Marenbon v letech 1978-1997 působil na "katedře" anglistiky na Trinity College na Cambridgské univerzitě. Později byl jeho post předefinován (vždy totiž pracoval na středověké filosofii) a v r. byl jmenován profesorem středověké filosofie. Třebaže jeho původní vzdělání bylo spíše medievistické (studoval např. u Michaela Lapidge, Petera Dronke a Edouarda Jeauneau), jeho zaměření, je jednoznačně filosofické.
Přednáška "Kdy byla středověká filosofie", kterou pronesl v Praze, vychází z jeho inaugurační přednášky z 30.11.2011. (Zde: audio; text). Kdy tedy byla středověká filosofie? Marenbon probírá čtyři odpovědi:
"Komu na tom záleží?"
"Nyní."
"Asi mezi l. 200 až 1700."
"Nikdy."
Podle Marenbona jsou všechny odpovědi v určitém smyslu pravdivé (tedy nikoli ve smyslu dialetheismu). Vysvětlení správného smyslu těchto odpovědí nás uvede i do důvodů proč studovat středověkou filosofii.
"Komu na tom záleží? - "Teď"
Někdo by mohl říci: "Záleží na tom, co filosofové minulosti tvrdí a proč, nikoli kdy. Berme je prostě jako kdyby byli našimi současnými partnery. Samozřejmě je třeba při studiu jejich textů vzít v úvahu historický a intelektuální kontext, ale poté, co porozumíme tomu, co myslí, je pro nás dobový kontext z filosofického hlediska vedlejší."
Marenbon s tímto tvrzením souhlasí jakožto s nutnou podmínkou filosofického porozumnění. Pokud jsme primárně filosofové a nikoli historikové idejí, nestačí podle něho jen parafrázovat či zaznamenat v minulosti vzniklou myšlenku - je třeba se s touto myšlenkou "poprat", tak jako kdyby vznikla v současnosti. Samozřejmě to neznamená přistupovat ke starým textům "naivně", bez znalosti kontextu, ale ani při sebelepší znalosti kontextu nelze nějakou myšlenku doopravdy uchopit, pokud ji nevezmeme vážně jakožto pro nás současnou. Někteří by toto tvrzení odsoudili jakožto "příliš filosofické" či jakožto jednu z mnoha možností. Marenbon ovšem toto tvrzení bere jakožto nutnou minimální podmínku historické práce, kde subjektem je filosofie. Nestačí jen podat zprávu o tom, co bylo, je třeba porozumět evidenci, jako kdyby byla pro nás právě teď přítomná.
V tomto smyslu tedy platí jak odpověď "Komu na to záleží?" (přesněji: "Kterému filosofovi na tom záleží?") a "Nyní". Jedná se o stanovisko platné nejen pro středověkou filosofii, ale samozřejmě i antickou a novověkou, třebaže Marenbon obzvláště zdůrazňuje důležitost tohoto stanoviska pro středověkou filosofii. Zatímco prý velká část práce historiků antické a novověké filosofie je přímo relevantní i pro současnou debatu, osmdesát procent práce historiků středověké filosofie je spíše knihovnictví ("antiquarianism") než filosofie.
Tvrzení, že studium filosofie minulosti je relevantní pro současnou filosofii potřebuje určité vysvětlení a zdůvodnění.
Žádné komentáře:
Okomentovat