V první kapitole své hnihy Horton stručně charakterizuje vlastnosti viru (index nakažlivosti, smrtnost, atd.), připomíná základní chronologii událostí pro Čínu i některé západní země a podává přehled o stavu epidemie k 25. květnu (celosvětově evidováno téměř 330 000 úmrtí).
Patrně již zde bude třeba zdůraznit, že Hortonovo primární téma je covid-19
jako globální hrozba pro veřejné zdraví. Autor se nijak nevěnuje
kontroverzi ohledně původu viru a jejímu šíření na území Číny. Soustředí se na
ověřitelná data od ledna 2020 a stranou ponechává veškeré spekulativní pokusy
rekonstruovat starší historii epidemie v r. 2019. Stejně tak se autor nezabývá
naprosto revizionistickými názory, které zásadně rozporují čínské informace o
stavu epidemie v Číně. Naopak proti-epidemická intervence je hodnocena spíše
positivně, chválou Horton nešetří především na adresu čínských zdravotníků a
odborné komunity, úspěch tedy nepřipisuje primárně tomu, že by čínská opatření
byla přepjatě represivní. Čtenářům Hortonovy knihy, kterým chybí běžná
negativní rétorika, na kterou jsou zvyklí, snad nebude tento střízlivý pohled
na Čínu zásadně vadit. Důležité je to, že kniha primárně o Číně není. Sice se z
pochopitelných důvodů Číně taktéž věnuje, ale nijak neaspiruje na celkového
hodnocení Číny a jejího politického režimu v oblastech mimo etiku epidemie.
Autor se primárně zabývá tím, jak se společenství zemí světa, především pak
vyspělé a bohaté západní země, vyrovnaly s epidemií v okamžiku, kdy tato
epidemie dospěla na jejich území. Horton píše:
„Něco se stalo. Přesné detaily zůstávají stále nejisté a možná se je plně nedozvíme nikdy. Ale tímto si v rozumné míře můžeme být jisti. 30. prosince 2019 byly odebrány vzorky z plic pacient trpícím na neznámý typ zápalu plic. Byl přijat do nemocince Jin Yin-tan ve Wuhanu, v čínské provincii Hubei. Test reverzní transkripční polymerázové řetězové reakce (RT-PCR) potvrdil přítomnost nového typu koronaviru“ [1]
Následuje připomínka základní chronologie z přelomu roku 2019/2020: Během prosince lékaři různých odbornost zaregistrovali potenciálně nový typ nemoce. Proslul především ofthalmolog Li Wenlian, později rehabilitovaný, kterému na místní policejní stanici bylo uloženo, aby ohledně nové nemoci „nešířil poplašnou zprávu“. Informace o nové nemoci se nicméně, patrně jen s mírným zpožděním, dostaly mimo provincii Hubei k centrálním zdravotnickým autoritám v Pekingu. Ty bez prodlení kontaktovaly 31. prosince WHO, které následující den ustanovilo vyšetřující komisi. 3. ledna bylo již zaznamenáno 44 případů nové nemoci. Během ledna byl genotyp nového viru plně sekvenován, přičemž bylo zjištěno, že se jedná vir příbuzný SARS-1, jednomu ze sedmi známých koronavirů, který napadá člověka. Kompletní výsledky byly zveřejněny 12. ledna. Následující den zaregistrovalo Thajsko, jako první země mimo ČLR, svůj první případ. 21. ledna první případ zachytilo USA. 23. ledna byla vyhlášena plošná karanténa ve Wuhanu. 24. ledna začíná WHO zvažovat vyhlášení mimořádného PHEIC (Public Heath Emergency of International Concern), tj. nejzávažnějšího upozornění, které WHO může vydat. To se vydává v případě, kdy jsou splněny dvě podmínky: (1) nemoc ohrožuje veřejné zdraví tím, že se šíří na mezinárodní úrovni. (2) nemoc vyžaduje mezinárodní koordinaci při svém řešení. Lancet a tento den taktéž publikuje několik zásadních studií s informacemi o nové nemoci. Horton a mnozí další experti doporučují PHEIC vyhlásit, což se 30. ledna děje.
Mimo ČLR bylo v době vyhlášení PHEIC zachyceno asi sto nakažených. Svět byl varován. Základní informace o nové nemoci, vč. nejčastějšího způsobu jejího přenosu, byly známy. Na rozdíl od SARS-1 nervalo vyhodnocení rizika osm měsíců, ale pouhý jeden. Svět byl tedy v mimořádně příznivé situaci, jak efektivně zareagovat a podobně jako v případě SARS-2 společnými silami epidemii zastavit. Nestalo se tak. Respektive, stalo se tak jen v některých zemích, především v jihovýchodní Asii, Austrálii, Oceánii a Africe, ovšem nikoli v Evropě či Amerikách. Jak je to možné? Kde došlo k selhání a proč?
***
K čínské proti-epidemické odpovědi cituje Horton zprávu WHO týmu, který v 16.2 až 24. 2 navštívil ČLR.
„In the face of a previously unknown virus, China has rolled perhpas the most ambitiouus, agile and aggresive disease containment effort in history … Achieving China's exceptional coverage with and adherence to these containment measure has only been possible due to the deep commitment of the Chinese people to collective action in the face of this common threart … China’s bold approach to contain the rapid spread of this new resporatory pathohen has changed the course of a rapidly escalating and deadly epidemic.“[2]
Někdo by mohl namítnout, že Hortonův přístup k Číně a WHO je naivní. Není tomu tak. Horton má jako šéfredaktor přístup k informacím od odborníků z celého světa, vč. očitých svědků událostí v Číně (obšírně např. cituje email z Wuhanu), Správné je spíše Hortonův přístup označit jako metodickou opatrnost, která se snaží vyhnout předpojatostem jak ve prospěch, tak ale i neprospěch Číny. Dobře tento postoj vystihuje tato pasáž.
„The Chinese government owes a world a more detailed explanation of what took place in Wuhan. … I simply whant to know what happended. Something happened. We need to know so that we have the best chance of preventing it from happening again. … But I also believe that we must say this – Chnese scientists and health workers deserve our graitude. I know from my own knowledge of these dedicated individuals that they worked tirelessly to unsderstand the nature of this pandemic. They made it their dutiy to inform WHO when they were sure that was a reason to signal global alarm. And in my dealings with Chinese sicentists and policymakers, I have osberved nothing less than an extraodrdinary commintment to collaborate openly and unconditionally to defeatt this disease.“ [4]
Poznámky
[1] CIT.
[2] CIT
[2] WHO, Report of the WHO-China Jounit Mission on Coronavirus Disease 2019 --- February 2020.
[4] P. 22
Žádné komentáře:
Okomentovat