Zobrazují se příspěvky se štítkemSwinburne Richard. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemSwinburne Richard. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 18. října 2014

Swinburne 80

Letos oslaví osmdesáté narozeniny jeden (ze dvou) největších filosofů náboženství dvacátého století, Richard Swinburne (n. 1934). Na konci září byla na jeho počest na nedaleké Purdue University (West Lafayette, Indiana) organizována konference Víra a rozum: témata z Richarda Swinburna. Při této příležitosti nahrál Dale Tuggy se Swinburnem dva rozhovory, jeden o životě a díle, druhý o Trojici.

Třebaže jsme měli čest prof. Swinburna uvítat v Praze i Českých Budějovicích (13.11.2012), z jeho díla je u nás známo zatím jen málo (překlad populární knížečky Bůh jako vysvětlení; srv. recenzi Ondry Kočnara SN 2011-1). Swinburne své "základní paradigma" bere v moderní vědě, kterou se zabýval podrobně a do hloubky před svým vstupem do filosofie náboženství. (Křesťanský) teismus je pro něho "supervědeckou" teorií, která podléhá stejným (či podobným) kritériím na přijetí jako jakákoli jiná vědecká teorie, hlavní rozdíl spočívá v tom, že se u teismu/ateismu nejedná o vysvětlení lokálních problémů (hmota, energie, organizmy, atd.), ale světa jako takového.

Není nutné zdůrazňovat, že v dnešním filosofickém klimatu, charakterizovaném pesimismem a fragmentárností, není Swinburnovo dílo všeobecně přijímáno. Nicméně v práci jím započaté tím či oním způsoběm pokračuje řada dalších mladších filosofů. V teologii je jeho dílo zatím v podstatě neznámé (což je dáno teologickou formací, která na rozdíl od středověku a raného novověku dnes nezahrnuje hlubší znalost logiky, vědy a filosofie).


čtvrtek 15. listopadu 2012

Swinburne na FÚ

Z dopoledního semináře o aposteriorních důkazech Trojice (komentáře možná ještě doplním):


středa 14. listopadu 2012

Swinburne: Argument pro Ježíše jako Boha

Včerejší argumentace ve svém druhém kroku počítala s Ježíšem jako Bohem. Argumentaci tohoto druhého kroku Swinburne formalizuje pomocí logického aparátu tzv. Bayesiánské epistemologie. V následujícím příspěvku trochu "rozžvýkám" Swinburnův argument z jeho handoutu.

Nejprve zavedeme zkratky pro propozice a pro evidence:

t         Bůh existuje
k        evidence přirozené teologie (ve prospěch t)
c        Bůh se vtělil (jako Ježíš ve smyslu Chalcedonského koncilu)
f         evidence o životě, smrti a (domnělém) zmrtvýchvstání Ježíše

Nyní předpokládejme, že pravděpodobnost toho, že Bůh existuje je vůči evidenci, kterou mám k dispozici pouze padesátiprocentní, tj. je to "půl na půl":

         P(t | k) = 1/2

Dále předpokládejme, že vtělení je taktéž jen "půl na půl" vzhledem k teismu a evidenci přirozené teologie:

         P(c | t & k) = 1/2

Z toho vyplývá, že pravděpodobnost Božího vtělení je vůči evidenci přirozené teologie jen čtvrtinová:

        P(c | k) = 1/4  (jinými slovy, Bůh se vůči této evidenci spíše nevtělil: P(~c | k) = 3/4 )

Předpokládejme dále, že pravděpodobnost toho, že máme evidenci o Ježíšovi, tak jak ji máme, je vůči Božímu vtělení a evidenci přirozené teologie, hodně malá - dejme tomu jedna ku deseti:

        P(f | c & k) = 1/10

Z toho vyplývá, že pravděpodobnost evidence o Ježíšovi  a vtělení, vzatá dohromady, je vůči evidenci přirozené teologie ještě menší - jedna ku čtyřiceti:

        P (f & c | k) = 1/40

[ZDE] Nicméně, pokud se Bůh nevtělil a vezmeme-li v úvahu i přirozenou teologii (~c & k), tak je hodně ale hodně ale hodně malá pravděpodonost, že budeme mít evidenci o Ježíšovi tak, jak ji máme (f):

