úterý 12. června 2012

Thomas V. Morris: Jak se stát osobností? (Aristotelés v běžném životě)

Thomas V. Morris je jeden z nemnoha současných "profesionálních" filosofů, kteří se vrátili ke způsobu života většiny starověkých a raně-novověkých filosofů, tj. života "na volné noze". Podobně jako např. William F. Vallicella opustil i Morris skvěle zajištěnou existenci amerického univerzitního profesora a vydal se na svou cestu nezávislosti - Morris založil Instiute for Human Values a stal se dalším z reprezentantů filosofického poradenství (či filosofické praxe - viz 18.11.2010). Morris rozesílá moudrosti přes Twitter, píše knihy, a mluví na nejrůznějších setkáních. (Na rozdíl ovšem od řady jiných autorů podobného ražení, např. Stephena Coveyho, je Morris autorem i řady ryze odborných "analytických" knih, především v oblasti filosofie náboženství).

V níže vloženém videu mluví Morris o tom, co činí člověka "velkou osobností" (four foundations of greatness). Morris se nejprve odvolává na Aristotela jakožto prvního myslitele, který se systematicky zabýval otázkou "Co motivuje náš život?" Odpovědí na tuto otázku je samozřejmě nepřeberné množství, ovšem veškeré základní odpovědi dané v dějinách filosofie lze nakonec redukovat na tři základní:
  • rozkoš 
  • uspokojení (klid) 
  • štěstí (aktivita). 
Ani rozkoš ani uspokojení ovšem neodpovídá nejhlubším potřebám člověka. Jen štěstí (happiness, ne luck) je pravou motivací lidského jednání a důvodem toho, že se lidé stávají "velcí". V čem ovšem štěstí spočívá? I na to jsou různé odpovědi. Morris rozebírá čtyři tradiční "základy", které je třeba v rámci pravého štěstí rozvíjet: pravda, krása, dobro a "jednota" (=spiritualita):

Tyto termíny jsou samozřejmě pro většinu nefilozofů jen abstraktní strašáci, ovšem Morris je vtipně vyplňuje konkrétními příklady a zkušenostmi. Morrisovo pojetí je v posledku podobné Grisezově/Finnesově argumentaci: jeho čtyři "foundations" jsou analogické některým z osmi základních lidských dober. (15.12.2009). 

Literatura:

5 komentářů:

  1. Ještě mě napadlo: je to vůbec nezávislost, když se furt živí filozofií? Nezávislost je spíš živit se něčím jiným, ne?

    OdpovědětVymazat
  2. Těžko říci, kdo je "nezávislý".

    Am. profesor filosofie, co učí jeden dva kurzy za semestr na libovolné téma?
    Ředitel vlastního filosofického institutu?
    Řemeslník s PhD, který píše o filosofii ve volných chvílích?
    Blogující poustevník z arizonské pouště?

    Asi to spočívá hlavně v tom, zda to, co děláme, je z hloubi duše to, co chceme dělat.

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím, že máš pravdu. Nemám úplně představu o tom, jak je americký univerzitní učitel filozofie zatížen administrativou, ale jestli podobně jako český, tak přechod do "filozofického poradenství" určitě znamená pro něj určité osvobození, uvolní mu ruce. Nehledě k povinným standardním přehledovým kurzům, které někdo učit musí (nebo: měl by, aby studenti dostali to, co nezbytně potřebují), i když v nich nic zvlášť kreativního asi nevymyslí.

    OdpovědětVymazat
  4. Jo, Dane, prosím tě, tu knížku o metafyzice (asi soubor prací z konference na Strahově), co jste teď s klukama vydali venku anglicky za pro Čecha "nechutných" 100 euro, nevydáte náhodou i česky?

    OdpovědětVymazat
  5. Američtí univerzitní profesoři se doposud měli jako v pohádce (teď tato "tenure" místa pomaličku mizí). Nicméně vlastní institut je vlastní institut. Zajímali by mě např. starosti a radosti Romana Jocha a jeho Občanského institutu.

    Ad sborník: no, v nejbližší době to česky opravdu nechystáme; ještě se musíme nějakou dobu vzpamatovávat z depresí nad anglickou verzí :-)

    Také je hodně práce s časopisem ...

    OdpovědětVymazat

Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2012.blogspot.com