John Marenbon: Kdy byla středověká filosofie? (5)

"Asi mezi l. 200-1700" - "Nikdy"

Pokud budeme chtít nějaká data, pak je podle Marenbona třeba říci, že středověká filosofie trvala "mezi l. 200-1700". Tuto odpověď ale musíme vyvážit další odpovědí, totiž že středověká filosofie netrvala "nikdy". Historikové středověké filosofie by totiž mohli být obviněni z absurdního "imperialismu". A Marenbonovi jde nikoli o anexi dalších historických epoch pro středověk, ale o volný trh. "Schengen spíše než květen 1940". Odpověď "nikdy" vyjadřuje  potřebu vzdát se některých nálepek, jako např. "středověk", jestliže chceme mluvit o myslitelích jako je Porfyrius, Proklus, Descartes či Spinoza. Jinými slovy: tito myslitelé jsou sice součástí jednoho kulturního celku, jehož jádrem je to, co se běžně nazývá "středověk", ale pro tento kulturní celek nemáme vhodný termín - nelze jej nazývat "středověk".

Marenbon poskytuje následující pohled na "velký středověk" (můj termín - dokud nenajdu lepší):

200: Narodil se Plótínos, jehož novoplatonismus dominoval pozdní římskou říši; jeho žák Porfyrius vytvořil standardní pozdně antické kurikulum, Aristotelés byl spolu s Platónem uznán za základního filosofa, jehož myšlení je vhodným úvodem k Platónovi (s nímž není v rozporu). Toto Platónsko-Aristotelské kurikulum velkých novoplatónských škol v Athénách a Alexandrii formovalo následné čtyři filosofické tradice: řeckou, arabskou, židovskou a latinskou. Toto kurikulum je jako kmen ke čtyřem větvím, které z něho vyráží. Začít se studiem středověké filosofie v "raném latinském období" je jakobychom začali se studiem jedné větve stromu, bez znalosti kmene. Navíc tyto čtyři větve nejen rostou ze stejného stromu, ale navíce se různě proplétají a prorůstají.

1700: Zatímco počátek třetího století je poměrně přesvědčivým východiskem pro "velký středověk", jeho konec je obtížněji stanovitelný. Řecká větev, zdá se odumřela již dříve, po pádu Byzantské říše; u arabské větvě se naopak zdá, že žila déle, než do r. 1700; ovšem za představitele židovské větve lze považovat ještě Spinozu 1632-1677) a latinská tradice v sedmnáctém století ještě žila.

Nuže, je třeba na jednu stranu rozšířit studium "středověku" na širší dějinnou epochu a na druhou stranu si uvědomit, že to není vhodná nálepka. Tímto způsobem, koneckonců postupují i někteří vynikající současní historikové filosofie (např. Martin Lenz, Robert Pasnau či Dominik Perler)