Barokní filosofii a teologii, která je dle mého názoru badatelsky opomíjená, není možné studovat bez znalosti širšího kontextu, a to jak filosofického (např. v kontrastu vůči filosofii moderní a v návaznosti na filosofii středověkou), tak teologického. Doposud jsem teologii ponechával stranou svého zájmu, resp. jsem se o ní zajímal jen nakolik to bylo nutné v té které souvislosti. Barokní autoři byli ale primárně teologové a toto opomíjení teologie není pravděpodobně metodicky příliš vhodné. První kniha, která mi ukázala, že je třeba barokní filosofii zasadit do širšího kontextu dějin teologie, byla kniha José Pereiry The Mystical Theology of the Catholic Reformation (2006). Jedná se o krásnou knihu, nicméně velmi schematickou, místy je to jen jakýsi "nomenklátor". Naštěstí jsem nedávno narazil na sérii 36 přednášek, které Philip Cary připravil pro The Teaching Company. V přednáškách se sice o barokní teologii mluví jen velmi krátce (o známých tématech: španělští mystikové, spor o milost), nicméně se jedná o přehledný a hlavně systematický úvod do křesťanského myšlení katolického, protestantského i orthodoxního, od nejstarších dob po současnost.
Cary považuje za východisko křesťanského myšlení "posedlost Ježíšem" (obsession with Jesus). Ježíš je člověk a zároveň je uctíván jako Bůh. Co s tím? Jak tento fakt rozumně přijmout a pochopit - to je fundamentální otázkou křesťanské teologie. Caryho série přednášek je rozdělena do šesti částí.
I. Nový zákon (přednášky 2 až 5)
II. Teologie rané církve (6 až 9)
III. Základní doktríny, vypracované ranými církevními otci (10 až 12)
IV. Středověký rozvoj na Východě, i na katolickém a protestantském Západě (13 až 18)
V. Protestantví od Luthera až po současnost (19 až 32)
VI. Katolictví od Reformace až po současnost (33 až 36)
Žádné komentáře:
Okomentovat