Ke kursu samotnému toho patrně nic moc říci nemám (kvůli diskrétnosti), zde je alespoň jeden z citátů z Knoblocha, který mně obzvláště mluví z duše:
"Individuální psychoterapie kromě informací od pacienta samého využívá studie jeho verbálního a neverbálního chování v řadě situací ... Důležité informace přicházejí od manžela či manželky, rodičů, dětí a dalších signifikantních osob, přátel, kteří musí být také někdy začleněni do diagnostické a terapeutické interakce s pacientem. O důležitém sebepodrývajícím chování se téměř nikdy nedozvíme od pacienta samého, nebo jen neúplně. Terapeut, který nikdy nepozve další osoby, je pro nás nemyslitelný a riskuje iatropatogenii [=zhoršení stavu pacienta vlivem zásahu lékaře]." (Knobloch v: Růžička).
Kurs probíhal v krásné obci Krásensko (ekocentrum Rychta), nedaleko se nachází Macocha:
Život je tragický, ale i tak lze pozvednou ruce.
Nebyl náhodou ten Knobloch psychologickým poradcem StB? Podle popisu jeho metody soudím, že by do ní poznatky tamějších odborníků docela dobře zapadly :-)
OdpovědětVymazatAle no tak, Mirku :-) Já hlavně oceňuji, když se někdo nebojí vynést na světlo, že absolvuje/absolvoval něco takového.
OdpovědětVymazatJsem asi dost naivní, ale o tom StB jsem tedy nic netušil ... :-)
OdpovědětVymazatMáš s IP nějaké osobní zkušenosti? Mně to oproti metodám filosofické terapie Oskara Brenifiera připadalo jako procházka růžovým sadem. I když ... je to prostě jiné ... Brenifier pracuje s emocemi nepřímo a vposledku je od-osobňuje, IP s emocemi pracuje přímo a snaží se je naopak "uvolnit" (či něco takového). Každopádně to bylo mimořádně obohacující ...
To byl vtip, nemyslel jsem to tak, že s StB spolupracoval, spíš tu metodu vyzpovídání všech kolo dotyčného...
OdpovědětVymazatAha, tak to ano, s tím souhlasím, působí to dost "drsně". IP školitelé se navíc ve své roli tváří "neutrálně". Ale myslím si, že toto je standard, převzatý z psychoanalytické tradice, která je v základu IP. Ale nevím to jistě, zas tak dobře to prostudováno nemám ...
OdpovědětVymazat