Lohr a metafyzika jako věda o bytí

Metafyzika jako věda o bytí

Renezance vs. Aristotelés: Metodologie metafyziky

Renezanční autoři (Kusánský, Ficino, ale i Llull) rozvinuli své pojetí metafyziky nezávisle, či v přímé opozici k Aristotelovi. Za metafyziku u nich Lohr označuje disciplínu, která se týká “reality nepřístupné smyslům”, aristotelovo pojetí metafyziky se ovšem v předmětu zkoumání od renezančního pojetí příliš nelišilo. Rozdíl byl především v metodologii. Aristotelská metoda počítá s dvěma fázemu (vědeckého) poznání:

• nejprve pomocí indukce na základě smyslové zkušenosti objevíme esence a jiné první principy 
• poté pomocí dedukce vše systematizuje (podobně i veškeré "induktivní" geometrické poznání je u Eukleida systematizováno do důsledků axiomů a prvotních pojmů/esencí).

Renezanční myslitelé Aristotelskou metodu odmítli, jejich cílem bylo (podle Lohra) překročit nejen smysly, ale i rozumové poznání. Podle Lohra prý renezanční myslitelé byli blízcí především křesťanskému myšlení 12. století (Anselm, Richard od Sv. Victora), aplikovali prý platónovou dialektickou metodou, kterou charakterizuje takto: příjmout hypotézu a zjistit, zda obsahuje spor či nikoli; pokud ano, odmítneme ji, pokud ne, je to potvrzení, že jsme na správné cestě.Tradiční úkol teologa bylo vykládat bibli a církevní otce, až s příchodem aristotelsko-arabské učenosti na zač. 13 století vyvstala nutnost uvést do souvislosti zjevenou teologii a metafyziku, chápané jako sciencia. Nová učenost nebyla jen výzvou, přínášela i výhody: větší "vědeckost" (přesnost, propracování pojmů jako natura, subsistentia, esence, atd.); možnost využít v apologetice s muslimy, židy, pohany, atd.

Kritické připomínky: 

• Je třeba rozlišovat dvě různé otázky: Odkud se bere poznání – ze smyslů, z rozumu, či z "nad-rozumu"? Kam směřuje poznání: k nad-smyslové skutečnosti, k nad-rozumové skutečnosti?
• Jak Platón, tak Aristoteles uznávali „dialektiku“ (Aristotelés pravděpodobně zastával justifikaci prvních principů pomocí dialektiky).
• Metoda, kterou (vágně) Lohr popisuje jako specificky platónsko-renezanční je spíše metoda hypoteticko-deduktivní; není na ní nic specificky „dialektického“ (metodologické rozdíly mezi platónsko-renezanční a aristotelskou metodou v metafyzice je třeba patrně hledat jinde).

Tradiční helénistické nejasnosti ohledně předmětu metafyziky (první principy, bytí, Bůh, moudrost, atd.) se znovu vynořili s recepcí Aristotelského korpusu na západě, tentokrát v kontextu křesťanství.