Zde je další Morrisova přednáška, tentokrát o sedmi podmínkách úspěchu:
Morris používá řadu vtipných příkladů ze života - ti, kteří rádi poslouchají angličtinu se jistě pobaví - co se týče vlastního věcného jádra Morrisovy teorie úspěšnosti, lze ji shrnout do následujících "Sedmi cé":
1. Cíl ("A clear conception of what we want, a vivid vision, a goal clearly imagined")
- Jak ale nalézt správný cíl? (Seneca: "pro loď bez přístavu není žádný vítr dobrý")
- Rada 1: "Poznej sám sebe" (východisko)
- Rada 2: "Nenech to, co je dobré, aby tě odvedlo od toho, co je nejlepší." (Neboj se sejít z vrcholu dolů, abys dosáhl ještě vyššího vrcholu. Život jako série dobrodružství.)
- předběžná (sebe-)důvěra - William James ji nazývá "pre-cursive self-confidence"
- trvající (sebe-)důvěra - "resilient self-confidence")
- Zeno: "Divide ... then Conquer"
- Konsistence znamená co do etymology "dohromady-stání", překládá se např. jako důslednost.
- Opakem konsistence je roz-cházení, či dramatičtěji: rozpad.
- Proč je vlastně v našem životě, v životě našich blízkých, životě našich rodin, podniků, atd. tolik vytrvalé nekonsistence ("persistent inconsistency"? (Otázka, kterou si také často kladu)
- Morris identifikoval tři důvody: (a) neznalost či nevědomost (ignorance) - nevidíme důsledky svých činů; (b) lhostejnost (indifference); (c) netečnost (inertia) - špatné habity. Co s tím? Představivost (imagination) - síla příběhů.
- "People care for those who care for them."
- The Dual Significance Principle: "Every job productive of any good can be given either (a) a trivial description, or (b) a noble description. Ultimate motivation requires that we have, in our own minds, a noble description of what we do."
- "Never forget the big picture."
- Neetický úspěch je vždy y dlouhodobého hlediska sebe-zničující.
- "If you don't get it the right way, it won't have the right impact. Only the right success is sustainable."
- "Aristotle on Masterfull Persuasion and Salesmanship: Logos (informace) - Pathos (nadšení) - Ethos (charakter)".
- Na světě jsou dvě kategorie činností: (1) které nás těší, (2) které jsou obtížné. Co s těmi obížnými? Ty se můžeme naučit - a začnou nás těšit.
- "Enjoy thyself - everything becomes much easier"
Doporučuji story na závěr - jak projít frontou tisíce lidí!
Morris je vskutku strhující řečník a vynikající "filosofický kouč".
Morris je vskutku strhující řečník a vynikající "filosofický kouč".
Literatura:
- Adler, Mortimer J. (1978/1997) Aristotle for Everybody: Difficult Thought Made Easy. New York: Touchstone.
- Morris, Thomas V. (2002) Art of Achievement: Mastering the 7 C's of Success in Business and Life Andrews McMeel Publishing.
- Staples, Walter Doyle (1993) Think Like a Winner! Wilshire Book Co.
Zarazil jsem se u bodu 4: jednak nevím, jak rozlišit lhostejnost a netečnost, jednak mi u ignorance naskakuje spíš význam, v jakém to slovo obvykle používáme, tedy jako "nebrání zřetel na... (něco, co registruji, o čem vím)", takže bych naopak ignoranci rozdělil na dva významy.
OdpovědětVymazatPak jsem se ještě zarazil u bodu 7: myslí se tím, že obtížné činnosti nás (přirozeně) netěší? Nebo že jsou jen tyto dvě kategorie činností? To asi ne - je určitě dost těžké umět stáhnout člověka zaživa tak, aby přitom nezemřel (na což měli specialisty třeba mongolští chánové), ale pochybuji, že když k té činnosti nemám vztah, tak jej získám učením.
Ad 4: z přednášky není rozdíl mezi "indifference" a "inertia" zřejmý; viděl bych zde spíš rozdíl v intenzitě - možná o tom má Morris více ve své knize.
OdpovědětVymazatAd 7: "obtížné" znamená v tomto kontextu něco jako "nepříjemné" či spíše "neoblíbené".
Tvůj příklad s mongolským mučením poukazuje na problematiku činností, ke kterým by prostě nebylo možné (pro některé osoby) získat pozitivní vztah. Jsem v tomto ohledu optimista: domnívám se, že každou činnost si lze alespoň "zčásti" oblíbit, pokud pro ni mám dostatečně hlubokou motivaci.
Jednoduchý příklad s pozitivní činností: každý den si dávám ráno studenou sprchu, protože to prospívá mé imunitě a psychice; není to pro mě ani po dvou letech nějak zvláště příjemná aktivita, přesto je pro mě v nějakém smyslu slova "oblíbená".
Co se týče negativních činností jako mučení: pro některé osoby se (naneštěstí) tato činnost může stát oblíbená a příjemná (utrpení druhých jim nevadí); pro jiné se nikdy oblíbená stát nemůže, ovšem myslím si, že zásadně je to nemožné jen pro ty, pro které týrat druhé je v konfliktu s jejich nejvnitřnějším přesvědčení.
K tomu, jak se mění naše "instinkty" ohledně oblíbených-příjemných atd. činností jsou fascinující výzkumy např. Philipa Zimbarda - kdysi jsem tuším dával blog nějaké odkazy.