William F. Vallicella na svém blogu velmi pěkně rozvinul a formuloval intuici, kterou jsem krátce obhajoval ve své knize, totiž, že fiktivní individua (jako Hamlet) nemohou být reálně možná individua - což, zdá se, byl (mylný) předpoklad barokních scholastických debat o ens rationis.
Aktualizace: Lukáš Novák hájí (určitý typ) redukce fikcí a pomyslných jsoucen na possibilia ve své knize, kap. 7.1.2. Tři vynikající články k tematice possibilií má na svých stránkách Jeffrey Coombs.
Přečetl jsem, je to rozhodně zajímavé,ale měl bych jeden dotaz/námitku:
OdpovědětVymazatPokud jsem to dobře pochopil, tak se argumentuje tím, že do identity Hamleta patří i to, jestli jí vejce s pálivou omáčkou, či ne. To mi ale příliš připomíná Leibnize a jeho pojem Caesara, do nějž patří i to, že překročil rubikon. Což myslím vede k determinismu. Navíc, jak by řekl MirekD, z možností "hot sauce Hamleta" a "not-hot sauce Hamleta" může být jedna klidně rozporná, akorát my to nejsme schopni poznat. Pak by problém kontingentní identity odpadl.
Tak či tak - vím, že je to již trochu mimo téma - ani reálná nemožnost Hamleta bohužel nemůže zabránit tomu, aby byl Hamlet "desirabílií" (http://desirabilia.blogspot.com/2013/07/desirabilie-dalsi-typ-moznosti.html)
Dobrý den, děkuji za zajímavý komentář. Má idea je opačná, tj. že do identity Hamleta NEPATŘÍ ani vejce-k-snídaní ani ne-vejce-k-snídani. Je to prostě NUTNĚ neurčené. Máte pravdu, že by se někdo (Leibniz) mohl pokusit obhájit redukci fikcí na possibilia tvrzením, že Shakespeare měl jen nedostatečné ponětí o Hamletovi, ve skutečnosti je Hamlet plně určen, jen nevíme jak. Myslím, že je to velmi obtížně hájitelná teze.
OdpovědětVymazatTezi o redukci fikcí na posibilia nově hájil Lukáš Novák ve své brilantní knize o Duns Scotově "De Primo Principio". Strategie spočívala v tom, že Hamlet nemá "jednotnou" esenci, ale je složen s různých částí, které jsou sami o sobě možné. V tomto smyslu fikce na posibilia redukovat lze. Lukáš tuto tezi potřebuje k eliminaci sui generis pomyslných jsoucen a vyhází to z jeho striktního receptivismu, tj. teze, že všechny pojmové obsahy jsou vposledku čerpány ze smyslové zkušenosti.
Děkuji za odkaz, mrknul jsem na Váš článek a ještě se na něj podívám podrobněji. Desiderabilia (pomyslná jsoucna jako předmět žádostivosti jsou v baroku taktéž diskutována).
Rovněž děkuji za Vaši reakci!
OdpovědětVymazat"Myslím, že je to velmi obtížně hájitelná teze. "
Můžete prosím naznačit důvody proč?
"do identity Hamleta NEPATŘÍ ani vejce-k-snídaní ani ne-vejce-k-snídani. Je to prostě NUTNĚ neurčené."
Potom ale, přiznám se, nerozumím následujícímu vyvození Vallincely: "Thus if God actualizes FH as AH1, then, since he could just as well have actualized AH2 as FH, the identity of FH with AH1 is contingent. But identity cannot be contingent: if x = y, then necessarily x = y. Therefore, God can actualize neither and fictional Hamlet is impossibly actual, i.e., impossible." Proč zde potom vůbec Vallincela hovoří o identitě jako důvodu ne-aktualizovatelnosti?
"pomyslná jsoucna jako předmět žádostivosti jsou v baroku taktéž diskutována"
To je pro mne veliké zjištění a moc díky za tuto informaci! Přivítám jakýkoliv tip na nějakou literaturu na toto téma a vůbec se nemusí jednat jen o období barokní scholastiky.
