Zobrazují se příspěvky se štítkemKripke Saul. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemKripke Saul. Zobrazit všechny příspěvky

středa 29. října 2014

Kripke: Reference a existence (2014)

Van Iwagenův seminář se dnes naposledy týkal Kripkeho knihy Reference and existence (seminář spočívá v tříhodinové debatě se studenty, kteří knihu přečetli a zaslali k ní "substantivní otázky"). Tato kniha je založena na Kripkeho John Locke přednáškách z r. 1973. Tyto přednášky rozvíjí témata z Pojmenování a nutnosti a zabývají se především tématy fiktivního diskurzu. Protože se jedná o záznam přednášek (jen mírně upravených), jedná se o čtivé dílo.



Některé hlavní myšlenky (podrobněji srv. Stuart Brock v NDPR 2014.09.35):

Přednáška 1: Fiktivní diskurz spočívá v předstírání (pretence) a tak je zcela irelevantní pro řešení otázky, která teorie vlastních jmen je správná (deskriptivní či kauzální).

Přednáška 2: I kdyby byla dekripce spojená s fiktivním jménem "náhodou" instanciována v reálném světě, nečinila by dané fiktivní jsoucno realitou. Sherlock Holmes nemůže být reálný. Podobně ani jednorožci či draci. (O ne-realizovatelnosti individuálních fiktivních jsoucen jsem byl již delší dobu přesvědčen, novinkou pro mne bylo rozšíření teze i na druhová jména).

Přednáška 3: Kripke zde rozvíjí "artifaktualismus", podle něhož jsou fiktivní jsoucna "vytvořená abstraktní idnividua", tj. reálné, sociální konstrukce, podobně jako např. národ. Kripkě rozlišuje, podobně jako nezávisle na něm van Inwagen ("Creatures of Fiction" APQ 14 (1977): 299-308),  predikaci v realitě ("Hamlet je fiktivní postava") a ve fikci ("Hamlet je melancholik").

Přenáška 4: Aplikace předchozích úvah na debatu o vnímání mezi Ayerem a Austinem.

Přednáška 5 a polovina 6: první verze Kripkeho slavného článku "Speaker's Reference and Semantic Reference" (Midwest Studies in Philosophy, 1977). (Van Inwagen ale považuje za dost nudné téma).

Přednáška 6 druhá polovina: problém negativních existenčních výroků. Výroky "Hamlet neexistuje" se zdá být pravdivý, nicméně pro artifaktualisty je nepravdivý - samozřejmě, že Hamlet existuje, je přeci fiktivní osobou. Jak tedy odvysvětlit naši intuici, že se jedná o pravdivý výrok? Artifaktualisté se snaží nalézt takové čtení věty, které by vyjádřilo pravdivý výrok (a nebylo v rozporu s artifaktualismem). Jedna možnost je chápat danou větu jako metalingvistický výrok "Jméno "Hamlet" k ničemu nereferuje" nebo "Jméno "Hamlet" je prázdné". Tuto možnost Kripke odmítá z řady důvodů (viz NDPR recenze). Vlastní Kripkeho tentativní řešení spočívá v tom, že pokud bereme "Hamlet" jako prázdné jméno (které nereferuje k fiktivnímu individuu) pak "Hamlet neexistuje" nevyjadřuje žádnou propozici, říkáme tedy "Žádná propozice Hamlet existuje není". (Mně osobně ale připadá, že nějaká verze metalingvistické strategie je ta pravá, diskuse je ale samozřejmě velmi komplikovaná).

Van Inwagen označuje Kripkeho strategii za správnou (v krátké recenzi pro Times Literary Supplement, březen 2014). Na semináři ale vyjadřoval (podobně jako Kripke) svou nespokojenost.

pátek 10. října 2014

USA 3

Již třetí den jsem na Univerzitě Notre Dame, kde se nachází jedna z nejlepších filosofických kateder na světě (jsou zde např. Robert Audi, Richard Cross, Alfred Freddoso, Michael Loux, Peter van Inwagen, Christopher Shields, Alvin Plantinga, atd.) Naneštěstí většina z velikánů tento semestr doktorandy nevyučuje (případně jsou již definitivně v důchodu). Jsem rád, že se "alespoň" mohu zúčastnit posledního z van Inwagenových seminářů "Saul Kripke: Language, Metaphysics, and Mind".


van Inwagen diskutuje Austinův příklad "That white dot on the horizon is my house," (Kripke, Reference and Existence, p. 90) O jaké "is" se zde jedná? Identitu?

čtvrtek 21. listopadu 2013

Dvě nejdiskutovanější knihy analytické metafyziky: Lewis a Kripke

Americká socioložka Kieran Healy má na svém blogu velmi zajímavou vizuální analýzu nejcitovanějších článků a knih v prestižních, obecně zaměřených filosofických časopisech Mind (zal. 1876), Philosophical Review (zal. 1892), Journal of Philosophy (zal. 1904) a Nous (zal. 1967). Data jsou brána z Web of Science z posledních dvaceti let, celkem více než 2 200 článků a 34 000 citací. Jádrem citačních linií jsou dvě knihy: Naming and Necessity (1980) Saul Kripkeho (17.08.2012) a On the Plurality of the World (1986) Davida Lewise.


Celkově nejdiskutovanější jsou články a knihy Davida Lewise. Zajímavý je dále její přehled 520 v daných periodicích nejdiskutovanějších článků a knih - pro mne především v tom, že z nich jsou pouze tři "klasické" (Locke, č. 45 Hume č. 141 a Kant č. 120).

pátek 17. srpna 2012

Kripke v Bambergu

Saul Kripke patří mezi nejvýznamnější filosofy minulého století. Jeho články a hlavní příspěvky jsou vesměs poměrně technické, publikoval ovšem i velmi čtivou knihu Naming and Necessity (1972/1980). V Bambergu se podařilo získat Kripkeho k účasti na letní škole, měl jsem možnost (pasivně) se zúčastnit závěrečné panelové diskuse na téma Metaphysics or Modernity? (Stávkuje mi ovšem bluetooth a tudíž se mi zatím nepodařilo přeposlat fotografie z tabletu, kterým jsem fotil; snad dodám později). Úvodní diskusi měl s Kripkem Uwe Meixner, snažil se ho přesvědčit o tom, že (některé) neexistující objekty jsou. Ani Meixner ani Kripke nemají námitky proti predikaci existence individuím.

(Dodatek, "Modrozub", tj. Bluetooth opraven): 
Kripke vpravo, vedle Meixner - oba s evidentním potěšením v modální diskusi nad neexistujícímio objekty

(Další dodatky)
Diskuse s Kripkem - zdá se, že mu drze něco vysvetluji, místo toho, aby to bylo naopak :-)



 
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2012.blogspot.com