pondělí 26. ledna 2015

Islamofobie, antimuslimové a hypermuslimové

Trochu váhám, zda se mám pokoušet na svém blogu o nějaké komentáře k současnému dění - svému úsudku moc nedůvěřuji a navíc si myslím, že podložené odpovědi na aktuální otázky předpokládají mnohem lepší evidenci, než mám čas sesbírat. No ale přeci jen, na Facebooku občas něco plácnu, nyní se o to pokusím i zde. 

Máme se bát islámu?

Podle "anti-muslimů" rozhodně ano: islám je náboženství špatné samo o sobě. Existují sice dobří lidé, kteří jsou muslimy, ale je to jen proto, že jsou to špatní muslimové, že neberou své náboženství vážně. Jen "špatný muslim je dobrý člověk". Jen muslim, který nežije své náboženství opravdově může být dobrým člověkem a spoluobčanem.

Podle “hyper-muslimů” rozhodně nikoli: Islám je náboženství samo o sobě veskrze dobré. Existují sice lidé, kteří citují Korán a vyznávají svou islámskou víru a zároveň odpalují bomby na svém těle či střílejí do bezbranných mužů, žen a dětí, ale toto nejen, že nejsou muslimové, tito lidé prý nemají s islámem naprosto nic společného. “Špatný muslim není muslim."

Lidé, kteří se islámskou kulturou zabývají nejsou ani anti-muslimové ani hyper-muslimové. Jsou si vědomi obrovské názorové plurality islámu v minulosti i současnosti. Pokud má někdo navíc muslimské přátele a navštívil nějakou muslimskou zemi, pak také ví, že muslimové jsou vesměs stejní lidé jako my, prožívají stejné radosti i starosti jako my nemuslimové. Mezi těmi, co nejsou anti-muslimy, ani hyper-muslimy, panuje shoda v tom, že islám je podobně jako jakákoli jiná tradice, vč. křesťanské, sekulární, humanistické, osvícenské, atd. směsicí dobrých, špatných a neutrálních prvků. Otázkou je, který prvek v daném čase a na daném místě převládá a co s tím, aby byly dobré prvky podpořeny a špatné potlačeny. 

Máme se tedy něčeho bát?

Islám má mnoho tváří a otázkou tedy je, zda forma islámu, jež je v ČR a jinde v Evropě vyznávána a vyučována, je v souladu s naším pojetím základních lidských práv a povinností, tj. se svobodnou volbou náboženství, vyjádřením svého názoru obrazem a slovem, rovností žen s muži, přiměřeností trestů a přestupků, apod. Není zde šířena forma anti-liberálního islámu, který je v rozporu s našimi nejzákladnějšími právními a morálními principy?

Podle Daniela Pipese, s odvoláním na různé výzkumy, prý patnáct procent evropských muslimů podporuje tzv. islamismus, tj. snahu zavést islámské právo do všech oblastí společnosti (muslimské i nemuslimské); z nich asi třetina navíc schvaluje užití násilí k prosazení tohoto cíle. Islamisté jsou sice menšinou, ovšem menšinou aktivní, oddanou své kauze, disponující velkými finančními prostředky. 

Dokladem toho, že ani naši čeští muslimové nejsou imunní před svody anti-liberálního islámu je vydání knihy jamaicko-kanadského teologa Bilala Philipse “Základy tauhídu”. Nebezpečí této knihy bychom neměli přeceňovat, jedná se z drtivé části o čistě teologický výklad a obhajobu striktního monoteismus, nicméně tradice, z níž tento autor vychází, je explicitně islamistická. Autor např. na str. 27 píše:

“Přijetí neislámských pravidel místo šarí’i v muslimských zemích je akterm polyteismu (širk) a nevíry (kufr). Ti, kdo mají moc to změnit, musí tak učinit, zatímco ti, kdo tuto moc nemají, musejí veřejně vystupovat proti uplatňování světských zákonů a vyžadovat zavedení šarí’i. A pokud anit to není možné, je nutné své neislámské vlády upřímně nenávidět a pohrdat jimi k uspokojení Alláha a udržení víry v Jeho jedinečnost (tauhíd).”

Není islamismus nebezpečím, podobně jako byl kdysi nebezpečím komunismus či nacismus? Domnívám se, že ano. Naším nepřítelem není islám jako takový, našimi nepřáteli nejsou muslimové, naším nepřítelem je jistá forma ideologie, jejíž další rozšíření by podkopalo náš právní řád a vposledku zničilo hodnoty, které jsou pro nás zásadně důležité.

Co s tím?

