Andělé v Teologické sumě: ST I.106-114

Andělům se Tomáš kromě kvestií ST I.50-64 věnuje ještě v rámci poslední skupiny kvestií ST I, která je věnována Boží vládě.

ST 106: O tom, jak jeden [anděl] uvádí do pohybu druhého
Vyšší andělé mohou "pobybovat intelektem" nižších, tj. osvěcují je tím, že jim "předávají objasnění poznané pravdy". Vůlí mohou pohybovat pouze nepřímo, např. tím, že ukazují něco jako milování hodného. Nižší andělé ovšem nikdy neosvěcují vyšší (v tom se nebeská hierarchie liší od církevní, neboť v ní i ti nižší mohou někdy poučit vyšší). Vyšší andělé sdělují sobe podřízeným andělům vše, co od Boha přijali, ovšem nižší to nepřijímají stejně vznešeným způsobem, "podobně jako jednu a tutéž věc chápe učitel dokonaleji než žák, který se od něj učí." 

ST 107: O rozmlouvání mezi anděly
Jeden anděl může oslovit druhého v tom smyslu, že k němu nasměřuje pojem ve své mysli. V tomto smyslu niterné mluvy spolu tedy mohou andělé rozmlouvat a to i nižší k vyšším, pokud se to týká vyjevení jejich vůle (nižší tedy vyšší neosvěcují ohledně nějaké obecné pravdy). Nezáleží přitom na tom, jak jsou od sebe vzdáleni co do místa.  Tyto rozmluvy nejsou "veřejné", tj. ne každý anděl "slyší" rozmluvu mezi každým andělem, ale jen ten, komu je to určeno. K Bohu andělé mluví pro to, aby obdivovali jeho vznešenost anebo aby se poradili o Boží vůli pro své jednání.

ST 108: O uspořádání andělů do hierarchií a řádů
Nebeští duchové se vhodným způsobem dělí do tří hierarchií, každá po třech řádech: (1) Serafíni, Cherubíni, Trůny, (2) Panstva, Síly, Mocnosti, (3) Knížata, Archandělé, Andělé.

ST 109: O uspořádání zlých andělů
Padlí andělé jsou mezi sebou uspořádáni co do přirozenosti (byť nikoli co do milosti), jejich představenými jsou ale nakonec andělé dobří.

ST 110: O představenství andělů nad tělesnými tvory
Andělé, či přesněji řečeno Síly, mají vládu nad tělesnými věcmi, podobně jako Mocnosti nad démony. Tato vláda se však neprojevuje přímou působností na (formování) materie či uskutečňováním zázraků ve vlastním smyslu slova jako něčeho, co je mimo veškerý řád stvořené přirozenosti. Andělé působí pouze skrze místní pohyb těles, čímž ovšem mohou způsobovat i různé další pohyby a změny.  

ST 111: O působení andělů na lidi
Andělé mohou osvěcovat rozum člověka, ale nikoli zevnitř hýbat jeho vůlí. Mohou ji pouze ovlivnit zvnějšku přemlouváním či rozněcováním vášní a pomocí vkládání smyslových představ (jež je vposled způsobeno "místním pohybem tělesných duchů a tekutin".)

ST 112: O poslání andělů
Někteří andělé jsou poslaní k vnější službě, aniž by jim to překáželo v jejich stálé kontemplaci Boží esence. K těmto službám jsou posláni především nejnižší andělé, tj. andělé ve vlastním smyslu slova, a archandělé, kteří např. různé věci oznamují. Vnější poslání plní i Knížectva, jež mají "prvenství mezi jednajícími" a Síly a Mocnosti. Ostatní řády (Panstva, Trůny, Cherubové a Serafové) k vnějším službám nevychází.  

ST 113: O stráži dobrých andělů
Andělé jsou člověku potřební především pro správné rozlišování:

"K dobrému jednání je třeba dvojí: za prvé, aby se afekt klonil k dobru, k čemuž dochází skrze habitus morální ctnosti. Za druhé je pak třeba, aby rozum nacházel vhodné způsoby, jak přivést dobro ctnosti k dokonalosti, což Filosof připisuje prozíravosti. Co se týká prvního případu, Bůh bezprostředně střeží člověka tím, že mu vlévá milost a ctnosti. Co se týká druhého, střeží Bůh člověka jako ten, kdo obecně poučuje, a toto jeho poučování přichází k člověku prostřednictvím andělů, jak bylo řečeno výš." (ST I q113a1)

