úterý 16. září 2014

Konference křesťanská filosofie v Českých Budějovicích 2

Program druhého dne konference:

Jakub Sirovátka: Svobodná vůle a zlo. I. Kant a P. Ricoeur 
  • Trochu přístupnější představení Ricoera, docela by mě zajímala jeho hermeneutika symbolů či mýtů.
P. Fekiač: Slobodná vôľa a zachovanie príčinnej súvislosti: súčasné a hylemorfické riešenie
  • Jednalo se vlastně o dvě přednášky. V prvé byly představeny různé problémy pro svobodu vůle (např. experimenty Benjamina Libeta). V druhé části byla předtavena hylemorfická (spíše tomistická) teorie svobodné vůle, která nicméně (jak poukázal Petr Dvořák) nebrala úvahu tzv. fyzickou premoci (Boží působení či snad dokonce určování lidských volních úkonů). 
 M. Spišiaková: Libertariánska sloboda a nereduktívna fyzikalistická koncepcia človeka
  • představení koncepce americké teoložky Nancey Murphyové, který je deklarován jako neterministický (mně se ale nezdá - jen se jedná o determinaci na vyšší úrovni, ne fyzikální či biologické); v diskusi byla takto koncepce dost kritizována.
Celkově vzato se diskutovalo poměrně dost o neurofyziologii. Shodou okolností bych ve čtvrtek a pátek rád zašel na seminář o měření EEG - sice to nesouvisí přímo s tématem svobody, nicméně si snad trochu prohloubím své znalosti neurofyziologie.

Aktualizace: Skvělá dvacetiminutá (kritická) přednáška v angličtině o Libetových experimentech (A. Mele, Florida).

pondělí 15. září 2014

Konference křesťanská filosofie v Českých Budějovicích 1

V Českých Budějovicích probíhá 18. konference Společnosti pro křesťansky orientovanou filosofii v ČR a SR na téma "Determinismus, svoboda, zodpovědnost". Program prvního dne konference:

Luboš Rojka: Genealógia morálnej zodpovednosti
  • Úvodní historický přehled (Aristotelés, křesťanství, Hume, Kant, Mill, Levy-Bruhl, Strawson).
David Peroutka: Racionální kompatibilismus a etika
  • "Kompatibilistou snadno a rychle".
Petr Dvořák: Determinismus a bivalentní neurčenost
  • Skvělé, technicky náročné ... 
K. Marinová: Sloboda bez alternatívnych možností?
  • Představení diskuse kolem argumentů Harryho Frankfurta proti PAP (principu alternativních možností). 
Martin Cajthaml: Otázka mravní hodnoty emocí se zřetelem k Aristotelovi, Kantovi a von Hildebrandovi
  • Pěkná aplikace fenomenologické metody na téma emocí.  
Z. Svobodová: Úkol váhání a rozhodování podle Paula Ricoeura
  • Obtížně srozumitelná, nicméně zajímavá aplikace hermeneutické metody.
Konference má výborný formát (půl hodiny přednáška, půl hodiny diskuse). Příspěvky jsou většinou spíše "explorativní", kromě Peroutky, jenž hájil (svou) verzi kompatibilismu.

Velmi milé je setkání nejen se starými přáteli, ale i osobní seznámení se čtenářem mého blogu - Jakubem Moravčíkem z Ostravy. 

čtvrtek 11. září 2014

analytická filosofie v Praze

Od pondělí do středy probíhalo v Praze  XVIII. slovensko-české sympozium analytické filosofie (tedy oficiálně "sympozium o analytické filosofii", což je nepřesné, protože většina příspěvků je o něčem jiném, byť v rámci analytické tradice a s využitím analytických metod). Namátkou některá témata: čtyřdimenzionalismus, konstruktivismus, biologické druhy, logika, význam, kauzalita, pravda, bivalence, paradox, vědomí, materialismus, fikční světy, formalismus. Těžištěm tedy byla logika všeho druhu, s trochou metafyziky a filosofie mysli, žádná filosofie náboženství či etika.