Politikové by měli zvážit kritéria imigrace a integrace, policie a rozvědka porozumnět struktuře ideologií s níž má co do činění a zasahovat účinně (ale ne zbytečně). My ostatní bychom měli rozvíjet dobré sousedské a přátelské vztahy s muslimy, jež o to stojí a otevřít se mnoha úctyhodným a krásným aspektům islámské civilizace. Umírnění čeští muslimové by se pak měli spolu s námi vyhranit proti islamismu, neboť ani pro ně toto hnutí nevěstí nic dobrého. Pokud o tom někdo z nich pochybuje, měl by si vzít k srdci výzvu muslimského starosty Rotterdamu Ahmeda Aboutaleba: “Komu se nelíbí život v západní svobodě, měl by si sbalit kufry a odejít”.

-----
Literatura
  • KROPÁČEK, Luboš (1993/2011) Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad.  
  • PHILIPS, Bilal Abu Ameenah (2012) Základy tauhídu: islámský koncept Boha. Praha: Ústředí muslimských obcí [angl. 2006].

středa 31. prosince 2014

Studia Neoaristotelica 2014-3

P. F. 2015

V novém roce s novými starými Studiemi! Články k tématu (filosofické) antropologie, metafyziky a logiky, spolu s krátkou zprávou k etice.
 

sobota 6. prosince 2014

Studia Neoaristotelica 2014-2

Nové číslo Studií Neoaristotelica jde do tiskárny!


The second issue of 2014 contains a paper in the philosophy of mathematics, two in epistemology and one in logic. In "Toward a Neoaristotelian Inherence Philosophy of Mathematical Entities” Dale Jacquette develops a Neoaristotelian philosophy of mathematics, seen as an alternative to both Platonism and nominalism, by providing an account of: (a) the inherence relation that obtains between “secondary substances” (mathematical properties) and the "primary substances" (individual concrete physical entities) in which they are embodied and inhere in; (b) the mathematical formalism that apparently cannot be applied to anything in the dynamic spatiotemporal physical world. Within this Neoaristotelian framework Jacquette proposes to explain the relation between pure and applied mathematics and the Neoaristotelian status of practically inapplicable mathematical languages. In "Givens and Foundations in Aristotle's Epistemology" Miguel García-Valdecasas discusses features that set off Aristotle's foundationalism from more recent "classical foundationalism". In Aristotle's epistemology, for instance, the first principles ("axiómata") are self-evident, but not self-justificatory; they are intellectual, rather than perceptual, so that none of them concerns our immediate experience (although the senses are needed for induction which provides the first universals). The unique features of Aristotle's epistemology make it resistant to the common objections to classical foundationalism. In “De ontologico logicae fundamine meditatio” (a paper written in Latin!) Walter Redmond presents a sketch of a simple interpreted formalism designed to capture the traditional (as opposed to modern) understanding of certain basic logical and metaphysical concepts, including modal ones, and in turn applies it to elucidation of some aspects of traditional ontology and philosophical theology. Finally, in “Response to ‘Hilderbrad vs. Groarke’ by Vlastimil Vohánka” Louis Groarke defends an account of induction as an “immediate leap of reason” against various other attempts to defend it, in particular Bernoullian statistics. Induction is not a matter of probability and enumeration but of explanatory causality. Its foundation is the mental capacity to grasp that which is needed for explanation. Along the way Groarke provides a clear and amply illustrated introduction into the basic concepts and features of Aristotelian essentialism.

čtvrtek 13. listopadu 2014

Marquette University: přednáška o Suárezovi

Díky prof. Richardu Taylorovi (odborníkovi na arabskou filosofii, především Averroa, a vztahu k latinské scholastice) jsem měl přednášku o Suárezovi na Marquette University v Milwaukee, Wisconsin.


pátek 31. října 2014

Jeden den na Notre Dame

V rámci konference o chudobě byl dnes den bohatý na příspěvky mimořádných osobností.

Alisdair MacInyre mluvil na téma “bezohlednost” (heedlessness). Bezohledností označoval slepotu vůči strukturálním nespravedlnostem a lékem na ní jsou prý odbory, (veřejné) školy, a jakási daň z příjmů … Současná dominantní koncepce trhů (což zahrnuje Kongres) nemá porozumnění pro spravedlnost, společné dobro, atd. Přednáška byla poměrně detailní, nicméně mě zas až tak nezaujala, celé mi to připadalo dost neomarxistické. (Tím to nechci smést, s pravicí sympatizuji, ale nejsem dogmatik a problémy beru jednotlivě, napříč "levicovým" či "pravicovým" spektrem). Diskuse pak byla zajímavější, mj. v ní zdůrazňoval význam habitů (ovšem na úkor artikulovaných přesvědčení), úzkého zameření rodinného prostředí (které prý může rozšířit až škola) a nakonec se rozhovořil o nedostatku sdíleného společného dobra v současném USA (ilustrováno na příkladu války ve Vietnamu, dodnes nedořešené).