Taktéž díky za tip na Lukášovu knihu!
Musel bych na Vallicellu kouknout, abych se k tomu mohl lépe vyjádřit, tak jen krátce: zcela nejobecněji, pokud Skakespeare popisuje nějaký svět, který na úrovni toho popisu neobsahuje logické rozpory, tak to znamená dvě (epistemické) možnosti: buď je takový svět i při detailním popisu ontologicky možný (tj. pro jakýkoliv prvek z modálního univerza - všech možností - plyne, že ho Hamletův svět buď obsahuje nebo neobsahuje - to je normální popis možného světa jako "maximální konzistentní množiny") nebo není (obsahuje skryté rozpory, které nejsou na první pohled vidět). Ten druhý svět samozřejmě aktualizovatelný není, protože je logicky nemožný - v tom smyslu, že vyžaduje nějaká dosazení (typicky: fyzikálních parametrů), která jsou ale logicky sporná, tj, že neexistuje žádné logicky nesporné dosazení. Ten první je aktualizovatelný - a já v tom případě tvrdím, že máme důvody předpokládat, že je v tomto případě aktualizován (jako vesmír vedle našeho), a nemáme důvody předpokládat, že aktualizován není. Že Hamleta vymyslel Shakespeare, s tím celkem nemá co dělat: samozřejmě, do určité míry vrhá takové vymyšlení v něčí hlavě dodatečný stín pochybnosti na to, zda je svět s Hamletem aktualizován, ale ten stín je spíš pschologický než ontologický. Jasně, že Shakespeare Hamleta nevymýšlel s tím, že by určil, zda si dává Hamlet k snídani vajíčka nebo ne - ale to s uskutečnitelností Hamletova světa nemá moc společného: vlastně to, co Shakespeare popisuje, je jen nějaký hrubý logický mustr, je to určité algoritmické stlačení (nebo spíš jeho analogie). Dokonce je epistemicky možné (tj. nemůžeme to teď ontologicky vyloučit, máme k tomu málo informací), že kdyby Shakespeare přisoudil Hamletovi vaječnou snídani, učinil by Hamletův svět ontologicky nemožným (a nemožným i logicky, ve smyslu neexistence žádného bezesporného dosazení parametrů nutných k existenci toho světa), kdežto když by si Hamlet vajíčka nedával, byl by Hamletovský svět ontologicky možný (bezesporný). Tj. nelze vyloučit ani variantu, že v Hamletovi, jak je napsán, je několik málo detailů, které z něj činí neuskutečnitelný svět (třeba jen určitý Hamletův pohyb rukou v nějaké fázi děje), ale po zbavení těchto detailů (a samozřejmě jejich nahrazení detaily na stejné úrovni podrobnosti, které se zbytkem vytvoří bezesporný celek) půjde o svět uskutečnitelný.
OdpovědětVymazatPokud se ti to, Dane, nějak nezdá, tak kdyžtak zkus uvést důvody.
