Dílo středověkého francouzského františkána Petra Aureoli (asi 1280–1322), "výřečného doktora" (Doctor facundus), se těší mezi současnými badateli rostoucímu zájmu. Aureoli byl patrně stejně vlivný jako William Ockham, byť je zatím méně známý. Aureoli byl pronikavý myslitel originálního ražení se smyslem pro podrobný popis smyslové zkušenosti, který bychom dnes patrně nazvali jako "fenomenologický". (Více viz článek Russella Friedmana na SEP). Aureliho více než tisícistránkový komentář k Sententiarum I byl publikován v Římě v r. 1596, jisté verze (patrně revidované reportationes) k Sententiarum II-IV v r. 1605 (26.04.2010). Publikace na počátku barokního období poukazuje na rostoucí zájem, který tento myslitel v této době vyvolal, což znamená, že jeho vliv bude na baroko patrně veliký. V kontextu pomyslných jsoucen (ens rationis) jsem sice na diskusi Aureoliho pojetí nenarazil, což ovšem neznamená, že v jiných kontextech mu není věnována pozornost. Významný barokní scotista Bartolomeo Mastri (1602-1673) výslovně zmiňuje Aureliho v úvodu ke svým Disputationes in XII ... libros Metaphysicorum (Venetiis 1646). Podle Mastriho ovšem doposud nebyla věnována Aureliho geniálním bojovým výpadům proti Scotovi dostatečná pozornost.
Ad Lectorem
Post philosophicum opus iam editum, Metaphysicam invulgo in duos tomos distributam: prodit nunc primus, ac sine ulla cunctatione immediate post proditurus erat secundus; at quia impressori nec unus quidem superest tomus Logicus; ne opus philosophicum mutilum maneat, act veluti sine capite, cogitur Logicam recudere, antequam posteriorem Metaphysicae partem imprimat. Quaestiones his fusiores habebis, quam in Philosophia, qua materia faecundior, disputandi campus apertior, Adversariorum occursus frequentior, et Doctor ipse subtilis, ut pote qui inter alias facultates, Metaphysicam praecipue profitebatur ad ingenii acumen exercendum, maiorem doctrinae copiam suppeditat. Hic Recentiorubus ocurro, qui in Metaphysicam scripserunt, vel me in opere philosophico impugnarunt, inter quos praecipuus est P. Pontius Scotista non minus recens, quam eruditus, qui in suo Cursu philosophico me nomine suppresso pluries sequitur, interdum vero nominatim insequitur praesertim in Logica et Physica; eius obiectionibus in Physica iam satisfeci in eiusdem Physici tomi recursione, licet previbus. Et suppresso obiicientis nomine, quia tomi moles aperta et fusiorem pugnam non mihi permittebat, qua etiam de causa nec modo in Logicae recusione admodum cum eo disputando diffundar (mihi quantum postulabit respondendi necessitas) sed totam cum eo exercitationem ad huc Metaphysicae campum reservavi, uni materierum diversitas occasionem saepe praestabit eius placita expendendi, ac mea tuendi iam asserta in Logica et Physica. Demum ex antiquioribus Aureolo praesertim respondere nitor, utpote qui in Metaphysicis acutissimus fuit et principia iecit omnino contraria principiis nostri Doctoris, nec Scotistarum ullus hactenus curavit, nisi obiter et raro illi occurere cum tamen Doctorem non legerim adeo ferio, et solide placita Scotista impugnantem, quo factum est ut non erubescat modo tota Neutralium schola eius vestiigiis inhaerere principia D. Thomae et Scoti deferendo, quae tamen Progeniores sui fuerant amplexi. Quamvis igitur praecipuus mei calami scopus fuerit cum Recentioribus congredi Scotum impugnantibus, attamen congressum quoque cum Aureolo (esto viribus meis longe imparem) evadere non potui, ubi se se offert occasio, ut principia metaphysica Scoti undique stabilirem et a telis strenui adeo Duci pro viribus illa tuerer.
Děkuji za ten citát z Mastriho!
OdpovědětVymazatJinak našel jsem jeden text o Auriolovi, kde autor vypočítává, kolik reedicí jednotlivých Auriolových děl vyšlo tiskem od konce středověku do 17. stol.; je to docela zajímavá statistika, zkusím to časem shrnout na blog. Tvrdí tam také, že Auriol byl po Scotovi nejcitovanějším autorem 14. století!
Jinak pro Auriolův postoj v teorii percepce bych možná volil spíše nálepku "fenomenalistický" než "fenomenologický", ale to je asi drobnost.
Děkuji - to zní opravdu zajímavě a těším se na Váš příspěvek.
OdpovědětVymazatAd "fenomenalistický": možná, těžko říci, "fenomenologický" má své zavádějící konotace (hnutí zal. Husserlem), nicméně etymologicky to znamená něco jako "pozorné studium toho jak se věci jeví ve zkušenosti", což je význam, který zde chci komunikovat.
Přesně - trošku bych se obával těch husserlovsko-heideggerovských konotací. :)
OdpovědětVymazatPokud by ta nálepka měla zachycovat Auriolovu odpověď na otázku, co je předmětem vnímání, potom - pokud (a) je předmětem vnímání podle Auriola "esse apparens" a zároveň pokud (b) "esse apparens" můžeme chápat jako jev - potom bych tu pozici nazval "fenomenalismus" (je to v souhlasu se současnou terminologií teorie percepce - viz např. zde: http://www.iep.utm.edu/perc-obj/).
Ovšem nemám v tom zatím úplně jasno (neznám např. přesnou Auriolovu pozici = nevím, jestli teze (a) a (b) jsou pro něj akceptovatelné). Nemyslím také, že by Auriol popíral existenci světa za jevy, nebo že by se podle něj věci samy nějak zásadně lišily od toho, jak je vnímáme. Myslím, že tu distinkci mezi reálným a jevícím se bytím zavedl proto, aby vysvětlil zrakové klamy - ale nejsem si jistý, jestli na této distinkci postavil celou svou teorii vnímání. Musím si to více nastudovat.
Ano - to máte pravdu. Toto jsem sice neměl v úmyslu říci, ale pokud je pro Auriola předmětem vnímání "jevící se" (esse apparens) pak se vlastně jedná o umírněný fenomenalismus. Silnější fenomenalismus by patrně popřel svět za jevy či alespoň zdůraznil jeho odlišnost, tak jak to sugestivně vykládá např. Russell v prvních kapitolách svých Problems of Philosophy (1912).
OdpovědětVymazatMně z mé četby článku na SEP zaujal Auriolův zájem o deskripci smyslového vnímání. Nevím jak daleko šel Auriol v tom, co nazývají etnografové "hustý popis", ale jeho příklady vypadaly sugestivnější a barvitější než to, co lze běžně nalézt např. u Tomáše či Duns Scota. Zálibu v podrobnějším líčení fenoménů spatřuji u některých barokních autorů jako je Suárez či ještě více Izquierdo. Zajímavé proměny stylu a důrazů ve filosofických textech.