John Finnis měl přednášku, která se překvapivě týkala biblické exegeze: “Kdo řekl blahoslavení chudí v duchu?” U Lukáše totiž čteme “blahoslavení chudí v duchu” a u Matouše “blahoslavení chudí”. Přednáška nejprve vypadala dost technicky, poté přešla k analýze primátu Marka, Matouše a Lukáše a nakonec se z partikulárního tématu se vyklubal frontální, vtipný a dost "overwhelming" útok proti současné katolické biblistice (John P. Meier, Raymong Brown, atd.). Podle současných biblistů např. nebyli evangelisté očití svědci, ale až vyznavači z druhé a třetí generace. Současný "biblistický cech (guild)" nerozvíjí "dostatečně kritické metody", protože si plete "kritickou metodu se skeptickými výsledky", přičemž tyto výsledky "cannot be even approximately true". Finnis samozřejmě také čerpal z řady biblistů, vč. současných, ovšem ty patří do oficiálního cechu jen výjimečně (Doporučené biblisty jsem naneštěstí nepochytil, kromě Bauckmana a jeho knihy Jesus and the Eyewitnesses, Eerdmans 2008). (Podobný útok proti biblistické iracionalitě vedl zde na Notre Dame již kdysi i Michael Dummett). Finnis uvedl i patnáct důvodů toho, proč je evidence proti současné oficiální "cechovní orthodoxii" ignorována: obava ze zbožného omylu, snaha být respektován ne- a proti-křesťanskými badately, lenost, snaha říci něco nového, předsudky vůči předkoncilním biblistům, snaha získat práci, obava ze zabřednutí do detailů (pokud studujeme dané téma do hloubky), líbivost snadných řešení, atd.

Gerhard Ludwig kardinál Müller měl předem sepsaný "rozhovor", zpočátku dost nudný, nicméně nakonec zajímavý díky tématu teologie osvobození. Do r. 1988 byla jeho znalost “teoretická”, jen skrze texty. Pak navštívil Peru a učinil důležitou osobní zkušenost jak s tamnějšími teology (především s Gustavem Gutierrez), tak s perunánskou realitou chudých - navštívil slumy, jedl jejich jídlo, vnímal jejich nedostatek příležitostí vzdělávat se, žít v bezpečí, atd. Dospěl k názoru, že jádrem teologie osvobození není marxismus, ale autentická christologie, identifikace Krista s chudými. Zkušenost ovlivnila jak jeho osobní život a tak i jeho učení. V tomto smyslu je třeba vidět i téma “preferenční volba pro chudé”. “Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali. (Mt 25, 40 - jde o přítomnost Krista v chudých). (Díky mé nedávné návštěvě Peru jsem dost jasně chápal o čem Müller hovořil).

Padla i otázka k poslednímu, patrně nepříliš zdařenému biskupskému synodu o rodině (důvodem jsou spory ohledně stanoviska k homosexualitě). V podstatě jsem z mnoha a mnoha vět téměř nic nepochopil, nakonec ale přeci jen zaznělo srozumitelné “matrimony of a man and a woman is the basis”. Paradoxně probíhá na této univerzitě zároveň i jakási konference "Gay in Christ".

Aktualizace 1.11.2014: Dnes mluvil Thomas D. Williams o vývoji pojmu "preferenční volba pro chudé". Vynikající přednáška. (Williams je mimochodem z hlediska "církevní politiky" taktéž zajímavá osobnost).

středa 29. října 2014

Kripke: Reference a existence (2014)

Van Iwagenův seminář se dnes naposledy týkal Kripkeho knihy Reference and existence (seminář spočívá v tříhodinové debatě se studenty, kteří knihu přečetli a zaslali k ní "substantivní otázky"). Tato kniha je založena na Kripkeho John Locke přednáškách z r. 1973. Tyto přednášky rozvíjí témata z Pojmenování a nutnosti a zabývají se především tématy fiktivního diskurzu. Protože se jedná o záznam přednášek (jen mírně upravených), jedná se o čtivé dílo.



Některé hlavní myšlenky (podrobněji srv. Stuart Brock v NDPR 2014.09.35):

Přednáška 1: Fiktivní diskurz spočívá v předstírání (pretence) a tak je zcela irelevantní pro řešení otázky, která teorie vlastních jmen je správná (deskriptivní či kauzální).