Ještě k redukci fikcí na posibilia: jak jsem napsal v předchozím komentáři, musíme i připustit siatuci, kdy Hamlet s vajíčky je (ontologicky) nemožný a Hamlet bez vajíček možný. Pak je ovšem Hamlet s absencí informace o vajíčcích také možný, jako obecný logický mustr, u kterého existuje aspoň jedna možnost bezesporného dosazení (bez vajíček). Ale co svět s Hamletem a vajíčky - tedy vaječnou snídaní Hamleta (nebo možná spíš šunka s vejci, ať to víc ladí s jeho jménem :-)) ? No, ten je samozřejmě fikcí, není possibilií. Není ale jen fikcí - na úrovni Shakespearovy divadelní hry (tedy v této úrovni popisu) by se Hamletova vaječná snídaně žádným logickým rozporem neprojevila (aspoň pokud vím :-)). V tom případě tedy půjde o kontrafaktuální kondicionál, který je jakožto takový (tj. jako vztah mezi nějakými podmínkami a řetězem jejich důsledků) platný, tj. bezesporný (na dané úrovni popisu). Kdybych to měl popsat v modálním modelu, který nyní zastávám: Hamletovský svět s absencí popisu vajíček by byl stalnakerovský (dispoziční vlastnost bez ohledu na uskutečnitelnost), s vajíčky hintikkovský (modální redukcionismus, bez nároku na uskutečnitelnost, tedy omezený na dispoziční vlastnost, lze ale připustit i nějakou platonistickou formu existence na rovině možnosti) a bez vajíček lewisovský (uskutečnitelný a uskutečněný). Tj. ne všechny fikce jsou podle mě possibilia, fikci vidím jako jakýkoliv kondicionál, ale ne všechny kondicionály jsou uskutečnitelné - ty, které nejsou, jsou dispozičními vlastnostmi reálných objektů s modální strukturou možnost-skutečnost (zde, třeba, Shakespeara s jeho fantazií) či případně existují jako samostatné nemodální objekty v jakési platonistické říši, která zahrnuje jak modální, tak nemodální objekty (dřív bych asi napsal, že jsou prostě omezeny na říši možnosti, ale to by nebylo správně - protože existenci typu uskutečnění vůbec mít nemohou, jsou na tom jako třeba matematické objekty).
OdpovědětVymazatAd teze "Shakespeare měl jen nedostatečné ponětí o Hamletovi, ve skutečnosti je Hamlet plně určen, jen nevíme jak."
OdpovědětVymazatZastánce teze by musel dokázat, že existuje právě jeden plně-určený Hamlet. (Pokud jich je víc, pak platí argumentace ad absurdum z identity, jak jej popisuje Vallicella). Jak toho docílit? A navíc existuje proti-evidence: zdá se, že si umíme představit vícero možných Hamletů o něco determinovanějších, než jsou popsány u Shakespeara. Třebaže ze "zdání" nelze usuzovat na "bytí", je to přeci jen podpůrná evidence.
Ad pomyslná jsoucna (resp. neexistující posibilia) jakožto předmět touhy: přidal jsem odkaz na stránky Jeffrey Coombse.
Jenom takový dodateček: je dost blbost nazývat Davida Lewise possibilistou (to ostatně tvrdí kromě mě i třeba Timothy Williams, že je vztah aktualismus/possibilismus určen naprosto nesmyslně), když "aktuální" je pro něj vlastně jen nálepka našeho vlastního světa, bez jakékoliv vyšší ontologické síly než mají jiné světy. A je ovšem i blbost - ovšem v tomto případě od Lewise samotného - říkat tomu, co popisuje, "kontrafaktuály" neboli kontrafaktuální kondicionály. Protože ony přece normálně existují, ve stejné ontologické síly jako věci v našem světě, tak co je na nich kontrafaktuálního? Jsou úplně normálně faktuální, akorát v jiném světě (lepší by bylo ovšem používat pojmu "vesmír"). Naopak, pojem "kontrafaktuály" by se dobře hodil právě na nemožné světy (jak o nich píše Martin Vacek apod.), tedy na platné neuskutečnitelné kondicionály - platné kondicionály s nemožnou podmínkou. Tj. právě na fikce. V nedeterministických teoriích to ovšem splývá: pokud chci říct, že je něco uskutečnitelné a přitom to není uskutečněno, neměli bychom termín. Současný stav ale vede k tomu, že vlastně implicitně vnucuje představu, že existují kontrafaktuální kondicionály jako něco, co může být uskutečněno a přitom uskutečněno není. Podle mě by bylo čistší mluvit - jak to dělám já - radši o neuskutečněných ontologických možnostech, a ponechat pojem kontrafaktuálu jen nemožným světům. Protože na pojem, zahrnující uskutečněné, neuskutečněné uskutečnitelné, a do třetice i neuskutečnitelné (nemožné) světy nám stačí pojem kondicionálu, nemusíme mluvit o kontrafaktuálních kondicionálech. Když ten pojem zůstane v současném užití, tak prostě označuje jak neuskutečněné možné, tak nemožné světy, a z toho podle mě plyne spousta nedorozumění.
