Aktualizace: Skvělá přednáška. Hlavní tezí je, že Descartovy Meditace o první filosofii (1641), v kontrastu s převažujícím scholastickým i současným pojetím filosofie jako hledání pravdivé a zdůvodněné nauky, chtějí přivést čtenáře k (přirozené) intelektuální kontemplaci (Boha) a k pravému sebe-poznání. Odtud název “meditace” jež dílo situuje do žánru duchovních děl 16. a 17. století. Secada samozřejmě uznává i Descartův další cíl, totiž vyrovnat se s mnohostí filosofických názorů, což je problém, v němž se skrývá skeptická hrozba. Nicméně duchovní cíl vidí jako primární (byť nepochopený nejen dnes, ale ani v Descartově době).
S takovým čtením Descarta jsem se poprvé setkal u Johna Cottinghama. Zprvu mi to přišlo docela překvapivé, ovšem nikoliv nepřesvědčivé.
OdpovědětVymazatA k Suárezovi zaznělo něco nevšedního?
Aha, děkuji, to jsem nevěděl. K Suárezovi v podstatě téměř nic nezaznělo, je zřejmé, že Secada je především znalec Descarta. Píše o své interpretaci knihu ("Philosophy as meditation"), tj. patrně diskusi trochu posune (mě tato spirituální interpretace docela přesvědčuje, jsem zde ale malý znalec). Dan Heider v diskusi zmínil "karteziánský kruh" (mezi III. a VI. meditací), kterým se před lety zabýval, Secada se pokoušel ukázat, že Descartes očekával, že mezi těmito meditacemi čtenář mezitím získá kontemplativní náhled, čímž se kruhu vyhne.
OdpovědětVymazatSecada v úvodu kladl do kontrastu Descartovo pojetí cíle filosofie, jež má vést k (přirozené) kontemplaci a Suárezovo pojetí, jež hledá nějaký argumentací podložený soubor (pravdivých) doktrín. V diskusi jsem vyjádřil názor, že Suárez by nebyl per se proti Descartově pojetí, nicméně vzhledem k řádu milosti, se kterým pracuje křesťanská teologie, patrně nepovažoval za přiliš důležité nějakou čistě přirozenou kontemplaci zdůrazňovat. Podobně i Descartes podle mne nebyl principiálně proti nadpřirozené teologické kontemplaci, chtěl se pouze metodologicky držet filosofie a zajít k jejím nejzažším možnostem. Vyjádřil jsem tedy svůj dojem, že mezi Suárezem a Descartem je v otázkách cíle filosofie spíše rozdíl v důrazech, než v principu. (Byť samozřejmě v dalším historickém vývoji se z důrazu stal rozdíl principielní). Secada s mým názorem souhlasil!