Naneštěstí se mi podařilo dorazit jen na část úterý:

Jiří Raclavský: "Pravda jako procedura"
  • TIL v intuicionistickém pojetí: jak z Tichého udělat Dummetta.
Pavel Materna: "Do concepts develop?"
  • Jsou pojmy jakožto "abstraktní konstrukce" (ve smyslu TIL) slučitelné s jejich vývojem? Materna vychází z práce Meira Buzaglo a jeho logicky rigorózní teorie "concept expansion"
Břetislav Fajkus: "Status možných světů ve filosofické logice"
  • Fajkus čte Maternu asi jako kdyby Herakleitos četl Parmenida nebo Darwin Fregeho. K logickému pojmu "dostupnosti (accessibility) daného možného světa z jiného možného světa" např. Fajkus s výsměchem říká: „Kým? A kde?“. 
  • „Mám osobní problém s logikou. Dočetl jsem se, že mládenec je neženatý muž a že je to pravda ve všech možných světech. Můj syn žije s přítelkyní, má s ní děti, myslíte, že to není mládenec?“ 
Petr Dvořák: "Neurčité situace (indeterminacy) a logika"
  • Petr mj. představil supervaluacionismus a pro mě zajímavé teori kladoucí vágnost i na úroveň reality; skvělá přednáška.
Miroslav Hanke: "Sémantické paradoxy a princip uzávěru"
  • Hanke se snaží rozvinout "dynamickou variantu Readovy rehabilitace Bradwardinov řešení paradoxu lháře." (Propositio vera est oratio significans tantum sicut est. Princip uzávěru na vyplývání: quaelibet proposition significat sive denotat ut nunc vel simpliciter omne quod sequitur ad istam ut nunc vel simpliciter.  Tj. paradoxní věty jsou skrytou kontradikcí, neboť s nich vyplývá spor)
  • Opět skvělá přednáška, docela jsem ji stačil sledovat díky tomu, že jsem již četl několik Mirkových článků ve Studiích.
Marie Duží: "Presupozice a otázky"
  • Zajímavý projekt analýzy přirozeného jazyka a representace této analýzy v informačních systémech: TILskript – komputační verze TILu.

středa 10. září 2014

Andělé dnes: různé otázky

Pokud připustíme existenci či alespoň možnost existence nemateriálních bytostí, vzniká na pozadí současného poznání a filosofie řada otázek. Jakým způsobem by probíhala myšlenková a volní aktivita bytosti, jež nemá tělo a nebyla by tedy lokalizovaná (alespoň ne nutně), nepodléhala časové následnosti a nepoužívala smysly? Jakým způsobem by tato bytost mohla zasahovat do materiálního světa? Porušovali by andělé svou aktivitou některé z přírodních zákonů, např. zákon zachování energie? Mnohé z těchto otázek nelze řešit nezávisle na obecných filosofických teoriích času, prostoru, mysli, příčiny, materiálního jsoucna, atd.

úterý 9. září 2014

Andělé dnes: Pojem nemateriálních bytostí

Mnozí současní filosofové patrně nejen v existenci andělů (nemateriálních bytostí) nevěří, ale považují přesvědčení o jejich existenci za směšné. Nicméně, i kdyby andělé neexistovali, je jejich existence nemožná? Silnější, modální tezi, totiž, že existence andělů je nemožná, by patrně bylo obtížnější obhájit. Navíc je třeba rozlišit různé pojmy modality: Jsou andělé nemožní z logického hlediska? Jsou v rozporu s přírodními zákony? Nebo jsou pouze epistemicky "nemožní", tj. jejich existence je nepravděpodobná z důvodů nedostačné evidence o jejich existenci?

Otázky ohledně existence andělů nejsou jediné, které si by si současný filosof mohl klást. Samotný jejich pojem jakožto nemateriálních bytostí je na pozadí současných znalostí o materiálním světě obtížně uchopitelný. Prvním problémem je již samotný pojem materiálního a nemateriálního jsoucna: moderní fyzika zavedla řadu vlastností jsoucen, jež by je podle starších definic učinily materiálními: fyzikální jsoucna mohou být bezhmotná, "průchozí", vícerozměrná, multi-lokalizovaná, neohraničená, v-čase-se-vracející, samo-vznikající, atd. Pro jednoduchost i nadále jsoucna s těmito zvláštními fyzikálními charakteristikami nazývejme materiální. Zdá se, že všechna splňují minimálně dvě podmínky: nachází se v prostoru a nachází se v čase. Nemateriální jsoucna tedy musí tyto dvě podmínky porušovat a být: 

(a) Mimoprostorové
Nemateriální jsoucna nejsou rozprostraněná, nemají tedy samy o sobě dimenzivní kvantitu a nelze ani zhruba určit jejich rozměr, tak jako to lze u galaxií (např. 100 000 světelných let), člověka (např. 170 cm na výšku), atomu (např. 0.1 nm v průměru), či strun (o něco delší než Planckova délka 1.6 x 10-35). V tomto smyslu se nachází mimo prostor.

