Jeden den na Notre Dame

V rámci konference o chudobě byl dnes den bohatý na příspěvky mimořádných osobností.

Alisdair MacInyre mluvil na téma “bezohlednost” (heedlessness). Bezohledností označoval slepotu vůči strukturálním nespravedlnostem a lékem na ní jsou prý odbory, (veřejné) školy, a jakási daň z příjmů … Současná dominantní koncepce trhů (což zahrnuje Kongres) nemá porozumnění pro spravedlnost, společné dobro, atd. Přednáška byla poměrně detailní, nicméně mě zas až tak nezaujala, celé mi to připadalo dost neomarxistické. (Tím to nechci smést, s pravicí sympatizuji, ale nejsem dogmatik a problémy beru jednotlivě, napříč "levicovým" či "pravicovým" spektrem). Diskuse pak byla zajímavější, mj. v ní zdůrazňoval význam habitů (ovšem na úkor artikulovaných přesvědčení), úzkého zameření rodinného prostředí (které prý může rozšířit až škola) a nakonec se rozhovořil o nedostatku sdíleného společného dobra v současném USA (ilustrováno na příkladu války ve Vietnamu, dodnes nedořešené).

John Finnis měl přednášku, která se překvapivě týkala biblické exegeze: “Kdo řekl blahoslavení chudí v duchu?” U Lukáše totiž čteme “blahoslavení chudí v duchu” a u Matouše “blahoslavení chudí”. Přednáška nejprve vypadala dost technicky, poté přešla k analýze primátu Marka, Matouše a Lukáše a nakonec se z partikulárního tématu se vyklubal frontální, vtipný a dost "overwhelming" útok proti současné katolické biblistice (John P. Meier, Raymong Brown, atd.). Podle současných biblistů např. nebyli evangelisté očití svědci, ale až vyznavači z druhé a třetí generace. Současný "biblistický cech (guild)" nerozvíjí "dostatečně kritické metody", protože si plete "kritickou metodu se skeptickými výsledky", přičemž tyto výsledky "cannot be even approximately true". Finnis samozřejmě také čerpal z řady biblistů, vč. současných, ovšem ty patří do oficiálního cechu jen výjimečně (Doporučené biblisty jsem naneštěstí nepochytil, kromě Bauckmana a jeho knihy Jesus and the Eyewitnesses, Eerdmans 2008). (Podobný útok proti biblistické iracionalitě vedl zde na Notre Dame již kdysi i Michael Dummett). Finnis uvedl i patnáct důvodů toho, proč je evidence proti současné oficiální "cechovní orthodoxii" ignorována: obava ze zbožného omylu, snaha být respektován ne- a proti-křesťanskými badately, lenost, snaha říci něco nového, předsudky vůči předkoncilním biblistům, snaha získat práci, obava ze zabřednutí do detailů (pokud studujeme dané téma do hloubky), líbivost snadných řešení, atd.

Gerhard Ludwig kardinál Müller měl předem sepsaný "rozhovor", zpočátku dost nudný, nicméně nakonec zajímavý díky tématu teologie osvobození. Do r. 1988 byla jeho znalost “teoretická”, jen skrze texty. Pak navštívil Peru a učinil důležitou osobní zkušenost jak s tamnějšími teology (především s Gustavem Gutierrez), tak s perunánskou realitou chudých - navštívil slumy, jedl jejich jídlo, vnímal jejich nedostatek příležitostí vzdělávat se, žít v bezpečí, atd. Dospěl k názoru, že jádrem teologie osvobození není marxismus, ale autentická christologie, identifikace Krista s chudými. Zkušenost ovlivnila jak jeho osobní život a tak i jeho učení. V tomto smyslu je třeba vidět i téma “preferenční volba pro chudé”. “Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali. (Mt 25, 40 - jde o přítomnost Krista v chudých). (Díky mé nedávné návštěvě Peru jsem dost jasně chápal o čem Müller hovořil).

Padla i otázka k poslednímu, patrně nepříliš zdařenému biskupskému synodu o rodině (důvodem jsou spory ohledně stanoviska k homosexualitě). V podstatě jsem z mnoha a mnoha vět téměř nic nepochopil, nakonec ale přeci jen zaznělo srozumitelné “matrimony of a man and a woman is the basis”. Paradoxně probíhá na této univerzitě zároveň i jakási konference "Gay in Christ".

Aktualizace 1.11.2014: Dnes mluvil Thomas D. Williams o vývoji pojmu "preferenční volba pro chudé". Vynikající přednáška. (Williams je mimochodem z hlediska "církevní politiky" taktéž zajímavá osobnost).