OdpovědětVymazat"Kontrafaktuál" je prostě určitý typ věty. Např. "Kdybych měl dnes salám k snídani, měl bych jako vegan výčitky svědomí" Tento fakt je aktuální v jiném světě, což ale nic nemění na kategorizaci věty jako "kontrafaktuál". Tak to myslím Lewis myslí, což je myslím v pořádku. :-)
OdpovědětVymazatAhoj Dane, k tezi o Hamletově plné určenosti: já netvrdím, že je plně určen. To nevíme. Tvrdím jen, že ta Shakespearova struktura je jen takový logický mustr, hrubý, ale nerozporný. Kolik bezesporných dosazení, které by vytvořily uskutečnitelný hamletovský svět, vůči shakespearově hře existuje, to nevím: možná ani jedna, možná jich je víc, samozřejmě (třeba Hamlet s vajíčky i bez vajíček). Na tu argumentaci Vallicely pro ad absurdum z identity se kouknu: obecně řečeno ale, tady nám nejde o numerickou, ale o strukturální identitu, a vlastně ani o ni tak úplně ne: spíš o částečnou strukturální identitu, tj. společné rysy (ten logický mustr) mezi oběma Hamlety. Ale samozřejmě je přípustné, že by obě dosazení vyhovovala tomu shakespearovu mustru: tj. že by oby různí Hamleti byli v tomto smyslu Shakespearovým Hamletem. To prostě plyne z toho, že Shakespearova hra je jen hrubým záznamen některých rysů toho hamletovského světa. Podle mě v tom nic absurdního není, pořád máš dojem, že ano?
OdpovědětVymazatOK, pak ale platí moje-Vallicellova argumentace: pokud je vícero bezrosporných plně určených možných Hamletů: H1, H2, H3 ... HN, který z nich je fiktivní Hamlet? Fiktivní Hamlet je jeden a nemůže být tedy striktně identický s mnoha možnými Hamlety, QED. Různé typy protějšků, strukturální identita, atd. je OK.
OdpovědětVymazatPodle mě jsou fiktivními Hamlety, ve smyslu toho, zda odpovídají Shakespearově hře, oni všichni. Respektive, ten Shakesperův Hamlet nemá dostatečně určenou numerickou identitu. Fikce je podle mě nedostatečné possibilium - tady bych asi měl rozlišit mezi nedostatečností ve smyslu platností pro více numerických identit (více possibilií) a nedostatečností absolutní, jako logickém rozporu v detailech nutných k uskutečnění. Tady jsem byl asi v pojmu "fikce" víceznačný.
VymazatNebo spíš, z hlediska,m jak o tom píšu v jiných komentářích tady: všichni jsou možnými Hamlety, fiktivním hamletem je jen ten nedourčený.
VymazatPřed chvílí jsem odeslal Vallicellovi email s námitkou proti naší tezi o neredukovatelnosti ficta na impossibilia. A mám dojem, tak jak nyní čtu Tvůj email, že se jedná o námitku, kterou máš nejspíš na mysli Ty (pokud Ti dobře rozumím).
VymazatOdpověď mě bude zajímat... asi bych si ale měl napřed přečíst to jeho stanovisko .-), třeba je s mým slučitelné a je to jen věc používaných pojmů.
VymazatTak to se taky hrozně těším na odpověď! Já už poslal i koment přímo pod původní článek :-) tak snad mi ho odmoderují.
Vymazat"Takže tam jsou nejméně dva typy impossibilia , ty, jejichž nemožnost pochází z nedůslednosti a těch, jejichž nemožnost vyplývá z neúplnosti" - automatický překlad kusu Vallicelova postu z Googlu :-) - viz moje poznámka nahoře v tomto vláknu :-).
