Zde je synoptický obsah Tahkovy knihy:
1. What is metaphysics? (Kit Fine)
1.1. Foundational aims of metaphysics
1.2. Subject-matter
1.3. Generality
1.4. Eidicity
1.5. Transparency and aprioricity
1.6. The possibility of metaphysics
2. In defense of Aristotelian metaphysics (Tuomas E. Tahko)
2.1. Introduction
2.2. Shoes and ships, and sealing wax
2.3. Naturalizing Aristotelian metaphysics
2.4. The methodology of Aristotelian metaphysics
3. Existence and quantification reconsidered (Tim Crane)
3.1. Introduction
3.2. The problem
3.3. Two irrelevant ideas
3.4. Quantification in natural language
3.5. Domains of quantification and universes of discourse
3.6. Existential sentences: 'there'
3.7. Conclusion: Logic and ontology
4. Identity, quantification, and number (Eric T. Olson)
4.1. The quantificaiton and identity of principles
4.2. The uncountability thesis
4.3. Portions of stuff
4.4. Arguments for the uncountability of portions
4.5. The countability of portions
4.6. Numerical and quasinumerical desciptions
4.7. The number of things
5. Ontological categories (Gary Rosenkrantz)
5.1. Metaphysics and categories
5.2. Ontological taxonomies
5.3. Conditions on a predicate's properly expressing an ontological category
6. Are any kinds ontologically fundamental? (Alexander Bird)
6.1. Introduction
6.2. Kinds in Lowe's Four-category ontology
6.3. Do laws require kinds?
6.4. Kinds as combinations of properties
6.5. The inference problem
6.6. Conclusion
7. Are four category two too many? (John Heil)
7.1. Universals as an acquired taste
7.2. What are universals?
7.3. What universals are said to be?
7.4. Universals as explanatory
7.5. Dispositionality
7.6. Kinds real and nominal
7.7. Three little puzzles
7.8. One more shot at universals
8. Four categories - and more (Peter Simons)
8.1. Four categories
8.2. Disputes over categories
8.3. Two kinds of categories
8.4. Factors: grounds of categorial distinctions
8.5. Some factored ontologies
8.6. Categorial flexibility
8.7. The need for more than four categories
8.8. Basic relations
8.9. A vision of metaphysics
9. Neo-Aristotelianism and substance (Joshua Hoffman)
9.1. Aristotle on substance and ontological categories
9.2. Aristotle's analyses of substance
9.3. Aristotelian and neo-Aristotelian theories of substance
9.4. Chisholm's neo-Aristotelian theory of substance
9.5. Lowe's neo-Aristotelian theory of substance
9.6. The Hoffman/Rosenkratz neo-Aristotelian theory of substance
9.7. Conclusion
10. Developmental Potential (Louis M. Guenin)
10.1. The concept of potential
10.2. Dispositional characterization
10.3. Probabilistic modelling of manifestation
10.4. A Quinean attack
10.5. Defense against attack
10.6. Is developmental potential irreducibly probabilistic?
11. The origin of life and the definition of life (Storrs McCall)
11.1. Life's origin, and the division between life and non-life
11.2. The persistence of pattern in single-celled organisms
11.3. The 4D pattern hypothesis
11.4. Conclusion: genetic information and the role of DNA
12. Esence, necessity, and explanation (Kathrin Koslicki)
12.1. Introductory remarks
12.2. Fine's non-modal conceptions of essence
12.3. The causal role of essences in Aristotle's philosophy of science
12.3.1. Deduction, demonstration, and definition
12.3.2. Aristotle's explanatory method in biology
12.3.2.1. Case-study: the multiple stomachs of camels
12.3.2.2. Telos, matter, and habitat
12.4. Conclusion
13. No potency without actuality: the case of graph theory (David S. Oderberg)
13.1. Introduction
13.2. The regress/circularity objection
13.3. Graph theory and Dipert's discontents
13.4. Assymetric graphs to the rescue?
13.5. Conclusion
14. A neo-Aristotelian substance ontology: neither relational nor constitutent (E. J. Lowe)
14.1. Constituent versus relational ontologies
14.2. Troubles with transcendentism and hylemorphism
14.3. The four-category ontology
14.4. The four-category ontology is not a relational ontology
14.5. The four-category ontology is not a constituent ontology
Z uvedeného přehledu je patrné, že by bylo možné Tahkovu knihu rozdělit na několik částí: metametafyzika (1-2), kvantifikace (3-4), ontologické kategorie (5), čtyřkategoriální ontologie E. J. Lowa (6-8, 14), substance (9), biologie (10-11), essence (12), aktualita/potencialita (13). Největší pozornost je věnována metafyzice E. J. Lowa (kniha
koneckonců vznikla z podnětu konference k jeho filosofii na Univerzitě
v Buffalu, 8-9. dubna 2006).
