Meditace a taoistická scholastika

Zpráva z přednášky "Meditace a taoistická scholastika" (pro Mirka): vše proběhlo dobře; bylo nás tam asi devět, většina v rámci pravidelných setkání nad interpretací Dao De Jingu (probírali jsme kapitolu 23; ZDE je poslední zpráva, už dlouho jsem záznamy o našich setkáních neaktualizoval)

Přednášku  jsem rozdělil na tři části:

1. Meditace obecně: Co je to meditace? Co znamená slovo meditace? 
2. Taoistická scholastika: Existuje i na Dálném východě tradice systematické, institucializované reflexe náboženské zkušenosti, tzv. „scholastika“?
3. Formy taoistické meditace: Jaké formy meditace rozeznává taoistická tradice?

V rámci přednášky jsem promítl izraelsko-indický dokumentární film Doing Time, Doing Vipassana (rež. Eilona Ariel, Ayelet Menahemi, 1997). Tento asi hodinový film se týká největšího indického vězení Tihar (New Delhi). Ředitelka vězení Kiran Bedi zde zavedla desetidenní meditační kurzy vipassany (meditace náhledu) v barmské linii vyučované S. N. Goenkou. Tato prastará technika je připisovaná samotnému Buddhovi; v taoistické tradici od období Tang je praktikována obdobná technika „vnitřního náhledu“ (內觀 nei guan).

Budhismus sice předkládá vposledku dost hroznou metafyziku a antropologii, ale techniky kultivace intenzivní pozornosti, jako je např. vipassana, jsou vynikajícím prostředkem k sebe-porozumění a rozvoji některých důležitých a zanedbávaných duševních mohutností. (O jaké mohutnosti se v rámci aristotelského pojetí mysli jedná? Lze je vůbec zařadit do nerevidovaného aristotelismu? Zdá se, že nejbližším tradičním kandidátem je tzv. jednotící smysl).