VymazatNo, ale Lewis ten jiný svět vnímá ontologicky na stejné rovině jako náš, tj, jako vesmír (proto ho už Kripke srovnal s Everettem, proto na něj odkázal Nozick, na kterého navázal Tegmark, apod.). To, co ty říkáš, je prostě kondicionál, neplatný v našem vesmíru. Já chápu, že mu Lewis říká kontrafaktuální, protože "aktuální" je u něj prostě nálepka našeho světa. A chápal bych, kdybys to vztáhl na svou numerickou identitu (v nějakém smyslu třeba nediachronní identity), jako že ty teď sis ten salám nedal. Mě jde o to, odlišit mezi významem "kondicionálu neuskutečněného v našem vesmíru", "kondicionálu neuskutečněného v žádném vesmíru" a "kondicionálu neuskutečnitelného v žádném vesmíru, a tedy ani v ontologicky možném světě". No, a pak platného a neplatného kondicionálu, tj. logické bezespornosti toho vztahu mezi podmínkami a jejich důsledky. Z tohoto hlediska se zdá, že ten tvůj kondicionál je platný. Jestli je neuskutečněn v našem vesmíru v dané chvíli, víme - není. Jestli existuje ontologicky možný svět s tvým protějškem, kde je uskutečněn, nevíme jistě - pro zjednodušení předpokládejme stejnou strukturální identitu tohoto světa s tvým protějškem až do jeho ranního rozhodnutí pro salám (i když je dost nepravědpodobné, že by se zapřisáhlý vegan jako ty takto rozhodl :-)). Pokud žádný takový ontologicky možný svět (jak víš, mám na něj dost silné nároky - jeho neuskutečnitelnost může způsobit např. logický spor v požadavku na spin nějaké subatomární částice miliardy kilometrů odtud před miliardami let) neexistuje, tak ten kondicionál zůstává pořád platný, ale jen na té své základní rovině vztahu mezi podmínkami a důsledky - ty podmínky jsou ale přitom po dosazení detailů logicky sporné.
OdpovědětVymazatpřeklep: "neuskutečněn v našem vesmíru v dané chvíli, víme - JE" - to je holt ten dvojí zápor v češtině :-)
VymazatA ještě oprava: ne kondicionál neplatný v našem vesmíru - protože jako kondicionál (míněno čistě jako vztah mezi podmínkami a důsledky, na nějaké bazální úrovni, se kterou se dá logicky pracovat) je to v našem vesmíru platné, akorát to není uskutečněné - a podle mě ani uskutečnitelné (své důvody pro toto tvrzení vnímám jako silné, ale nedovádím je až k principu sporu a zřejmě to ani není možné tam dovést, proto bych řekl spíš "apriorně occanovsky pravěděpodobné".
VymazatRespektive, v některých případech by principem sporu šlo ukázat i tu neuskutečnitelnost, třeb kdyby se zjistilo, že fyzická konstrukce našich těl zcela znemožňuje při určité kombinaci chemismů v mozku vegana chtít si dát (nebo dobrovolně pozřít) k snídani salám :-)
VymazatA ještě jsem to dost dobře nevyjádřil: v prvé řadě jde přece o to, jestli sis TY se svou numerickou identitou mohl dát ten salám. Podle mě nejsou důvody pro to, že mohl, ale z hlediska diskuse tu možnost musíme nechat otevřenou: akorát říct, že je to stejný kontrafaktuální kondicionál jako třeba Lewisův, podle mě nejde, to jsou dva naprosto různé pojmy. Lewisovo řešenní tohle trochu ale zamlžuje. Tj. jde o to, jestli pro tento vesmír platí, že vůči němu existuje možný svět, kdy by sis dal salám - zda mohou být všechny podmínky stejné až do chvíle, kdy se tak rozhodneš, a zda toto všechno může platit pro jeho numerickou, nejen strukturální identitu. Současný pojem kontrafaktuálů to všechno háže tak trochu do jednoho pytle.
