John Marenbon: Kdy byla středověká filosofie? (2)

Proč studovat filosofii minulosti? - Přímá užitečnost?

První možná odpověď na tuto otázku je, že něco z této filosofie je přímo užitečné. Některé z argumentů a pozic minulosti může přímým způsobem obohatit současnou diskusi. Marenbon připouští, že toto se opravdu někdy stává - např. v případě etiky ctností. Otázkou ovšem je: jak často obohacuje filosofie minulosti přímým způsobem současnou debatu a do jaké míry? Nejenom, že se toto neděje často, ale ve většině případů se tak navíc děje spíše "inspiračním" způsobem, kdy vágně a nepřesně vyčtené myšlenky ze starých textů poskytnou tvořivý stimulus tvořivosti současného filosofa. Hluboká a podrobná historická znalost myšlenek nějakého minulého myslitele je pro potřeby současné myšlení potřeba jen výjimečně.

Marenbovými slovy (omlouvám se - nestíhám zatím překlad):

"I may seem to be taking an extreme view and claiming that philosophy never learns from its past. Not at all. I accept that, to some extent, philosophy is a discipline that makes progress, like one of the natural sciences, so that – to oversimplify – each generation builds on the one before. It is precisely for this reason that philosophers are unlikely to find new ideas to use in their work by looking at old texts. The best thinking of their predecessors will have been absorbed into the subject, adapted to new circumstances, improved and probably rendered almost unrecognizable. What remains of it, in the basic account of a problem that any textbook will provide, is just what is relevant to our thinking now. If the aim is to contribute to present philosophy, to insist on going back to the original would be perverse."

Samozřejmě se může stát, že díky kontingentním historickým okolnostem se některé slibné argumentační linie minulosti vytratily a byly zapomenuty. Někteří historikové filosofie vidí své poslaní v hledání těchto skrytých pokladů, takže bude opět možné z nich čerpat. Otázkou ovšem je: kolik je takových pokladů a jak praktické je čerpat z nich pomocí historické práce? I v případě, že nějaký výborný historik s přehledem v současné systematické filosofii připraví po vynaložení obrovské námahy knihu, která zpřístupňuje minulý poklad současným filosofům, jejich zájem se po počáteční inspiraci ubírá jinam a zcela nezávisle na historické práci (např. v případě epistemické logiky). "Překlad" argumentace minulosti do současného kontextu je totiž velmi obtížný:

"Translation usually involves continual explanation: given that they took it for granted that p (though we all believe now not-p), and that they distinguished As from Bs but not from Cs, whereas we distinguish As from Cs and not from Bs, and that they were trying to avoid positions J and K, we can see why they argued in this way or stated the position like that. Once the translation has been made, we can engage philosophically with the arguments, but we cannot put the arguments themselves into the mesh of our own argumentation without twists and turns that leave us hopelessly entangled."