Hobbese lze řadit do první generace post-scholastické, mimo-univerzitní filosofie, která podle Pasnaua (Metaphysical Themes, p.4) končí nominálně r. 1671, v roce dokončení první verze Essay concerning human understanding Johna Locka (1632–1704), publikovaného ovšem až r. 1689. Z významných myslitelů této generace lze dále jmenovat Francise Bacona (1561–1626), René Descarta (1596–1650), Blaise Pascala (1623–1662), a dále Pierre Gassendiho (1592–1655) či Roberta Boyle (1627–1691). Myslitelé jako je Spinoza, Malebrache, Leibniz, a později Berkeley patří podle Pasnaua do druhé generace, Hume je ještě pozdější.
Hobbes je nesmírně vlivný myslitel svou radikalitou, kterou ovšem jako takovou téměř nikdo nenásleduje - podobně jako radikalitu Machiavelliho (1469-1527). Nalezneme tedy spíše nesčetné varianty "Hobbes-Lite" či "Machiavelli-Lite". Hobbesova kniha navíc podnítila řadu nejrůznějších čtení, přes to, že o ní sám Hobbes říká, že je "short, and I think clear" (Lev b2ch31). Jeho důraz na absolutismus suveréna je vyrovnáván jeho porozumněním pro rovnost a jisté základní svobody (Lev b2ch21). Jeho vize lidské přirozenosti je ovšem jednoznačně negativní, přirozeným stavem je boj všech proti všem. Tento fakt je odpovědí na fundamentální otázku "Co činí autoritu legitimní?", totiž "Abychom se vyhnuli tomuto strašlivému pra-původnímu boji". Hobbes jednoznačně předpokládá mechanistické uspořádání skutečnosti, vyhýbá se teleologickému vysvětlování. Stát není zdokonalení přirozenosti, jak tomu je v klasickém pojetí od Platóna po Tomáše, ale nutností, která zabraňuje horším zlům.
Další informace:
- Kors, Alan Charles. The Birth of the Modern Mind: The Intellectual History of the 17th and 18th Centuries, CD ROM, The Teaching Company, 1998. ISBN-13: 978-1565857285 [Zatím vypadá dobře, ještě ale nejsem u konce]
- Schiller, Friedrich. Geschichte des dreißigjährigen Kriegs, 1792 [LibriVox; skvělý přehled, nezahrnuje ale okolnosti kolem vlastního Vestfálského míru]