OdpovědětVymazatJeště k té nedostatečnosti Hamletovy numerické identity u Shakespeara: zajímavá věc ovšem nastane v případě, že existuje – což teď nevíme – jen jedno (právě jedno) bezesporné dosazení parametrů do toho Shakespearova mustru. Tedy řekněme podobně jako v případě s vajíčky: hamletovský svět bez vaječné snídaně by byl nerozporný, s ní rozporný, a že by to takhle platilo pro jakýkoliv prvek univerza, nejen pro vajíčka. Je pak Hamletova identita u Shakespeara dostatečná nebo ne? Na jedné straně se zdá, že dostatečná je: existuje právě jedno individuum, které je takto uskutečnitelné (teď chvíli odmýšlím od toho, zda je uskutečněno, i když jsem uvedl důvody pro takový postoj – tj. mluvím teď jen o tom, zda hamletovský svět je uskutečnitelná ontologická možnost, silný možný svět). Na druhé straně, takové uskutečnění je vůči Shakespearově hře dost vnější: tím myslím nejen to, že by byl Shakespeare sám docela překvapen například skutečnou existencí vesmíru, v němž se děj jeho hry uskutečňuje, ale i to, že takové uskutečnění i ta samotná unikátní uskutečnitelnost by byly vůči hře vlastně nahodilé (v určitém, nikoliv indeterministickém, smyslu). Řekneme v tomto případě, že popis ve hře určuje numerickou identitu Hamleta jednoznačně, nebo ne, když ten popis – hra sama – zůstává stejný jako v případě, kdy je nerozporných dosazení a tedy i uskutečnitelných podob Hamleta vícero? Podle mě v určitém – řekl bych russelovském – smyslu ne, protože na Hamleta nepoukazuje jako na „tohoto určitého Hamleta“.
OdpovědětVymazatTady vidím rozdíl oproti třeba popisu tebe a tvé snídaně, Dane :-).
Ty Coombsovy texty vypadají podle názvů dost historicky - co z těch tří bys mi, Dane, doporučil jako řešící ten problém metafyzicky na úrovní dnešních znalostí a debat o modalitách?
OdpovědětVymazatMěl bych ještě jednu kacířskou myšlenku, kterou jsem už naznačil v komentu pod původním článkem. Totiž, není celá tato diskuze pro hlavní otázku trochu irelevantní? Zdá se mi, že jádro je ve skutečnosti v tomto odstavci:
OdpovědětVymazat"Here is a third consideration. It seems to be part of the very sense of the phrase 'fictional individual' that such individuals be, well, fictional, that is, irreal or unreal. Now the real includes not only the actual and the necessary, but that which is really possible albeit unactual. Thus real possibilities cannot be made up by minds and so cannot be fictional. Therefore Hamlet, as a fictional being, is not a possible being."
Tudíž, pokud Hamleta definujeme jako fiktivní postavu, pak z definice je neuskutečnitelný, pokud chceme udržet význam pojmu fiktvivní. Leda že bychom se i o význam toho pojmu ještě chtěli pohádat. Pokud ovšem Hamlet není fiktivní z definice, nýbrž pouze nahodile (což se ale na první pohled nezdá), pak se zdá, že uskutečnitelný je.
Jo, já už se do toho Vallicelova postu pustil a tohle mě taky zarazilo. S tou tvou "nahodilou fiktivností" docela souzním.
VymazatUž jsem to psal Jakubovi, Dane, ale rozhodl jsem se napsat to i tobě: jsem rád, žes tohle vytáhl. Ač jsem vlastně vystudovaný literárně-divadelně-filmový vědec :-), dote´dka jsem považoval koncept možných světů v literární vědě, jak s ním přišel třeba Lubomír Doležel, za v podstatně důsledek víceznačnosti toho pojmu, tedy s možnými světy ve filozofii až tak nesouvisející. Teď vidím, že to tak není, že je to fakt stejný rank, a že budu muset dizertačku o tohle rozšířit. Díky!