(b) Mimočasové
Nemateriální jsoucna nejsou vázána na neustálé změny, jež se odehrávají v čase v tomto materiálním světě. V tomto smyslu se nachází mimo čas.

Platónovy Ideje (pokud existují) splňují obě podmínky a jedná se tedy v tomto minimálním smyslu o nemateriální jsoucna, objekty nerozprostraněné a nepodléhající času. Platónovy Ideje jsou ovšem kauzálně inertní a izolované od interakce s materiálním světem. Jedná se o jakýmsi způsobem "neaktivní nemateriální jsoucna". Nemateriální bytosti by ale měly být "aktivní nemateriální jsoucna", splňovat tedy další podmínku a být:

(c) "Kauzálně otevírající"
Aktivní nemateriální jsoucna mohou působit v našem materiálním světě. To znamená, že některé materiální účinky v tomto světě nemají materiální příčinu. Princip, že náš materiální svět je "kauzálně uzavřený", tj. že jakýkoli fyzikání/materiální účinek má fyzikální/materiální příčiny, je tím tedy porušen. 

Být aktivním nemateriálním jsoucnem ovšem stále ještě neznamená, že se jedná o nemateriální bytost. Byla by totiž myslitelná i nemateriální, kauzálně aktivní jsoucna, jejichž aktivita by nevycházela z jejich myšlení a rozhodnutí, ale byla nějakým způsobem "automatická".  K tomu, aby něco bylo nemateriální bytostí, je tedy třeba navíc být i jsoucno:

(d) Rozumové
Nemateriální bytosti jsou aktivní nemateriální jsoucna obdařená rozumovými a volními mohutnostmi.

pondělí 8. září 2014

Andělé dnes: Je uzitečné zabývat se anděly ve filosofii?

Zdálo by se, že teorie andělů, ve smyslu teorie týkající se čistě duchovních bytostí, do filosofie nepatří. Běžné středověké argumenty o jejich existenci totiž vychází ze zastaralých kosmologických představ (např. andělů jako hybatelů nebeských sfér). A jestliže andelé neexistují, proč bychom o nich měli rozvíjet filosofické teorie? Tuto tezi hájí v kontextu Tomášových argumentů např. Bernardo Carlos Bazán (2010). Proti této tezi stojí stanovisko např. Tobiase Hoffmana (2012): bez ohledu na to, zda je jejich existence dokázána či nikoli, je užitečné se jimi zabývat. Z historicko-filosofického hlediska totiž andělé představují přinejmenším cosi jako "teoretické" či "ideální" entity, obdobné např. "hmotnému bodu" v dnešní fyzice. Andělé středověkým myslitelům umožňovali - tj. i nám umožňují - zkoumat v mezní situaci témata jako stvoření, akt-potence kompozice, možnosti komunikace bez materiálních znamení, možnosti vůle a intelektu bez materiálních omezení, vztahy immateriálna k čas, místu, změně, pobybu atd. Úvahy o andělech tedy vrhají zásadní světlo na všechna tato témata.


Literatura:
  • BAZÁN, Bernardo Carlos. "On angels and human beings: Did Thomas Aquinas succeed in demonstrating the existence of angels?" Archives d'histoire doctrinale et littéraire du Moyen Âge 77 (2010): 47-85.
  • HOFFMAN, Tobias, ed. A Companion to Angels in Medieval Philosophy. Leiden/Boston: Brill 2012.
  • PERLER, Dominik. "Thought Experiments: The Methodological Function of Angels in Late Medieval Epistemology," in Angels in Medieval Philosophical Inquiry: Their Function and Significance, ed. Isabel IRRIBAREN and Martin LENZ (Aldershot and Burlington, VT: Ashgate, 2008), 143-153.
  • SVOBODA, David O separovaných substancích.
  • SUAREZ-NANI, Tiziana. Les anges et la philosophie: subjectivité et fonction cosmologique des substance séparés à la fin du XIIIe siècle (Paris: J. Vrin 2002)
  • SUAREZ-NANI, Tiziana. Connaissance et lange des anges selon Thomas d'Aquin et Gilles de Rome (Paris: J. Vrin 2002)
(Srv. též 02.06.2014)

pátek 5. září 2014

Andělé v Teologické sumě: ST I.106-114

Andělům se Tomáš kromě kvestií ST I.50-64 věnuje ještě v rámci poslední skupiny kvestií ST I, která je věnována Boží vládě.

