Andělé a místo: Capreolus

Francouzský dominikán Jean Capréolus (c. 1380 Rodez - 1444 tamtéž), Princeps thomistarum, je zásadně důležitá osobnost pro konstituci dominikánské striktně tomistické tradice. Jeho čtyřdílný apologetický "komentář" k Sentencím Petra Lombarda Difensiones theologiae Divi Thomae Aquinatis, z první poloviny patnáctého století, byl mnohokrát přetištěn, naposledy v r. 1900 v Tours (V sedmi dílech: 1-2. k první knize, 3-4. k druhé, 5. k třetí, 6-7. k čtvrté). Italský dominikán Soncinas (Paolo Barbo, 1458-1595) publikoval později z Difensiones výtah. V tradici Capreola pokračoval (byť trochu originálněji) i Kajetán. Capreolova díla byla standardní četbou scholastiků šestnáctého století.
     O andělech a jejich místě nemluví Capreolus v I d37, ale až v II d1.  Jeho diskuse je rozdělena do čtyř konklusí:

• Conclusio 1: Angelus non est in loco, nisi per contactum et applicationem suae virtutis ad locum. 
  
• Conclusio 2: Angelus potest esse indifferenter in loco divisibili et indivisibili, et potest esse quandoque in nullo loco, et quandoque in convexo coeli empyrei. 
• Conclusio 3: Plures angeli non possunt esse simul in eodem loco. 
• Conclusio 4: Unus angelus non potest esse naturaliter in diversis locis.

Kromě shromáždění relevantních citátů z Tomáše je Capreolus užitečný tím, že se snaží vyvrátit nejdůležitější Tomášovy protivníky a tím pomáhá i v porozumnění dobové recepce Tomáše. V případě první konkluze jsou protivníci Scotus (Sent. 2, d. 2, q. 6), Aureoli, Řehoř z Rimini, a všudypřítomný Durand. (Capreolus ovšem v odpovědi na Scotovy argumenty čerpá i z děl Jindřicha z Ghentu, Godfreyho Fontaines a Bernarda z Auvergne).

Aktualizace (23-05-2014): V úvodu k moderní edici Difensiones jsem si všiml zajímavého tvrzení editorů: "Sed, proh dolor! cum sub fine saeculi decimi sexti, propter nefandam Lutheri necnon pseudoreformatorum haeresim, studia scholastica in contemptum venerint; ab hoc tempora usque nunc opera Principis Thomistarum pene oblita permanserunt." Jako kdyby scholastika končila na konci šestnáctého století! Capreolus nebyl zapomenut, jen překonán.

Za citaci stojí i Capreolova "zakladatelská charta" striktního tomismu: 

“Sed antequam ad conclusiones veniam, praemitto unum, quod per totam lecturam haberi volo pro supposito, et est quod nihil de proprio intendo influere, sed solum opiniones quae mihi videntur de mente S. Thomae fuisse recitare, nec aliquas probationes ad conclusiones adducere praeter verba sua, nisi raro. Obiectiones vero Aureoli, Scoti, Durandi, Joannis de Ripa, Henrici, Guidonis de Carmeo, Garronis, Adam et aliorum sanctum Thomam impugnantium propono locis suis adducere et solvere per dicta S. Thomae.” (p. 1)   

Bibliografie:  

Bedouelle, G., Cessario, R. , White, K. (1997). Jean Capreolus en son temps 1380-1444: Colloque de Rodez. Paris. 

Janz, K. (1983). Luther and Late Medieval Thomism: A Study in Theological Anthropology. Waterloo 

Mahoney, E. P. “The Accomplishment of Jean Capreolus, O.P.” The Thomist 68 (2004): 601-32.