pátek 30. listopadu 2012
čtvrtek 29. listopadu 2012
Tahko: Contemporary Aristotelian Metaphysics
Na
první pohled by se mohlo zdát, že současná analytická
metafyzika vzkvétá. Z čistě kvantitativního hlediska neuplyne
měsíc, kdy by v nějakém prestižní nakladatelství nevyšla
kniha k metafyzice. Nicméně na druhý pohled je patrné, že stav
současné metafyziky není zcela uspokojivý. I
v případě, že uznáme, že metafyzika již pohřbila své domnělé
hrobníky (Kant, Wittgenstein, Carnap, atd.), je zřejmé, že
v rámci analytické tradice se zatím nejedná o dobře založenou
disciplínu. Logika, etika, filosofie jazyka, epistemologie, a další
filosofické disciplíny mají poměrně nekontroverzní systematický
rozvrh hlavních problémů a přístupů, v jehož rámci se pak
odehrávají partikulární zkoumání a kontroverze. Podobný plán
zatím, zdá se, chybí současné analytické metafyzice, alespoň
pokud hledíme na tuto disciplínu jakožto na kolektivní projekt. (srv. 16.05.2011)
Mezi první kolaborativní snahy o vyjasnění toho, co je a co má být metafyzika v analytické tradici, patří kniha Davida Chalmerse et al. Metametaphysics (Oxford, 2009). Tato kniha (kromě jiných nedostatků) věnuje neúměrně velkou pozornost post-pozitivistickému, Quineovskému pojetí metafyziky (k tomu pojetí srv. 17.08.2009 a jiné zápisy, později integrované do mého článku v Aithéru).
Mezi první kolaborativní snahy o vyjasnění toho, co je a co má být metafyzika v analytické tradici, patří kniha Davida Chalmerse et al. Metametaphysics (Oxford, 2009). Tato kniha (kromě jiných nedostatků) věnuje neúměrně velkou pozornost post-pozitivistickému, Quineovskému pojetí metafyziky (k tomu pojetí srv. 17.08.2009 a jiné zápisy, později integrované do mého článku v Aithéru).
V této situaci je tedy třeba uvítat další knihu, která se zabývá podstatou metafyziky, nyní dokonce se specifickým zaměřením na aristotelskou metafyziku. Jedná se o Tahkovu knihu Contemporary Aristotelian Metaphysics (Cambridge, 2012) (srv. NDPR).
středa 28. listopadu 2012
Kolín nad Rýnem: Duns Scotus
Dnes jsem navštívil hrob bl. Dunse Scota v minoritském kostele:
Z druhé, západní strany je slavný, lakonicky znějící epitaf (Scotia me genuit, Anglia me suscepit, Gallia me docuit, Colonia me tenet):
Den jsem ale jinak strávil na Thomas Institut, především kvůli rešerší literatury k Avicennovi.
Z druhé, západní strany je slavný, lakonicky znějící epitaf (Scotia me genuit, Anglia me suscepit, Gallia me docuit, Colonia me tenet):
Den jsem ale jinak strávil na Thomas Institut, především kvůli rešerší literatury k Avicennovi.
pondělí 19. listopadu 2012
Kris McDaniel - interview
Kris McDaniel je autorem několika brilantních článků z analytické metafyziky - obhajuje v nich mj. mody bytí, tj. ideu, že být či existovat lze různými způsoby. McDaniel tuto ideu hájí víceméně nezávisle na tradici (byť si je vědom autorů jako Tomáš, Suárez či Heidegger), v kontextu daném současnou analytickou metafyzikou (autory jako např. Quine, Lewis či Sider).
O tom ale zatím nechci psát. McDaniel poskytl interview pro "New Apps Blog", z něhož mě zaujalo několik pozoruhodností ohledně životního stylu filosofů. Zatímco je u profesionálních filosofů poměrně běžné, že jejich život se promítá do jejich filozofování, ale ne naopak, u McDaniela je tomu podle jeho slov tak, že jeho filosofování se promítá do ostatních oblastí jeho života, ale ne naopak - např. McDaniel skládá hudbu o filosofii, třebaže o hudbě nefilosofuje.