ST 106: O tom, jak jeden [anděl] uvádí do pohybu druhého
Vyšší andělé mohou "pobybovat intelektem" nižších, tj. osvěcují je tím, že jim "předávají objasnění poznané pravdy". Vůlí mohou pohybovat pouze nepřímo, např. tím, že ukazují něco jako milování hodného. Nižší andělé ovšem nikdy neosvěcují vyšší (v tom se nebeská hierarchie liší od církevní, neboť v ní i ti nižší mohou někdy poučit vyšší). Vyšší andělé sdělují sobe podřízeným andělům vše, co od Boha přijali, ovšem nižší to nepřijímají stejně vznešeným způsobem, "podobně jako jednu a tutéž věc chápe učitel dokonaleji než žák, který se od něj učí." 

ST 107: O rozmlouvání mezi anděly
Jeden anděl může oslovit druhého v tom smyslu, že k němu nasměřuje pojem ve své mysli. V tomto smyslu niterné mluvy spolu tedy mohou andělé rozmlouvat a to i nižší k vyšším, pokud se to týká vyjevení jejich vůle (nižší tedy vyšší neosvěcují ohledně nějaké obecné pravdy). Nezáleží přitom na tom, jak jsou od sebe vzdáleni co do místa.  Tyto rozmluvy nejsou "veřejné", tj. ne každý anděl "slyší" rozmluvu mezi každým andělem, ale jen ten, komu je to určeno. K Bohu andělé mluví pro to, aby obdivovali jeho vznešenost anebo aby se poradili o Boží vůli pro své jednání.

ST 108: O uspořádání andělů do hierarchií a řádů
Nebeští duchové se vhodným způsobem dělí do tří hierarchií, každá po třech řádech: (1) Serafíni, Cherubíni, Trůny, (2) Panstva, Síly, Mocnosti, (3) Knížata, Archandělé, Andělé.

ST 109: O uspořádání zlých andělů
Padlí andělé jsou mezi sebou uspořádáni co do přirozenosti (byť nikoli co do milosti), jejich představenými jsou ale nakonec andělé dobří.

ST 110: O představenství andělů nad tělesnými tvory
Andělé, či přesněji řečeno Síly, mají vládu nad tělesnými věcmi, podobně jako Mocnosti nad démony. Tato vláda se však neprojevuje přímou působností na (formování) materie či uskutečňováním zázraků ve vlastním smyslu slova jako něčeho, co je mimo veškerý řád stvořené přirozenosti. Andělé působí pouze skrze místní pohyb těles, čímž ovšem mohou způsobovat i různé další pohyby a změny.  

ST 111: O působení andělů na lidi
Andělé mohou osvěcovat rozum člověka, ale nikoli zevnitř hýbat jeho vůlí. Mohou ji pouze ovlivnit zvnějšku přemlouváním či rozněcováním vášní a pomocí vkládání smyslových představ (jež je vposled způsobeno "místním pohybem tělesných duchů a tekutin".)

ST 112: O poslání andělů
Někteří andělé jsou poslaní k vnější službě, aniž by jim to překáželo v jejich stálé kontemplaci Boží esence. K těmto službám jsou posláni především nejnižší andělé, tj. andělé ve vlastním smyslu slova, a archandělé, kteří např. různé věci oznamují. Vnější poslání plní i Knížectva, jež mají "prvenství mezi jednajícími" a Síly a Mocnosti. Ostatní řády (Panstva, Trůny, Cherubové a Serafové) k vnějším službám nevychází.  

