Vrátil jsem se z Portugalska a je tedy potěšením věnovat se v dalších dnech patrně nejvýznamnějšímu portugalskému scholastikovi Pedrovi da Fonseca. Alespoň bych rád prošel struktruru a obsah jeho stěžejního díla. (Vycházím z lyonské edice z r. 1585)
Fonseca se narodil v r. 1528 v Proenca-a-Nova. Studoval v Coimbře, kde také vstoupil do jezuitského řádu, krátce působil na univerzitě v Évoře, v l. 1555-1561 jako profesor na Colegio das Artes v Coimbře. Zde inicioval projekt komentáře k Aristotelovi, Cursus conimbricensis, později převzatý Manuelem Góis (????). Poté znovu krátce působil v Évoře, odkud odešel do Říma, kde působil v záležitostech řádu (např. při přípravě Ratio studiorum, kde je výslovně zmíněn, srv. 27.09.2013). Kromě učebnice logiky (Institutionum dialecticarum libri octo, Lisbon 1564) a úvodu do filosofie (Isagoge philosophica, Lisbon 1591) na základě Porfyriova Isagoge, publikoval monumentální komentář k Aristotelově Metafyzice (10.09.2013). Fonseca uvádí řecký text, latinský překlad, prezentuje možné výklady a navrhuje řešení, která prý často přejímá Francisco Suárez.
Nahlédněme tedy do prvního dílu Fonsecova stěžejního díla.
Úvodní epištola je datovaná v Římě 10. září 1557 a je věnována Sebastiánu I. (Dom Sebastião I. „O Desejado“, 1554–1578). Následuje zajímavý úvod (Admonitio Lectoris) a poté více než sedmset stran textu k prvním čtyřem knihám Metafyziky. Připojen je charakteristicky důkladný barokní index, který na rozdíl od dnešních indexů uvádí nejen klíčové termíny, ale i klíčová tvrzení (14.07.2013).
Níže uvádím přehled otázek, kterými se Fonseca zabývá v souvislosti s první knihou Metafyziky. Tučným písmem jsem zvýraznil důležitá témata.
In Primi Libri
Prooemio
1. De Aristotelis genere, institutione, et reliquo vitae progressu
2. De libris Aristotelis
3. De ingenio Aristotelis
4. De ratione philosophandi Aristotelis
5. Cur prisci Ecclesiae Doctores Academiae veteris et Stoicam doctrinam Peripateticae anteposuerit
6. De instituto Aristotelis in hoc opere, ipsiusque operis necessitate, et subiecto
7. De dignitate et utilitate huius scientiae
8. De inscriptione et partitione huius operis
Cap. Primo: Commendatio huius scientiae ex naturali sciendi appetitu, et variis cognitionum gradus
Quaestio 1: Appetant ne omnes homines naturaliter scientiam sciendi causa
1. Quibus argumentis non omnes videantur hoc pacto scientiam appetere
2. Refutatio sententiae quorundam
3. De appetitu innato
4. De appetitu elicito
5. De appetitu naturali et non naturali
6. Omnes homines naturaliter apptere scientiam non modo appetitu innato, sed etiam elicito
7. Dilutio argumentorum oppositae partis
Quaestio 2: Appetat ne homo naturaliter intuitivam naturae divinae cognitionem
1. Opinio eorum, qui partem affirmativam approbant
2. Vera quaestio explicatio
3. Dilutio argumentorum advaersae partis
Quaestio 3: Num aspectus nobis sit carior caeteris sensibus, et ad cognitionem aptior
1. Non videri nobis cariorem, nec caeteris certiorem, et qui latius pateat
2. Veram esse Aristotelis sententiam, nec alibi eum oppositum docuisse
3. Dilutio argumentorum parti negative
Quaestio 4: Num artes omnes, et scientiae experimento gignantur
1. Ambiguitas quaestionis
2. Non esse negandum vere in nobis generari artes omnes, et scientias
3. Nullam in nobis generari scientiam sine experimento saltem prinsipiorum
4. Examen secundae conclusionis
5. Solutio ambiguitatum, quae initio proposite sunt
Quaestio 5: Sint ne omnes actiones singularium
1. Argumenta pro utraque parte
2. Exponitur pronuntiatum Aristotelis
3. Vera explicatio quaestionis
4. Dilutio argumentorum partis negativae
Cap. secundo: Sex sapineti conditiones, et quae sit huius scientiae natura
Quaestio 1: Pertineat ne ad Metaphysicum naturarum omnium quiditatumve distincta cognitio
1. Argumenta pro parte affirmativa
2. Approbatio negativae partis
3. Dissolvuntur argumenta initio proposita
Quaestio 2: Sint ne maxime universalia cognitu difficillima
1. De quo genere universalium sit sermo, et de duplici cognitione, sive notitia
2. Qua in re praecipue posita sit huius quaestionis difficultas
3. Sententiae D. Thomae et Scoti
4. Qua ratione minus universalia sint nobis notiora
5. Diluitur obiectio, confirmatur consclusio ex Aristotele, et agitur de modo abstrahendi universalia
6. Qua ratione universaliora sint notiora nobis, et utra sint nobis simpliciter, et absolute notiora, magis ne, an minus universalia
