Tahko - příspěvky ke kategoriím

Následuje pět příspěvků, které se zabývají ontologickými kategoriemi (viz 06.12.2012). První příspěvek se věnuje obecnému pojmu ontologické kategorie, další tři diskutují Loweho „čtyřkategoriální ontologii“, pátý diskutuje systémy ontologických kategorií především s ohledem na pojem substance. K obsahu příspěvků (alespoň zatím) pouze stručně.

5. Ontologické kategorie (Gary Rosenkratz)

V prvním přiblížení charakterizuje Rosenkrantz jako kategorii to, co denotuje obecnou neprázdnou třídu (s. 83). V současné analytické metafyzice lze nalézt celou řadu systémů ontologických kategorií (především systém Chisholmův 1996, dále Loweho 1998 a Hoffman-Rozenkranzův 1994). Mimochodem: užití slova 'kategorie' je zde netradiční – tradičně se chápaly jako kategorie nejvyšší rody predikátů, případně celé uspořádání rodů-druhů těchto predikátů, vypovídatelné o reálných individuích.
     Rosenkratz pak uvádí deset podmínek na to, aby něco bylo ontologickou kategorií. Řada z těchto podmínek je formálních a jejich cílem je vyloučit negativní, konjuktivní, disjunktivní či jiné predikáty trpící na „redundancy or gratuitous logical complexity“ (p. 87). Některé podmínky ovšem takto formální nejsou.
     Zajímavé by zde bylo srovnání s pojetím ontologických kategorií u Peter van Inwagena (08.06.2010).

6. Jsou nějaké druhy ontologicky fundamentální? (Alexander Bird)

Bird si klade otázku, zda jsou některé přirozené druhy ontologicky fundamentální. Lowe (2006) hájí tezi, že ano (pod hlavičkou 'substančních univerzálií'). Armstrong (1997) naproti tomu hájí tezi, že nikoli. Armstrong uznává pouze jednotliviny (substance) a univerzálie (vlastnosti). Bird se nakonec uchyluje k Armstronvově řešení; podle Birda jsou druhy komplexní univerzálie.

7. Jsou čtyři kategorie dvě navíc? (John Heil)

Heil presenzuje skpetický pohled na obecniny:

„I began with an admission. I don't get universals. In saying this, I am not being coy. I am admitting failure. I am admitting that, although I have learned to talk the talk, I really have no idea what I am talking about when the talk concerns universals.” (s. 109).

Heil samozřejmě nezůstává pouze u tohoto vyznání, ale podrobně zkoumá různá tvrzení, která o obecninách spřádají jejich přátelé. Heil tato tvrzení nicméně v posledku považuje za záhadná a navíc – z hlediska explanace – zbytečná. V závěru se nicméně věnuje možnému pozitivnímu pojetí obecnin, které zastával např. otec teorie tropů D. C. Williams. Podle jeho pojetí obecniny „nic nepřidávají k bytí“, přesto lze s nimi jakýmsi způsobem počítat. Heil k tomu říká:

„If that is so, however, universals and kinds would not, after all, constitute fundamental ontological categories. The situation would parallel accounts of realtions according to which relational truths are grounded in non-relational features of the world. We are back to a two-category ontology.“ (s. 124)

Heilovy úvahy nad obecninami pozoruhodným způsobem otevírají otázky, které jsou tradičně diskutovány v aristotelské tradici (viz např. sborník o univerzáliích Heidera a Svobody). Jedná se zde o široké pole výzkumu, kde by hlubší komparace současných a historických teorií přinesla jistě své plody.

8. Čtyři kategorie – a více (Peter Simons)

Peter Simons ve svém příspěvku hájí nutnost dalších kategorií. To by samo o sobě bylo zajímavé. Simonsův brilantní příspěvek ovšem obsahuje další zajímavou a důležitou myšlenku, totiž to, že ontologie je třeba budovat pomocí systém tzv. faktorů:

"Leaving aside the question of how we come up with and defend a particular scheme of (ontic) categories, we may ask what is different about things that is the reason or ground in reality why they fall into these different categories. One answer might be that there is nothing: they simply do. I call this view surdism because it makes categorial distinctions surd or brute. Now at some level or other there may be surd distinctions, but not here, I thing. The reason is that when we distinguish things in the different categories we have quite a lot to say about what it is that does so. For example substances differ from accidents in that substances are independent while accidents are dependent of substances. ... I suggest that all categorial distinctions among things can be given at least a partial descriptive-explanatory account along these lines, in which grounds of the distinction are given. To have a name for the grounds of categorial distinction, I borrow a term from mathematics and call them factors. An ontology which explicitly mentions and gives an account of the factors distinguishing the categories I call a factored ontology." (s. 130)

Tato idea samozřejmě není nová, pod hlavičkou "kriterium dělení", které vede k derivaci Aristotelských katerogií, lze tuto myšlenku nalézt např. u Tomáše Akvinského a Simons dokonce vidí precedent již u Empedokla:

"Empedocles divided stuff into the four elements, which were earth, air, fire, and water, and mixtures of these in different proportions, giving the variety of stuffs we observe around us. Aristotle apparently approved of and used Empedocles's theory. The four elements however do not simply sit there as four basic stuffs: they are generated by two distinctions or factors: the temperature factor (hot vs cold) and the humidity factor (wet vs dry). Hot and wet gives air, hot and dry gives fire, cold and wet gives water, while cold and dry gives earth." (s. 130)

Nicméně zdá se, že rigorózní zkoumání kategoriálních systémů pomocí metody faktorů doposud nebylo výrazněji využito a leží zde další z výzev pro současnou metafyziku. Je také patrné, že tato metoda může přispět k formulaci základů metodologie metafyziky, kterou pouze stručně naznačuje ve svém příspěvku Tuomas Tahko.

9. Neoaristotelismus a substance (Joshua Hoffman)

Hoffman se v příspěvku „Neoaristotelismus a substance“ zabývá podmínkami, které každá teorie individuální substance musí splňovat, aby bylo možné ji považovat za neoaristotelskou. Hoffman probírá systém kategorií Chisholma, Lowa a Rozenkratze-Hoffmana, aby ukázal, že tyto podmínky splňují. Jedná se opět o vynikající příspěvek, jenž by zasloužil podrobnější výklad a hlubší rozbor.