pondělí 26. ledna 2015

Islamofobie, antimuslimové a hypermuslimové

Trochu váhám, zda se mám pokoušet na svém blogu o nějaké komentáře k současnému dění - svému úsudku moc nedůvěřuji a navíc si myslím, že podložené odpovědi na aktuální otázky předpokládají mnohem lepší evidenci, než mám čas sesbírat. No ale přeci jen, na Facebooku občas něco plácnu, nyní se o to pokusím i zde. 

Máme se bát islámu?

Podle "anti-muslimů" rozhodně ano: islám je náboženství špatné samo o sobě. Existují sice dobří lidé, kteří jsou muslimy, ale je to jen proto, že jsou to špatní muslimové, že neberou své náboženství vážně. Jen "špatný muslim je dobrý člověk". Jen muslim, který nežije své náboženství opravdově může být dobrým člověkem a spoluobčanem.

Podle “hyper-muslimů” rozhodně nikoli: Islám je náboženství samo o sobě veskrze dobré. Existují sice lidé, kteří citují Korán a vyznávají svou islámskou víru a zároveň odpalují bomby na svém těle či střílejí do bezbranných mužů, žen a dětí, ale toto nejen, že nejsou muslimové, tito lidé prý nemají s islámem naprosto nic společného. “Špatný muslim není muslim."

Lidé, kteří se islámskou kulturou zabývají nejsou ani anti-muslimové ani hyper-muslimové. Jsou si vědomi obrovské názorové plurality islámu v minulosti i současnosti. Pokud má někdo navíc muslimské přátele a navštívil nějakou muslimskou zemi, pak také ví, že muslimové jsou vesměs stejní lidé jako my, prožívají stejné radosti i starosti jako my nemuslimové. Mezi těmi, co nejsou anti-muslimy, ani hyper-muslimy, panuje shoda v tom, že islám je podobně jako jakákoli jiná tradice, vč. křesťanské, sekulární, humanistické, osvícenské, atd. směsicí dobrých, špatných a neutrálních prvků. Otázkou je, který prvek v daném čase a na daném místě převládá a co s tím, aby byly dobré prvky podpořeny a špatné potlačeny. 

Máme se tedy něčeho bát?

Islám má mnoho tváří a otázkou tedy je, zda forma islámu, jež je v ČR a jinde v Evropě vyznávána a vyučována, je v souladu s naším pojetím základních lidských práv a povinností, tj. se svobodnou volbou náboženství, vyjádřením svého názoru obrazem a slovem, rovností žen s muži, přiměřeností trestů a přestupků, apod. Není zde šířena forma anti-liberálního islámu, který je v rozporu s našimi nejzákladnějšími právními a morálními principy?

Podle Daniela Pipese, s odvoláním na různé výzkumy, prý patnáct procent evropských muslimů podporuje tzv. islamismus, tj. snahu zavést islámské právo do všech oblastí společnosti (muslimské i nemuslimské); z nich asi třetina navíc schvaluje užití násilí k prosazení tohoto cíle. Islamisté jsou sice menšinou, ovšem menšinou aktivní, oddanou své kauze, disponující velkými finančními prostředky. 

Dokladem toho, že ani naši čeští muslimové nejsou imunní před svody anti-liberálního islámu je vydání knihy jamaicko-kanadského teologa Bilala Philipse “Základy tauhídu”. Nebezpečí této knihy bychom neměli přeceňovat, jedná se z drtivé části o čistě teologický výklad a obhajobu striktního monoteismus, nicméně tradice, z níž tento autor vychází, je explicitně islamistická. Autor např. na str. 27 píše:

“Přijetí neislámských pravidel místo šarí’i v muslimských zemích je akterm polyteismu (širk) a nevíry (kufr). Ti, kdo mají moc to změnit, musí tak učinit, zatímco ti, kdo tuto moc nemají, musejí veřejně vystupovat proti uplatňování světských zákonů a vyžadovat zavedení šarí’i. A pokud anit to není možné, je nutné své neislámské vlády upřímně nenávidět a pohrdat jimi k uspokojení Alláha a udržení víry v Jeho jedinečnost (tauhíd).”

Není islamismus nebezpečím, podobně jako byl kdysi nebezpečím komunismus či nacismus? Domnívám se, že ano. Naším nepřítelem není islám jako takový, našimi nepřáteli nejsou muslimové, naším nepřítelem je jistá forma ideologie, jejíž další rozšíření by podkopalo náš právní řád a vposledku zničilo hodnoty, které jsou pro nás zásadně důležité.

Co s tím?

Politikové by měli zvážit kritéria imigrace a integrace, policie a rozvědka porozumnět struktuře ideologií s níž má co do činění a zasahovat účinně (ale ne zbytečně). My ostatní bychom měli rozvíjet dobré sousedské a přátelské vztahy s muslimy, jež o to stojí a otevřít se mnoha úctyhodným a krásným aspektům islámské civilizace. Umírnění čeští muslimové by se pak měli spolu s námi vyhranit proti islamismu, neboť ani pro ně toto hnutí nevěstí nic dobrého. Pokud o tom někdo z nich pochybuje, měl by si vzít k srdci výzvu muslimského starosty Rotterdamu Ahmeda Aboutaleba: “Komu se nelíbí život v západní svobodě, měl by si sbalit kufry a odejít”.

-----
Literatura
  • KROPÁČEK, Luboš (1993/2011) Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad.  
  • PHILIPS, Bilal Abu Ameenah (2012) Základy tauhídu: islámský koncept Boha. Praha: Ústředí muslimských obcí [angl. 2006].

4 komentáře:

  1. Těžké thema, ale nelze jej minout. Díky.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky, Zděňku. Celé thema má pro nás, sympatizanty teologie a pro teology, jeden zajímavý aspekt: v současné situaci se teologie stala klíčová. Zatímco zde na Západě je teologie společensky vzato okrajový obor (jak mi jako teolog asi potvrdíš, že?), tak v islámských společnostech se jedná o naprosto klíčový obor. Domnívám se, že jen teologicky uvažující člověk může adekvátně pochopit islamismus a že ideově porazit jej lze vposled opět jen teologicky.

    O teo-logice IS existuje skvělý článek od politologa z Yale, Graem Wooda: http://www.theatlantic.com/features/archive/2015/02/what-isis-really-wants/384980/.

    OdpovědětVymazat
  3. Wood v rozhovoru se Sam Harrisem: http://www.samharris.org/blog/item/the-true-believers

    OdpovědětVymazat
  4. Díky, Danieli. Napsal jsem ti sem odpověď, ale smazala se mi.
    Asi bych ji už nedal dohromady, a tak alespoň děkuji za odkazy.

    OdpovědětVymazat

Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2012.blogspot.com