Přednáška 2: I kdyby byla dekripce spojená s fiktivním jménem "náhodou" instanciována v reálném světě, nečinila by dané fiktivní jsoucno realitou. Sherlock Holmes nemůže být reálný. Podobně ani jednorožci či draci. (O ne-realizovatelnosti individuálních fiktivních jsoucen jsem byl již delší dobu přesvědčen, novinkou pro mne bylo rozšíření teze i na druhová jména).

Přednáška 3: Kripke zde rozvíjí "artifaktualismus", podle něhož jsou fiktivní jsoucna "vytvořená abstraktní idnividua", tj. reálné, sociální konstrukce, podobně jako např. národ. Kripkě rozlišuje, podobně jako nezávisle na něm van Inwagen ("Creatures of Fiction" APQ 14 (1977): 299-308),  predikaci v realitě ("Hamlet je fiktivní postava") a ve fikci ("Hamlet je melancholik").

Přenáška 4: Aplikace předchozích úvah na debatu o vnímání mezi Ayerem a Austinem.

Přednáška 5 a polovina 6: první verze Kripkeho slavného článku "Speaker's Reference and Semantic Reference" (Midwest Studies in Philosophy, 1977). (Van Inwagen ale považuje za dost nudné téma).

Přednáška 6 druhá polovina: problém negativních existenčních výroků. Výroky "Hamlet neexistuje" se zdá být pravdivý, nicméně pro artifaktualisty je nepravdivý - samozřejmě, že Hamlet existuje, je přeci fiktivní osobou. Jak tedy odvysvětlit naši intuici, že se jedná o pravdivý výrok? Artifaktualisté se snaží nalézt takové čtení věty, které by vyjádřilo pravdivý výrok (a nebylo v rozporu s artifaktualismem). Jedna možnost je chápat danou větu jako metalingvistický výrok "Jméno "Hamlet" k ničemu nereferuje" nebo "Jméno "Hamlet" je prázdné". Tuto možnost Kripke odmítá z řady důvodů (viz NDPR recenze). Vlastní Kripkeho tentativní řešení spočívá v tom, že pokud bereme "Hamlet" jako prázdné jméno (které nereferuje k fiktivnímu individuu) pak "Hamlet neexistuje" nevyjadřuje žádnou propozici, říkáme tedy "Žádná propozice Hamlet existuje není". (Mně osobně ale připadá, že nějaká verze metalingvistické strategie je ta pravá, diskuse je ale samozřejmě velmi komplikovaná).

Van Inwagen označuje Kripkeho strategii za správnou (v krátké recenzi pro Times Literary Supplement, březen 2014). Na semináři ale vyjadřoval (podobně jako Kripke) svou nespokojenost.

pondělí 20. října 2014

Finitní a infinitní aristotelismus

Vlasta Vohánka mě upozornil na následující skvělou diskusi o nekonečnu mezi dvěma filosofujícími matematiky:



Wildberger hájí tezi, že aktuální nekonečno je nesmyslný či nekoherentní pojem. (Či něco takového - vlastně je to spíše výzva "pryč s aktuálním nekonečnem!") Klade si tři otázky:

O1: Co je množina? Nevíme (Axiomatizace primitivního pojmu množiny je prý jen vytáčka)
O2: Existuje “množina všech přirozených čísel”? Ne, pouze můžeme přidávat další a další jednotky.
O3: Co je teorie “podmnožin množiny N”? Nemáme prý žádnou pořádnou definici reálných čísel.

Jádrem Wildbergovy argumentace se zdá být to, že některá velká čísla nemůžeme pojmenovat ani my, ani s pomocí našich počítačů a proto pryč s nimi. Franklin správně poukázal na základní nedostatek této argumentace - totiž, že to, zda nějaké konečné velké číslo existuje, nezávisí na tom, zda ho můžeme pojmenovat. Podobně zda jsou množiny, není závislé na tom, zda je umíme dobře definovat. Nicméně Franklin podle mě pouze ukázal možnost aktuálního nekonečna (či lépe: vyvrátil domnělé důkazy jeho nemožnosti), nikoli jeho aktualitu. Tento svět může instanciovat jen konečné množiny.

Zajímavé až ironické na debatě je, že Franklin jako jeden z mála současných aristoteliků ve filosofii matematiky (11.08.2014) hájí aktuální nekonečno, jež Aristotelés a jeho následovníci po staletí odmítali.
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2012.blogspot.com