Každému jednotlivému člověku jsou od narození ustanoveni jako stráž jednotliví andělé, tj. nejnižší nebeský řád. Knížata či Archandělé pak mají stráž obecnou (třeba nad městem či národy). Andělé člověka nikdy neopouští, leda v tom smyslu, že přijímají řád božské prozřetelnosti, když např. člověk upadá do hříchu či utrpení. Tyto pohromy ve vlastním smyslu slova anděly netrápí:

"Anděly netrápí hříchy ani tresty lidí. Zármutek a bolest jsou totiž podle Augustina způsobeny pouze tím, co se příčí vůli. Ve světě se ale neděje nic, co by se příčilo vůli andělů nebo jiných blažených, protože jejich vůle je naprosto v souladu s řádem božské spravedlnosti. A ve světě se stane pouze to, co božská spravedlnost učiní nebo dopustí. A proto, jednoduše řečeno, se ve světě nestane nic, co by se příčilo vůli blažených. Jak totiž říká Filosof ve 3. knize Etiky, naprosto dobrovolným nazýváme to, co chce člověk v konkrétním případě, kdy jedná, poté, co uvážil všechny okolnosti, přestože by danou věc obecně vzato dobrovolně neudělal, např. námořník obecně vzato nechce naházet zboží do moře, ale když hrozí bezprostřední nebezpečí, pak to chce. Je to tedy spíše dobrovolné než nedobrovolné, jak se na tomtéž místě říká. Podobně tedy andělé obecně a absolutně vzato nechtějí hříchy a tresty lidí, avšak chtějí je kvůli zachování řádu božské spravedlnosti, podle kterého někteří podléhají trestům a dopouští se hřešen." (ST Iq113a7)

Mezi strážnými anděly může dokonce občas docházet k jakémusi boji:

"Může mezi anděly docházet k boji nebo nesvornosti? ... Tato otázka se objevuje kvůli oněm slovům proroka Daniela [Dan 10, 13 říká ústy Gabrielovými: „Kníže krále Peršanů stál proti mně po jednadvacet dní.“], která Jeroným vykládal tak, že knížetem perského království je anděl stavící se proti osvobození izraelského lidu, za který se Daniel modlil, přičemž Gabriel předkládal jeho prosby Bohu. K tomuto odporu mohlo dojít proto, že to byl nějaký vládce démonů, jež přivedl Židy, kteří sídlili v Persii, do hříchu, který se stal překážkou Danielovy modlitby za tento lid. Podle Řehoře byl však knížem perského království dobrý anděl určený ke stráži nad tímto královstvím. Abychom viděli, v jakém smyslu může jeden anděl odporovat druhému, je třeba uvážit, že božské soudy týkající se různých království a různých lidí, se vykonávají skrze anděly. Ve svých činnostech jsou však andělé usměrňováni božskými příkazy. Dochází pak k tomu, že mezi různými královstvími nebo různými lidmi shledáváme protichůdné zásluhy či provinění, takže je jeden poddán druhému nebo nad ním vládne. Jak se k tomu vztahuje řád božské moudrosti, však [andělé] mohou poznat pouze prostřednictvím Božího zjevení. Musí se tedy o těchto věcech tázat božské moudrosti. Nakolik se tedy ohledně protikladných a protichůdných zásluh táží božské vůle, mluvíme o tom, že si navzájem odporují. Jejich vůle tedy nejsou protikladné, neboť se všichni shodují v tom, že se má naplnit Boží úradek. Protichůdné jsou pouze věci, o kterých se dotazují Boha." (ST Iq113a8)

ST 114: O útocích démonů
Démoni na lidí útočí ze své špatnosti a závisti, nicméně řád těchto útoků pochází od Boha, "který dokáže věci řídit tak, že zlé využívá k dobrému." (ST I q114a1) Pokoušení ve vlastním smyslu slova jakožto nabádání ke hříchu je dílem pouze démonů, třebaže ne všechny hříchy jsou výsledkem tohoto pokoušení. Démoni nemohou činit v pravém smyslu slova zázraky, byť dokáží řadu věcí, jež přesahuje lidské schopnosti a uvažování, včetně vytvoření různých vnitřních i vnějších iluzí. Pokud je od někoho ďábel přemožen, tak většinou alespoň na nějaký čas odchází.