Searle nejprve poukazuje na to, že hlavní otázka "tradiční filosofie, která má své kořeny v 17. století" (sic!), totiž "Je možné poznání/vědění?", je dnes bezpředmětná. Nepopiratelným faktem totiž je, že "poznání roste". Skeptické obavy o existenci poznání a reality nelze brát vážně - "nelze poslat lidi na Měsíc a zpět a ptát se zda existuje realita". Skeptické otázky jsou zajímavé, OK, ovšem jsou to jen bezvýznamné hříčky. Stěžejním filosofickým problémem je dnes podle Searla (mými slovy) "úplná naturalizace člověka". Řada dnešních naturalistů/materialist/fyzikalistů má dojem, že žádný takový problém neexistuje - víceméně je již vše podstatné vyřešeno. Jejich "rozřešení" ovšem vesměs přichází za cenu větších či menších kompromisů - nejrůznější fundamentální fenomény jazyka, vědomí, společnosti, atd. jsou prostě a jednoduše ignorovány. Searle toto nedělá a snaží se "smířit" tuto spcificky lidskou realitu s "tím, co nám říká fyzika o základních stavebních kamenech světa (ať už jsou to částice, či vln-částice, struny či cokoli jiného)."
Konkrétně problém svobody vůle prezentuje Searle ve své přednášce takto: na jednu stranu máme silnou "inklinaci" hledat dostatečné ("donucovací") příčinné vysvětlení všeho co se děje; na druhou stranu máme zkušenost s tím, že my lidé často nejednáme na základě příčin, ale důvodů. A ty nejsou plně determinované, k ničemu nás "nedonucují". Samozřejmě je možné tvrdit, že je tato naše zkušenost svobodné volby "iluzí", ovšem jedná se na rozdíl od jiných iluzí o něco, čemu se nemůžeme jen tak snadno vyhnout. Naše jednání vyžaduje jako "pracovní předpoklad" to, že si můžeme (poměrně) svobodně volit z vícero možností. Ani jako determinista si nemohu příjít do do restaurace a počkat si na to, co "mnou bude řečeno, aby mi to bylo dáno". Musím si své jídlo vybrat. Svůj život žijeme, nejsme jen tak "žiti".
Searle si netroufá tvrdit, že má řešení problému "naturalizace svobody", nicméně je přesvědčen, že řešení tohoto problému leží kdesi ve "fúzi" mozku+vědomí (jeho tradiční stanovisko) a kvantově mechanické neurčenosti (jeho nové stanovisko - dříve odmítal).
Jak již bylo řečeno: Searle je skvělý a vtipný řečník a autor, nicméně neměl by zkusit (alespoň metodicky) zapochybovat o svém naturalistickém dogmatu? Nemají jiné filosofické pozice větší šanci s vysvětlením svobody a toho, co (snad) víme o mozku a fyzikálním světě?
Literatura:
- Moreland, J. P. "The Argument for Consciousness", in: Craig and Moreland, eds. The Blackwell Companion to Natural Theology, Malden, MA: Wiley-Blackwell.
- Novotný, Daniel D. 2007. "Searle on the Unity of the World". Axiomathes, vol. 17 (1): 41-51.
- Searle, John R. 1992. The Redicovery of Mind . MIT.
- Searle, John R. 2004/2007. Freedom and Neurobiology: Reflections on Free Will, Language, and Political Power New York: Columbia University Press.
Žádné komentáře:
Okomentovat