Proč studovat filosofii minulosti? - Metajustifikace
Podle Marenbona je hlavním přínosem dějin filosofie materiál pro meta-teorii: Co je filosofie za disciplínu? Do jaké míry činí pokroky? Jak se vztahuje k jiným oblastem intelektuálního života a kultury? Do velké míry se zde jedná o empirické otázky, které k zodpovězení potřebují detailní znalost dějin filosofie (případně komparativní studie různých filosofických tradic). A zatímco vědci mohou tyto otázky druhého řádu přenechat jiným, filosofie, jakožto nauka o nejzažších otázkách, toto učinit nemůže. Filosofové tedy potřebují dějiny filosofie k tomu, aby pochopili podstatu své disciplíny, jak v celku, tak v jednotlivých případech (např. potřebují vědět jak se došlo k danému problému, proč je zajímavý, atd.)
Shrnutí diskuse o motivaci ke studiu středověké filosofie:
This two-sided justification for studying philosophy of the past differs from those I reviewed before it in one very important way. Neither the direct usefulness nor the Great Minds approach finds any importance in the chronology of past thinkers, or in their historical context. The first seizes on this or that argument or idea in isolation from its setting; the second puts us round the seminar table with Aristotle, Locke and Hegel. By contrast, the justification I have given sees past philosophy as worth studying only if it is regarded as the product of a certain period, at a certain moment both in the history of the subject, but also within broader intellectual, cultural and political history. For this reason, although we are right, in a way, to say that medieval philosophy is now – and there is even some reason (as I shall explain) to say that it doesn’t matter when it was, these answers are incomplete.
Žádné komentáře:
Okomentovat