověk nikdy nedokáže neptat se a nehledat na takové otázky odpověď.

Odkazy: The Skeptic´s Dictionary

Opravný návrh (jakási minimalistická verze - nesnažím se o obhajobu ničeho "extrovního"): 

"Metafyzika" je termín, kterým Andronikos ze Rhodu (asi 1 stol. př. Kr.) pojmenoval soubor svitků řeckého filosofa a vědce Aristotela (384-322 př. Kr.). Jednalo se o svitky, které Andronikos zařadil v knižním katalogu za Aristotelova pojednání o přírodě, tj. o svitky meta-fyzické (za-fyzické). V jistém smyslu se ale i po obsahové stránce zabývá  Aristotelés v těchto svitcích tématy "za fyzickými", třebaže on sám tohoto slova pro nauku, kterou v nich rozvíjí, nepoužil (nazývá ji první filosofie či teologie). Podle Aristotela je totiž předmětem fyziky jsoucno proměnlivé, kdežto metafyzika se zabývá jsoucnem jako takovým, vč. jsoucna nepromělivého (boha). Význam slova "metafyzika" se v průběhu dějin různým způsobem transformoval (tak je to u slov s dlouhou historií obvyklé), přičemž v současnosti se používá ve dvou zcela odlišných významech: (1) v kontextu pseudovědeckém a esoterickém pro vše, co je považováno za neobvyklé, nadpřirozené, nevysvětlitelné, z jiného světa, magické nebo parapsychologické. (2) v kontextu filosofickém pro disciplínu, která si klade za cíl racionální řešení nejzažších otázek, především těch, které se týkají bytí, reality, její struktury, našeho místa v ní apod. 

Hodnocení: (1) Ve smyslu pseudovědeckém je metafyzika formou iracionality. Důvod tohoto tvrzení nespočívá v předmětu, kterým se "esoteričtí metafyzikové" zabývají, tj. v tom, že se zabývají neobvyklými a nevysvětlenými fenomény; s nimi se jako lidé odnepaměti ve svých zkušenostech setkáváme a úspěšné řešení záhad minulosti je zdojem důvěry v rozum a vědu. Důvod trvzení o iracionalitě "esoterické metafyziky" spočívá ve způsobu, jímž se tato pseudodisciplína svým předmětem zabývá - bez náležité, racionálně zdůvodněné metody, pomocí ad hoc vágních "teorií", bez jakékoli kritické návaznosti na jiné, dobře zdůvodněné poznatky. (2) Ve smyslu filosofickém je metafyzika kontroverzní disciplínou, která byla v minulosti mnohými považována za "mrtvou" (např. kvůli kritice myslitelů jako je David Hume, Immanuel Kant, Rudolf Carnap či Ludwig Wittgenstein). V současnosti je tato disciplína, především v anglo-americké analytické filosofii, do jisté míry rehabilitována a prožívá fázi obrody. Zda je filosofická metafyzika disciplínou, která nám skutečně poskytuje spolehlivé informace o nejzažší realitě, nelze v omezeném rámci tohoto článku potvrdit ani vyvrátit. Přinejmenším lze poukázat na to, že ve svých nejlepších představitelích je filosofická metafyzika disciplínou systematickou, racionální, podléhající metodické "sebe-korekci", podobně jako kterákoli jiná vědecká či filosofická disciplína.