Krauss k ničemu

K nicotě se Krauss ještě vyslovuje v kapitole 9 (Nothing is Something). Krauss zde identifikuje nicotu s prázdným prostorem s fyzikálními zákony a (zcela mylně) připisuje toto pojetí myslitelům jako je Platón a Tomáš Akvinský:

First, I want to be clear about what kind of "nothing" I am discussing at the moment. This is the simplest version of nothing, namely empty space. For the moment, I will assume space exists, with nothing at all in it, and that the laws of physics also exist. Once again, I realize that in the revised versions of nothingness that those who wish to continually redefine the word so that no scientific definition is practical, this version of nothing doesn't cut the mustard. However, I suspect that, at the times of Plato and Aquinas, when they pondered why there was something rather than nothing, empty space with nothing in it was probably a good approximation of what they were thinking about. (s. 151-2)

Pokud ponecháme stranou Kraussovy svévolné definice a neznalost historie vědy, kniha je zajímavou zprávou o tom, jakými teoriemi se zabývají současní kosmologové. Zdá se, že fyzikové mají poměrně dobrou evidenci pro následující teze:

- základním substrátem světa je "kvantové vakuum", které "fluuktuuje", což znamená, že v něm samovolně povstávájí částice a antičástice;
- náš vesmír má plochou geometrii;
- rozpínání se zrychluje díky doposud neznámé temné energii;

Dostatečná evidence jim ovšem chybí pro tezi, že náš vesmír vznikl jednou z "fluuktuací". Již zcela nepodložená je teze, že fluktuace, jež dala vzniknout našemu vesmíru, nepotřebuje další vysvětlení, např. Boha.