7. Argumenta tria contra quartam conclusionem, et responsio quorundam ad primum
8. Solutio argumentorum, quae contra quartam conclusionem proposita sunt.
Quaestio 3: An singularia facilius a nobis, quam universalia intelligantur
1. Quod singularia sensibilia non solum non videantur facilius intelligi, sed ne intelligi quidem
2. Singularia non per accidens solum, et ut in universalibus continentur, sed per se etiam percipi a nobis ipsa potentia intellectiva
3. Refellitur quorundam sententia de conceptibus singularium
4. Quibus argumentis ostendi videatur dari in nobis proprias soecies intelligibiles rerum singularium
5. Non dari in nobis species intelligibiles, quae proprie sint rerum singularium
6. Dilutio argumentorum, quibus species intelligibiles rerum singularium afferebantur
7. Facilius a nobis singularia, qua universalia intelligi
8. Quo pacto species intelligibiles, et conceptus in nobis gignantur; itemque; solutio argumentorum partis oppositae
9. Dissolvuntur argumenta initio proposita
Cap. Tertio: Causarum divisio, et Thaletis, Anaximenis, Diogenis Apolloniatis, Hippasi, Heracliti, Empedoclis, et Anaxagorae de rerum naturalium principiis opiniones
Cap. Quarto: Eorundem Leucippique et Democriti sententiae
Cap. Quinto: Opinio Pythagoreum, Xenophantis, Parmenidis ac Melissi, et summa eorum, quae relata erant ex Veteribus
Cap. Sexto: Platonis Philosophia, et omnium expositarum opinionum epilogus
Cap. Septimo: Confutatio opinionum, quae ab Antiquis traditae sunt de rerum causis, ac principiis
Quaestio 1: Quot sint causarum genera
1. Genera causarum partim videri plura, partim pauciora, quam quae ab Aristotele traduntur
2. Ad solum Metaphysicum spectare tractationem de causis
3. Quid sit causa, et qua rationes spectetur, cum Philosophi agunt de causis, ut causae sunt
4. Quatuor esse causarum genera, non plura, pauciorave
5. Solutio argumentorum, quibus ostendi videbatur, plura esse causarum genera, quam quatuor
6. Solutio argumentorum, quibus ostendi videbatur, nullum ex traditis causarum, generibus, esse veram causam, aut certe pauciora esse, quam quatuor vulgata
Quaestio 2. Sit ne re vera in rebus naturalibus materia prima
1. Qua ratione nulla sit difficultas in ea asserenda
2. Quid senserint de prima materia ii, qui unum tantum substantiale principium, aut nullum posuerunt
3. Sententia eorum, qui unum potius esse omnia, quam uno substantiali principio constare crediderunt
4. Opiniones eorum, qui plura principia materalia indicunt
5. Quid nam Pythagorici, et Platonisi materiam primam esse putaverint
Quaestio 3: Sint ne inter materiam primam, et accidentia ponendae formae substantiales
1. Quibus argumentis non videantur pondendae
2. Formarum substantialium assertio ex ipsa rerum naturalium constitutione
3. Ex unitate ciuiusque rei naturalis
4. Ex naturali conservatione rerum naturalium
5. Ex actione rerum naturalium
6. Solutio argumentorum, quae initio proposita sunt
7. Ex forma substantiali colligi, materiam primam esse puram potentiam
8. Aristotelem et Platonem re vera existimasse materiam primam esse puram potentiam
9. Redditur ratio multorum, quae de materia et forma dici solent.
Žádné komentáře:
Okomentovat