Kris McDaniel je autorem několika brilantních článků z analytické metafyziky - obhajuje v nich mj. mody bytí, tj. ideu, že být či existovat lze různými způsoby. McDaniel tuto ideu hájí víceméně nezávisle na tradici (byť si je vědom autorů jako Tomáš, Suárez či Heidegger), v kontextu daném současnou analytickou metafyzikou (autory jako např. Quine, Lewis či Sider).
O tom ale zatím nechci psát. McDaniel poskytl interview pro "New Apps Blog", z něhož mě zaujalo několik pozoruhodností ohledně životního stylu filosofů. Zatímco je u profesionálních filosofů poměrně běžné, že jejich život se promítá do jejich filozofování, ale ne naopak, u McDaniela je tomu podle jeho slov tak, že jeho filosofování se promítá do ostatních oblastí jeho života, ale ne naopak - např. McDaniel skládá hudbu o filosofii, třebaže o hudbě nefilosofuje.
Zajímalo by mě, jak aplikuje Quina na mody bytí. Nedávno jsem si četl Z logického hlediska (ve slovenském překladu) a v tom prvním, tj, klíčovém textu O tom, co je (někde na webu je i český překlad, Slováci myslím název textu překládají jinak) jsem narazil na Quinovo odlišení pomylsných jsoucen typu Pegase od pomyslných jsoucen typu čísel v tom, že ta druhá (čísla) nepotřebují jako svou existenční podmínku časoprostorové uskutečnění. To mě dost zaujalo, čtu to modálně: tak, že u čísel není ani konceptuální (epistemický) rozdíl mezi jejich možností a uskutečněním,kdežto u Pegase je. Plyne mi z toho mj. to, že modálně mají čísla k fyzickým jsoucnům dále než třeba nicota, protože u nicoty je (podobně jako u fyzických jsoucen) ten konceptuální rozdíl mezi možností a uskutečněním, kdežto u čísel ne. Protože ti v lednu vychází ta anglická knížka, chci se tě zeptat: je nicota považována za pomyslné jsoucno nebo ne? Případně kým ano? (je to třeba scotistická tradice, apod.?)
OdpovědětVymazatAd Quine: můžeš prosím citovat přesné znění pasáže?
OdpovědětVymazatAd nicota: Podle Suáreze můžeme nicotu chápat buď tak, jak je sama o sobě, tj. jako reálné ne-jsoucno, anebo pomyslně, tj. jako pomyslené jsoucno. Pak vzniká ale problém, proč vůbec potřebujeme nicotu jako pomyslné jsoucno? Zdá se, že doktrína o tom, že nicota musí být pomyslné jsoucno je dědictví po Tomáši Akvinském, který zastával tezi, že náš intelekt umí myslet pouze jsoucno a vše na způsob jsoucna.
Jak přesně to Tomáš myslel nevím. (Pokud to vůbec nějak přesně myslel - o pomyslných jsoucnech toho moc nemá). Nicméně v "nejlepším případě" má pravdu jen v tom smyslu, že musíme myslet pomyslnou nicotu pouze "prvoplánově". "Druhoplánově" lze zajisté myslet nicotu jakožto reálné ne-jsoucno, nezávislé na našem poznávání. V tom souhlasím se Suárezem, který v tomto navazoval na (převažující) skotistickou tradici.
Něco málo k tématu možná bude v mém slovenském článku o pomyslných jsoucnech:
http://www.klemens.sav.sk/fiusav/doc/filozofia/2011/1/35-48.pdf
Ještě zkusím tu obtíž s pojmy trochu zpřesnit. Když chci odlišit nějaké jsoucno od nejsoucna, normálně bych to prostě udělal tím pojmem "jsoucno". Ale pokud mluvím o nějakých "pomyslných jsoucnech", tak to vypadá, že jde o nějaký druh jsoucen - o což třeba v případě čísel skutečně jde, ale v případě nicoty ne. Takže by pro mě bylo jednoduší používat spíš termín "Něco" nebo pojem "Ne-nic", když bych chtěl pojmenovat cokoliv, co může být (včetně těch čísel - protože ty taky mohou být a jsou, akorát u nich není mezi těmi dvěma mody existence ani konceptuální rozdíl), ale s vyloučením Nicoty. Proto jsem se ptal na Scota, protože mám dojem, že mé pojetí existence a jsoucna je v tomto smyslu spíše scotistické (aspoň tak, jak gto popisuje Sousedík, jehož výbornou knížku o Scotovi jsem před pár dny dočetl), protože vychází z toho, co může být - tj. musel bych asi mluvit o nějakém "absolutním nejsoucnu", které by se z tohoto modálního pojetí jsoucna vymykalo - tj. nejsoucnu třeba kulatého čtverce, který nemůže vůbec být, ani epistemicky či konceptuálně.
VymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatCituji ze slovenského překladu, str. 15-16, budu to psát česky: "Kdyby Pegas existoval, fakticky by byl v prostoru a čase, ale jen proto, že slovo "Pegas" má časoprostorové konotace, a ne proto, že je má slovo "existuje". Pokud nám chybí časoprostorový referent, když hovoříme o existenci třetí odmocniny z 27, je to jednoduše proto, že třetí odmocnina není časoprostorová věc, a ne proto, že slovo "existovat" používáme víceznačně." Celé to uvádí v kontextu polemiky s existencí "neuskutečněných možností" (tedy, jak bych řekl já, modálním indeterminismem). Myslím, že Quina přeinterpretovávám? Já jsem si to vyložil tak, že třeba existence v něčí hlavě - myšlenka na tu třetí odmocninu třeba - je už nějaké její časoprostorové uskutečnění, a že na něm tedy není existence té třetí odmocniny závislá. Vím ale, že Quine je vnímkán jako silný empirik...
