Renezanční a barokní summisté - tomisté a jezuité

Scholastiku šestnáctého století lze zjednodušeně chápat jako výslednici filosofického hnutí komentářů k Aristotelovým opera omnia a teologického hnutí komentářů k Tomášově Sumě. Z těchto tradic se postupně vyvinula barokní scholastická tradice filosofických a teologických učebnic (cursus philosophicus and cursus theologicus).
           Prvním kompletním komentářem k Summě byl komentář belgického dominikána Petra Crockaerta (z. 1514), vzápětí následovaný geniálním komentářem kardinála Kajetána v Padově. (Za zmínku stojí i komentář k ST II-1 v Heidelbergu působícího dominikána Conrada Koellina, z. 1536). Inspirován pracemi Crockaerta a Kajetána začal podle Summy přednášet charismatický dominikán Franscisco de Vitoria. Vitoriovi se podařilo na Univerzitě v Salamance (02.11.2011) založit novou teologickou tradici komentování Tomášovy Summy (tato tradice postupně vytlačila komentování Sentencí Petra Lombardského).
          Kromě dominikánů si komentování Summy osvojili i jezuité a řada dalších řádů. Jezuitská volba byla obzvláště zásadní, protože se tímto k Tomášovi přihlásil poprvé i jiný řád než jeho vlastní, dominikánský (viz Scorraille, str. 215-220). Někdy se jezuitům vyčítá "malá věrnost" Tomášovi. Důležité je ale uvědomit si, že jezuité si Tomáše jako svého mistra nemuseli zvolit (mohli se orientovat na Scota, či ponechat svou orientaci otevřenou). Striktně-tomističtí kritikové jezuitů navíc předpokládají, že je třeba orientovat se na Tomáše naprosto radikálně. Jezuité tento předpoklad nesdíleli, jejich orientace byla volná, nicméně přesto reálná: své myšlení jezuité rozvíjeli v rámci rozvrhu Tomášovy Summy (07.10.2013; srv. Suárez: 21.03.2011 a 03.09.2013) a v úzké návaznosti na jeho text. Jen zřídka popírali otevřeně nějaké zásadní Tomášovo stanovisko. Či vyjádřeno jejich vlastními slovi, chtěli být "učedníci Tomáše, nikoli učedníci jeho učedníků" (Scorraile, str. 220). V jakémsi širokém smyslu slova tedy jezuité tomisté byli, ovšem není patrně užitečné smysl tohoto slova příliš "nafukovat". Vzít vážně Tomášovu teologickou vizi by měl každý katolický filosof a v tomto širokém smyslu slova být "tomista" (srv. Fides et Ratio, par. 44-5). Slovo by však zratilo svou užitečnost, proto bude patrně rozumnější nazývat "tomisty" jen ty, kteří usilují o radikální následování sv. Tomáše, o což se jezuité (až na výjimky) nikdy nesnažili.