Jóga od mládí k dnešku - jóga v Hartmanicích

Jedním z pravděpodobných zdrojů mého celoživotního zájmu o "nejzažší otázky" (filosofii, duchovní disciplínu, vědu, atd.) je mé setkání s jedním z šesti orthodoxních systému indické filosofie - s jógou (योग). S jógou jsem se setkal v útlém věku, díky svému otci a díky knize Jóga od staré Indie k dnešku (Avicennum, Praha 1971). Tato kniha byla jakousi "biblí mého dětství", četl jsem ji nesčetněkrát a zkoušel jsem nejrůznější cvičení v ní popsané. Sám sebe jsem považoval za "hinduistu". Od mé konverze ke křesťanství na střední škole a později studia latiny, řečtiny a západní filosofické tradice na univerzitě můj zájem o jógu upadl, přesto uchovávám v paměti jisté střípky z této knihy a sem tam si nějaké cviky z hathajógy zacvičím. Vzhledem k tomu, že se v tyto dny koná cvičení jógy přímo zde v Hartmanicích (vede: Jarka Prokopová), využiji této příležitost, abych si porovnal své zkušenosti s jógou se zkušenostmi jiných lidí.

Kniha Jóga od staré Indie k dnešku patří mezi ty lepší, podává řadu poměrně spolehlivých informací. Na druhou stranu celou knihou prolíná dogmatický relativismus, kde se bohatství indické filosofické a náboženské tradice (založené na rozdílech!) slévá v jeden "guláš". Např. po úvodní užitečné informaci (či spíše hypotéze) Mircea Eliadeho (Freedom and Immortality, 1958), totiž že základními tématy indické nábožensko-filosofické tradice je karman, mája, nirvána a jóga, Boris Merhaut tvrdí, že: 

"Pro Evropana odchovaného řeckou logikou jsou ... jóga (touha po spojení s absolutnem) a bhóga (užívání smyslových rozkoší), neslučitelnými protiklady. Ind, jemuž jsou zcela cizí aristotelovské kategorie, intuitivně chápe dialektickou jednotu protikladů. Ví, že společným jmenovatelem jógy i bhógy je jednota veškerého života ... Jinak vyjádřeno, osvobození od běžných lidských nedokonalostí se získává nejen jógou, asketickou metodou popírání světa, ale i dokonalým uskutečněním bhógy, lásky, a s ní spojené sexuální rozkoše." (str. 9)

(Takže, abych byl ironický: Indové neznají Aristotela, ale znají Hegela. A užívání a odříkání jim vyjde na stejno!)

V první fázi asimilace indického myšlení v Evropě a USA v 19. století (příp. dříve v pracích misionářů) se tak dělo pomocí vytváření určitého fiktivního "guláše", třebaže s prvky autenticky indickými. Z indické védánty hrají důležitou roli (podle Michaela J. Altmana) následující tři "dogmata":

1. Monismus/advaita: Člověk je kdesi v hloubce svého bytí (átman) totožný (či nikoli-odlišný) od nejzažší reality či "Boha" (brahman).
2. Pluralismus: Plné poznání átman-brahman identity vede ke spáse (osvobození od utrpení); existují ovšem různé náboženské či "spirituální" cesty jak toto poznání "realizovat" - pro každého jiná. 
3. Perennialismus: náboženské či "spirituální" cesty,  třebaže vypadají různě, sdílejí v posledku stejný cíl - spásu ve smyslu "sebe-realizace". 

Vliv védanty-jógy a jejich západního gulášovitého odvaru je na Západě obrovský, často ze zdrojů, které bychom nečekali (transcendentalisté, psychologové jako je Maslow, apod.). Historii tohoto ovlivňování probírá Philip Goldberg v knize American Veda: How Indian Spirituality Changed the West:

Goldberg nepostupuje kriticky (hledí na recepci indických védanta-jóga elementů jaksi "zevnitř" s nadšeným přijetím), nicméně jeho historický přehled se zdá být poměrně přesný. (Zde je mírně kritická recenze Michael J. Altmana).

Pro jakous takous představu o tom, jaká témata byla recipovaná v Česku, zde ke obsah knihy "Jóga od staré Indie k dnešku":

Duševní cvičení a jejich význam (Zdeněk Bašný)
Kulturně historický aspekt jógy a její třídění (Zdeněk Bašný)
Karmajóga (Rudolf Skarnitzl)
Bhaktijóga (Rudolf Skarnitzl)
Džňánajóga (Rudolf Skarnitzl)
Pataňdžaliho systém jógy - rádžňajóga (Rudolf Skarnitzl)
Jóga Bhagavadgíty (Rudolf Skarnitzl)
Člověk podle jógy a tanter (Boris Merhaut)
Hathajóga (Milada Bartoňová)
Fyziologické  psychické efekty jógy a možnosti jejich terapeutického využití (Zdeněk Bašný)
Jóga a současnost (Milada Bartoňová a Boris Merhaut)
Doslov (Boris Merhaut)