OdpovědětVymazatK té nicotě: potřeboval bych prostě nějaké slovo, které zahrne existenci a nicotu - když chci říct, že "JE" to nebo ono. Slovo "jsoucno" se mi moc nehodí, když chci mluvit o nicotě :-). A pokud je nicota uskutečnitelná - aspoň konceptuálně, epistemicky, tj. "nahrubo představitelně" (což je, protože nahodilé věci se od nutných liší právě svou možností neuskutečnění, tj. uskutečnitelností nicoty místo nich) - je u ní rozdíl mezi možností a uskutečněním, a já chci pojmenovat nějakým celkovým pojmem "to co je (ontologicky) možné", tj. uskutečnitelné. Proto se mi zahrnutí nicoty pod pojem pomyslného jsoucna hodí, akorát mám právě problém s tím členěním, kdy do pomyslných jsoucen zařadím i třeba čísla, která jsou ale modální strukturou někde úplně jinde (než hmotná jsoucna i nicota). Ještě teda zdůrazňuju, že tohle celé je v konceptuální, epistemické rovině, protože já se právě snažím dokázat, že nemáme žádné silné důvody věřit v reálný rozdíl mezi možností a uskutečněním (vůbec, tj. u fyzických jsoucen, pomyslných jsoucen typu čísel, nicoty a vůbec čehokoliv, co zatím lidi napadlo :-).
Ještě bych k tomu měl dodat dvě věci. Jednak mám dojem, že jsem použití pojmu "pomyslné jsoucno" o nicotě slyšel poprvé možná před 12 lety v naší debatě na stránkách Agory. Zadruhé jsem si možná pře rokem před dvěma uvědomil důležitost začleňování časoprostorových indexů (u časoprostorově existujících věcí), pokud chceme mluvit o jejich ontologické možnosti či nemožnosti - myslím, že na tohle při své práci na modalitách narazil i Petr Dvořák, i když jsme o tom spolu nikdy pořádně nemluvili. Proto mi do toho Quine takhle dobře zapadl, i když si ho možná trochu přizpůsobuju (myslíš? :-).
Dík za tip, na ten článek určitě kouknu.
Dodatek: ... v naší debatě, tj, mé s Lukášem Novákem, to mi vypadlo.
VymazatAd Quine: pointa je, že bychom neměli rozlišovat mezi "je" a "existuje" či různými význami slova "existuje". Pegasus (kdyby byl) je časoprostorová entita. Čísla (pokud jsou) jsou mimočasoprostorové entity. Pojem "jsou" je ale v obou případech podle Quine jednoznačný.
OdpovědětVymazatAd nicota: např. "něco" či "myslitelné" či "položka" (item) atd. jsou kandidáti na (super-transcendentální) pojem který zahrnuje jak existující jsoucna tak neexistující nejsoucna.
Jasně, já jsem Quina pochopil tak, jak to píšeš. Ovšem navíc jsem z toho vyvodil, že čísla jsou (tj. nejen "kdyby byla"), protože jsou možná a není u nich rozdíl mezi možností a uskutečněním (protože kontext té citace je Quinova polemika proti existenci neuskutečněných možností). Já sám to vnímám tak, že čísla jsou jakoby "víc než nutná", protože u "normálních" nutných jevů můžeš pořád možnost od skutečnosti nějak konceptuálně rozlišit, kdežto u těch čísel to nejde vůbec, tj. nelze u nich vůbec mluvit o přechodu z možnosti do existence, přestože jsou možná.
OdpovědětVymazatJeště to zkusím trochu rozvinout. Když říkám, že Pegas je jen v mysli, tak je vždy v něčí mysli (v nějakém časoprostorovém kontextu), případně tím ještě můžu myslet to, že sice není v ničí mysli, ale je myslitelný, tj. že existuje kondicionál "za těch a těch podmínek bude ten a ten tehdy a tehdy myslet Pegase". Tenhle druhý případ, kondicionál, je jistým způsobem nezávislý na skutečné existenci daných lidí, tj. platí (jako celek) i v situaci, kdy ty podmínky nejsou uskutečněny. U čísel je tomu myslím poněkud jinak, protože nepotřebují ke své existenci vůbec žádný kondicionál (kromě snad nšjaké základní logické struktury typu principu sporu). Samozřejmě se ale taky dá říct "za těch a těch podmínek bude ten a ten člověk myslet číslo 293" nebo "číslo 293 je v té a té mysli tam a tam tehdy a tehdy", tj. uvést jeho faktický časoprostorový kontext. To je ale podle mě druhotné vyjádření (i když je pravdivé), které právě ten rozdíl mezi Pegasem a číslem dobře nepostihuje.
Abych ještě "vydestiloval" to jádro, které u Quina vidím, je to teze: Bytí (existence) nemá nutně časoprostorové konotace.
VymazatAd Quine: ano, ve vícero svých příspěvcích se "ontologicky zavázal" k číslům, resp. množinám, a ty nejsou časoprostorové.
OdpovědětVymazat