O tom ale zatím nechci psát. McDaniel poskytl interview pro "New Apps Blog", z něhož mě zaujalo několik pozoruhodností ohledně životního stylu filosofů. Zatímco je u profesionálních filosofů poměrně běžné, že jejich život se promítá do jejich filozofování, ale ne naopak, u McDaniela je tomu podle jeho slov tak, že jeho filosofování se promítá do ostatních oblastí jeho života, ale ne naopak - např. McDaniel skládá hudbu o filosofii, třebaže o hudbě nefilosofuje.
čtvrtek 15. listopadu 2012
středa 14. listopadu 2012
Swinburne: Argument pro Ježíše jako Boha
Včerejší argumentace ve svém druhém kroku počítala s Ježíšem jako Bohem. Argumentaci tohoto druhého kroku Swinburne formalizuje pomocí logického aparátu tzv. Bayesiánské epistemologie. V následujícím příspěvku trochu "rozžvýkám" Swinburnův argument z jeho handoutu.
Nejprve zavedeme zkratky pro propozice a pro evidence:
t Bůh existuje
k evidence přirozené teologie (ve prospěch t)
c Bůh se vtělil (jako Ježíš ve smyslu Chalcedonského koncilu)
f evidence o životě, smrti a (domnělém) zmrtvýchvstání Ježíše
Nejprve zavedeme zkratky pro propozice a pro evidence:
t Bůh existuje
k evidence přirozené teologie (ve prospěch t)
c Bůh se vtělil (jako Ježíš ve smyslu Chalcedonského koncilu)
f evidence o životě, smrti a (domnělém) zmrtvýchvstání Ježíše
Nyní předpokládejme, že pravděpodobnost toho, že Bůh existuje je vůči evidenci, kterou mám k dispozici pouze padesátiprocentní, tj. je to "půl na půl":
P(t | k) = 1/2
Dále předpokládejme, že vtělení je taktéž jen "půl na půl" vzhledem k teismu a evidenci přirozené teologie:
P(c | t & k) = 1/2
Z toho vyplývá, že pravděpodobnost Božího vtělení je vůči evidenci přirozené teologie jen čtvrtinová:
P(c | k) = 1/4 (jinými slovy, Bůh se vůči této evidenci spíše nevtělil: P(~c | k) = 3/4 )
Předpokládejme dále, že pravděpodobnost toho, že máme evidenci o Ježíšovi, tak jak ji máme, je vůči Božímu vtělení a evidenci přirozené teologie, hodně malá - dejme tomu jedna ku deseti:
P(f | c & k) = 1/10
Z toho vyplývá, že pravděpodobnost evidence o Ježíšovi a vtělení, vzatá dohromady, je vůči evidenci přirozené teologie ještě menší - jedna ku čtyřiceti:
P (f & c | k) = 1/40
[ZDE] Nicméně, pokud se Bůh nevtělil a vezmeme-li v úvahu i přirozenou teologii (~c & k), tak je hodně ale hodně ale hodně malá pravděpodonost, že budeme mít evidenci o Ježíšovi tak, jak ji máme (f):
P (f | ~c & k) = 1/1000
Což ale znamená, že pravděpodobnost evidence o Ježíšovi zaroveň s jeho nevtělením (f & ~c) je vůči evidenci přirozené teologie (k) hodně ale hodně ale hodně malá:
P (f & ~c | k) = 3/4000
Díky jedné ze standardních forem Bayesova teorému je pak možné vypočítat pravděpodobnost vtělení (c) vůči evidenci o Ježíšovi, kterou máme, a vůči evidenci přirozené teologie (f & k):
P (f & c | k) . P (c | k) 1/10 . 3/4 100
P (c | f & k) = ----------------------- = ----------- = ------
P (c | f & k) = ----------------------- = ----------- = ------
P (f | k) ??? 103
Závěr: Je téměř nemožné, že by došlo ke vtělení ve spojení s jiným prorokem než s Ježíšem:
P (Ježíš je vtělený Bůh | f & k) = 100/103 = 97,1 %
POZNÁMKA: Musím se přiznat, že mám zatím trochu mlhu od kroku vyznačeném "[ZDE]" (hlavně se jedná o přechod mezi P(f | c & k) = 1/10 a P(f | ~c & k) = 1/1000). Sice jsem se kdysi jeden semestr zabýval Bayesiánskou epistemologií u Davida B. Hershenova, jenže po delší době jsem zapomněl podrobnosti. (Swinburne se podrobněji zabývá tímto argumentem ve své knize The Resurrection of God Incarnate, Oxford 2003, zatím jsem tuto knihu nekonzultoval).