ST 113: O stráži dobrých andělů
Andělé jsou člověku potřební především pro správné rozlišování:

"K dobrému jednání je třeba dvojí: za prvé, aby se afekt klonil k dobru, k čemuž dochází skrze habitus morální ctnosti. Za druhé je pak třeba, aby rozum nacházel vhodné způsoby, jak přivést dobro ctnosti k dokonalosti, což Filosof připisuje prozíravosti. Co se týká prvního případu, Bůh bezprostředně střeží člověka tím, že mu vlévá milost a ctnosti. Co se týká druhého, střeží Bůh člověka jako ten, kdo obecně poučuje, a toto jeho poučování přichází k člověku prostřednictvím andělů, jak bylo řečeno výš." (ST I q113a1)

Každému jednotlivému člověku jsou od narození ustanoveni jako stráž jednotliví andělé, tj. nejnižší nebeský řád. Knížata či Archandělé pak mají stráž obecnou (třeba nad městem či národy). Andělé člověka nikdy neopouští, leda v tom smyslu, že přijímají řád božské prozřetelnosti, když např. člověk upadá do hříchu či utrpení. Tyto pohromy ve vlastním smyslu slova anděly netrápí:

"Anděly netrápí hříchy ani tresty lidí. Zármutek a bolest jsou totiž podle Augustina způsobeny pouze tím, co se příčí vůli. Ve světě se ale neděje nic, co by se příčilo vůli andělů nebo jiných blažených, protože jejich vůle je naprosto v souladu s řádem božské spravedlnosti. A ve světě se stane pouze to, co božská spravedlnost učiní nebo dopustí. A proto, jednoduše řečeno, se ve světě nestane nic, co by se příčilo vůli blažených. Jak totiž říká Filosof ve 3. knize Etiky, naprosto dobrovolným nazýváme to, co chce člověk v konkrétním případě, kdy jedná, poté, co uvážil všechny okolnosti, přestože by danou věc obecně vzato dobrovolně neudělal, např. námořník obecně vzato nechce naházet zboží do moře, ale když hrozí bezprostřední nebezpečí, pak to chce. Je to tedy spíše dobrovolné než nedobrovolné, jak se na tomtéž místě říká. Podobně tedy andělé obecně a absolutně vzato nechtějí hříchy a tresty lidí, avšak chtějí je kvůli zachování řádu božské spravedlnosti, podle kterého někteří podléhají trestům a dopouští se hřešen." (ST Iq113a7)

Mezi strážnými anděly může dokonce občas docházet k jakémusi boji:

"Může mezi anděly docházet k boji nebo nesvornosti? ... Tato otázka se objevuje kvůli oněm slovům proroka Daniela [Dan 10, 13 říká ústy Gabrielovými: „Kníže krále Peršanů stál proti mně po jednadvacet dní.“], která Jeroným vykládal tak, že knížetem perského království je anděl stavící se proti osvobození izraelského lidu, za který se Daniel modlil, přičemž Gabriel předkládal jeho prosby Bohu. K tomuto odporu mohlo dojít proto, že to byl nějaký vládce démonů, jež přivedl Židy, kteří sídlili v Persii, do hříchu, který se stal překážkou Danielovy modlitby za tento lid. Podle Řehoře byl však knížem perského království dobrý anděl určený ke stráži nad tímto královstvím. Abychom viděli, v jakém smyslu může jeden anděl odporovat druhému, je třeba uvážit, že božské soudy týkající se různých království a různých lidí, se vykonávají skrze anděly. Ve svých činnostech jsou však andělé usměrňováni božskými příkazy. Dochází pak k tomu, že mezi různými královstvími nebo různými lidmi shledáváme protichůdné zásluhy či provinění, takže je jeden poddán druhému nebo nad ním vládne. Jak se k tomu vztahuje řád božské moudrosti, však [andělé] mohou poznat pouze prostřednictvím Božího zjevení. Musí se tedy o těchto věcech tázat božské moudrosti. Nakolik se tedy ohledně protikladných a protichůdných zásluh táží božské vůle, mluvíme o tom, že si navzájem odporují. Jejich vůle tedy nejsou protikladné, neboť se všichni shodují v tom, že se má naplnit Boží úradek. Protichůdné jsou pouze věci, o kterých se dotazují Boha." (ST Iq113a8)

ST 114: O útocích démonů
Démoni na lidí útočí ze své špatnosti a závisti, nicméně řád těchto útoků pochází od Boha, "který dokáže věci řídit tak, že zlé využívá k dobrému." (ST I q114a1) Pokoušení ve vlastním smyslu slova jakožto nabádání ke hříchu je dílem pouze démonů, třebaže ne všechny hříchy jsou výsledkem tohoto pokoušení. Démoni nemohou činit v pravém smyslu slova zázraky, byť dokáží řadu věcí, jež přesahuje lidské schopnosti a uvažování, včetně vytvoření různých vnitřních i vnějších iluzí. Pokud je od někoho ďábel přemožen, tak většinou alespoň na nějaký čas odchází.

Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2012.blogspot.com