Mnozí současní filosofové patrně nejen v existenci andělů (nemateriálních bytostí) nevěří, ale považují přesvědčení o jejich existenci za směšné. Nicméně, i kdyby andělé neexistovali, je jejich existence nemožná? Silnější, modální tezi, totiž, že existence andělů je nemožná, by patrně bylo obtížnější obhájit. Navíc je třeba rozlišit různé pojmy modality: Jsou andělé nemožní z logického hlediska? Jsou v rozporu s přírodními zákony? Nebo jsou pouze epistemicky "nemožní", tj. jejich existence je nepravděpodobná z důvodů nedostačné evidence o jejich existenci?
Otázky ohledně existence andělů nejsou jediné, které si by si současný filosof mohl klást. Samotný jejich pojem jakožto nemateriálních bytostí je na pozadí současných znalostí o materiálním světě obtížně uchopitelný. Prvním problémem je již samotný pojem materiálního a nemateriálního jsoucna: moderní fyzika zavedla řadu vlastností jsoucen,
jež by je podle starších definic učinily materiálními: fyzikální jsoucna mohou být bezhmotná, "průchozí", vícerozměrná, multi-lokalizovaná, neohraničená, v-čase-se-vracející, samo-vznikající, atd. Pro jednoduchost i nadále jsoucna s těmito zvláštními fyzikálními charakteristikami nazývejme materiální. Zdá se, že všechna splňují minimálně dvě podmínky: nachází se v prostoru a nachází se v čase. Nemateriální jsoucna tedy musí tyto dvě podmínky porušovat a být:
(a) Mimoprostorové
Nemateriální jsoucna nejsou rozprostraněná, nemají tedy samy o sobě dimenzivní kvantitu a nelze ani zhruba
určit jejich rozměr, tak jako to lze u galaxií (např. 100 000 světelných
let), člověka (např. 170 cm na výšku), atomu (např. 0.1 nm v průměru),
či strun (o něco delší než Planckova délka 1.6 x 10-35). V tomto smyslu se nachází mimo prostor.
(b) Mimočasové
Nemateriální jsoucna nejsou vázána na neustálé změny, jež se odehrávají v čase v tomto materiálním světě. V tomto smyslu se nachází mimo čas.
Platónovy Ideje (pokud existují) splňují obě podmínky a jedná se tedy v tomto minimálním smyslu o nemateriální jsoucna, objekty nerozprostraněné a nepodléhající
času. Platónovy Ideje jsou ovšem kauzálně inertní a izolované od interakce s
materiálním světem. Jedná se o jakýmsi způsobem "neaktivní nemateriální jsoucna". Nemateriální bytosti by ale měly být "aktivní nemateriální jsoucna", splňovat tedy další podmínku a být:
(c) "Kauzálně otevírající"
Aktivní nemateriální jsoucna mohou působit v našem materiálním světě. To znamená, že některé materiální účinky v tomto světě nemají materiální příčinu. Princip, že náš materiální svět je "kauzálně uzavřený", tj. že jakýkoli fyzikání/materiální účinek má fyzikální/materiální příčiny, je tím tedy porušen.
Být aktivním nemateriálním jsoucnem ovšem stále ještě neznamená, že se jedná o nemateriální bytost. Byla by totiž myslitelná i nemateriální, kauzálně aktivní jsoucna, jejichž aktivita by nevycházela z jejich myšlení a rozhodnutí, ale byla nějakým způsobem "automatická". K tomu, aby něco bylo nemateriální bytostí, je tedy třeba navíc být i jsoucno:
(d) Rozumové
Nemateriální bytosti jsou aktivní nemateriální jsoucna obdařená rozumovými a volními mohutnostmi.
Žádné komentáře:
Okomentovat