OdpovědětVymazatJeště dvě věci k tomu.
OdpovědětVymazatPrvní: Hamlet je celkem "normální" fikční hrdina. U fikčních hrdinů typu Ferdy Mravence to ale zřejmě bude jinak: zda existuje v nějakém uskutečnitelném světě něco, co vypadá jako kreslený mravenec, který mluví a nosí kravatu, a je přitom stejně velký jako normální mravenec, je extrémně nepravděpodobné a nejspíš nemožné. Vezměme, že je to nemožné. Pak samozřejmě opravdu není určeno, zda si Ferda dává k obědu vajíčka - a snad by se dalo i říci, jak to psal Dan, že je to NUTNĚ neurčeno.
V Hamletovi jako hře je akorát, pokud si vzpomínám, jedna věc zavánějící nemožností, a to je duch jeho otce: ale ani u toho teď nedokážeme teď říct, zda je zcela nemožný.
Druhá: ve všech analýzách k tomuhle postu se celkem můžu obejít bez své teze o tom, že možné světy jsou uskutečněny formou vesmírů, a že jsou uskutečněny všechny a žádné neuskutečněné neexistují. Jen v jediném případě bych musel svou tezi vytáhnout: a to tehdy, pokud by Valicella argumentoval tím, že uskutečnitelnost Hamleta bez vajíček a Hamleta s vajíčky ZÁROVEŇ je sporná. Myslel by tím samozřejmě spornost uvažovanou v rámci jednoho vesmíru, v rámci numerické identity. Až tady bych argumentoval, že ta současná uskutečnitelnost, ovšem v různých vesmírech, a tedy v rámci strukturální identity, nemožná není: budeme mít prostě hamletovský vesmír s vajíčky a hamletovský vesmír bez vajíček a oba budou odpovídat struktuře Shakespearovy hry. Podle mě tohle platí bez ohledu k tomu, zda někdo bude či nebude přesvědčen mými argumenty o tom, že je uskutečnění obou těchto možných světů v podobě vesmírů pravděpodobné - úplně bude stačit uznání, že není nemožné.
Uvědomil jsem si, že první část mého posledního komentu byla celkem zbytečná: jde vlastně jen o to, že uskutečnitelnost určitých fikčnchí hrdinů (jako Ferda mravenec) jsou tak vysoce nepravěděpodobná, že hraničí s nemožností - respektive přesněji, že je už dopředu skoro jasné, že je svět s takovým hrdinou neuskutečnitelný. Jinak je vše stejné jako u Hamleta. Pokud bychom chtěli fakt jistě nemožného hrdinu, tak by jím třeba mohl být v nějaké dětské knížce přímo Kulatý Čtverec - akorát nechci vidět ta muka ilustrátora :-)
VymazatA ještě jeden typ hrdiny - vedle Kulatých Čtverců - můžeme vyloučit s jistotou předem, tj. na bazální úrovni bez znalostí dalších detailů, jen z textu díla samotného (tj. analyticky v užším smyslu slova): hrdiny děl, jejichž autoři prostě v popisu svého světa udělali logické chyby: zapomněli třeba, že hrdina byl v čase T s Janem a ne a Danem, na setkání s nímž o sto stránek později vzpomíná, apod. A protože Kulaté Čtverce bývají hrdiny uměleckých děl docela zřídka :-), budou právě ti druzí zmínění hrdinové zřejmě jedinými, jejichž uskutečnitelnost budeme schopni a priori vyloučit.
Vymazat(Napadlo mě, že bychom potenciální výskyt kulatých Čtverců jako hrdinů měli omezit jen na literární a dramatická díla, ale vzpomněl jsem si na Eschera :-)).
Přátelé, na Vallicellově blogu se objevují příspěvky k tématu jak houby po dešti, Vallicella téma začal rozpracovávat ...
OdpovědětVymazat