úterý 13. listopadu 2012
Swinburne: Aposterioriní argumenty pro Trojici
Swinburne rozlišuje v daném kontextu mezi apriorními a aposterioriními argumenty. Apriorní jsou ty, které jsou nezávislé na křesťanském Zjevení, aposteriorní jsou na něm závislé. Aposteriorní argumenty pro Trojici tedy budou vycházet ze Zjevení - o němž ovšem potřebujeme vědět, že je spolehlivým zdrojem pravdivých informací. A k tomu potřebujeme vědět, že jeho nositelem, tj. Ježíš, je ten, za kterého se vydává, tj. Bůh.
Swinburnova argumentace tedy postupuje ve třech krocích (parafrázuji jeho handout):
(1) Apriorní argument pro Boha-Trojici
První božská osoba (Otec) na základě své dokonalé dobroty dá nutně vzniku druhé božské osobě (Syn), se kterým sdílí vše, co sama je; společně dají nutně vzniku třetí osobě (Duch), neboť tři je minimum pro nesobeckou lásku. Vznik jakékoli další osoby by byl nenutný a tudíž by tato osoba nemohla být božská.
(2) Argument pro Ježíše jako Boha
Přirozená teologie poskytuje středně silnou evidenci ve prospěch existence Boha. Lze tedy apriorně předpokládat, že Bůh vezme vážně lidské utrpení a hřích a ve vtělení bude toto utrpení sdílet, vykoupí člověka a zjeví mu řadu morálních a věcných pravd.
Pokud se tedy Bůh vtělil a stal se člověkem v nějakém proroku, tento prorok by vykazoval:
- dobrý život, přesvědčení o své identitě s Bohem a vykupujícím poslání, hluboké morální i věcné učení, založení církve
- zázraky potvrzující předchozí
V dějinách víme jen o jediném takovém proroku, který splňuje obojí, totiž Ježíši. Existuje tedy silná evidence ve prospěch teze, že Ježíš je Bůh.
(3) Aposteriorní argument pro Boha-Trojici
Jestliže vtělený Bůh založil církev, lze očekávat, že tato církev bude učit pravdivé doktríny o Boží podstatě. Ergo nauka o Bohu-Trojici je pravdivá.
Swinburnova argumentace tedy postupuje ve třech krocích (parafrázuji jeho handout):
(1) Apriorní argument pro Boha-Trojici
První božská osoba (Otec) na základě své dokonalé dobroty dá nutně vzniku druhé božské osobě (Syn), se kterým sdílí vše, co sama je; společně dají nutně vzniku třetí osobě (Duch), neboť tři je minimum pro nesobeckou lásku. Vznik jakékoli další osoby by byl nenutný a tudíž by tato osoba nemohla být božská.
(2) Argument pro Ježíše jako Boha
Přirozená teologie poskytuje středně silnou evidenci ve prospěch existence Boha. Lze tedy apriorně předpokládat, že Bůh vezme vážně lidské utrpení a hřích a ve vtělení bude toto utrpení sdílet, vykoupí člověka a zjeví mu řadu morálních a věcných pravd.
Pokud se tedy Bůh vtělil a stal se člověkem v nějakém proroku, tento prorok by vykazoval:
- dobrý život, přesvědčení o své identitě s Bohem a vykupujícím poslání, hluboké morální i věcné učení, založení církve
- zázraky potvrzující předchozí
V dějinách víme jen o jediném takovém proroku, který splňuje obojí, totiž Ježíši. Existuje tedy silná evidence ve prospěch teze, že Ježíš je Bůh.
(3) Aposteriorní argument pro Boha-Trojici
Jestliže vtělený Bůh založil církev, lze očekávat, že tato církev bude učit pravdivé doktríny o Boží podstatě. Ergo nauka o Bohu-Trojici je pravdivá.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)