        P (f | ~c & k) = 1/1000

Což ale znamená, že pravděpodobnost evidence o Ježíšovi zaroveň s jeho nevtělením (f & ~c) je vůči evidenci přirozené teologie (k) hodně ale hodně ale hodně malá:

        P (f & ~c | k) = 3/4000

Díky jedné ze standardních forem Bayesova teorému je pak možné vypočítat pravděpodobnost vtělení (c) vůči evidenci o Ježíšovi, kterou máme, a vůči evidenci přirozené teologie (f & k):

                                P (f & c | k) . P (c | k)        1/10 . 3/4         100
        P (c | f & k) =  -----------------------  =  -----------   =  ------
                                         P (f | k)                          ???              103        

Závěr: Je téměř nemožné, že by došlo ke vtělení ve spojení s jiným prorokem než s Ježíšem:

       P (Ježíš je vtělený Bůh | f & k) = 100/103 = 97,1 %


POZNÁMKA: Musím se přiznat, že mám zatím trochu mlhu od kroku vyznačeném "[ZDE]" (hlavně se jedná o přechod mezi P(f | c & k) = 1/10 a P(f | ~c & k) = 1/1000). Sice jsem se kdysi jeden semestr zabýval Bayesiánskou epistemologií u Davida B. Hershenova, jenže po delší době jsem zapomněl podrobnosti. (Swinburne se podrobněji zabývá tímto argumentem ve své knize The Resurrection of God Incarnate, Oxford 2003, zatím jsem tuto knihu nekonzultoval).

úterý 13. listopadu 2012

Swinburne: Aposterioriní argumenty pro Trojici

Swinburne rozlišuje v daném kontextu mezi apriorními a aposterioriními argumenty. Apriorní jsou ty, které jsou nezávislé na křesťanském Zjevení, aposteriorní jsou na něm závislé. Aposteriorní argumenty pro Trojici tedy budou vycházet ze Zjevení - o němž ovšem potřebujeme vědět, že je spolehlivým zdrojem pravdivých informací. A k tomu potřebujeme vědět, že jeho nositelem, tj. Ježíš, je ten, za kterého se vydává, tj. Bůh.

Swinburnova argumentace tedy postupuje ve třech krocích (parafrázuji jeho handout):

(1) Apriorní argument pro Boha-Trojici

První božská osoba (Otec) na základě své dokonalé dobroty dá nutně vzniku druhé božské osobě (Syn), se kterým sdílí vše, co sama je; společně dají nutně vzniku třetí osobě (Duch), neboť tři je minimum pro nesobeckou lásku. Vznik jakékoli další osoby by byl nenutný a tudíž by tato osoba nemohla být božská.

(2) Argument pro Ježíše jako Boha

Přirozená teologie poskytuje středně silnou evidenci ve prospěch existence Boha. Lze tedy apriorně předpokládat, že Bůh vezme vážně lidské utrpení a hřích a ve vtělení bude toto utrpení sdílet, vykoupí člověka a zjeví mu řadu morálních a věcných pravd.

Pokud se tedy Bůh vtělil a stal se člověkem v nějakém proroku, tento prorok by vykazoval:
- dobrý život, přesvědčení o své identitě s Bohem a vykupujícím poslání, hluboké morální i věcné učení, založení církve
- zázraky potvrzující předchozí

V dějinách víme jen o jediném takovém proroku, který splňuje obojí, totiž Ježíši. Existuje tedy silná evidence ve prospěch teze, že Ježíš je Bůh.

(3) Aposteriorní argument pro Boha-Trojici

Jestliže vtělený Bůh založil církev, lze očekávat, že tato církev bude učit pravdivé doktríny o Boží podstatě. Ergo nauka o Bohu-Trojici je pravdivá.

Swinburne - program v Praze a Českých Budějovicích

V sobotu jsem vyvěsil plakátek k pražskému programu Richarda Swinburna, jak ale Mirek D. zmínil v komentáři, navštíví Swinburne i mou domovskou Teologickou fakultu JČU. Celkově tedy bude jeho program následující:

15.11. čtvrtek

10.30-13.30 na FLÚ AV v Praze: workshop naší pracovní skupiny, na kterém vystoupí Vlasta Vohánka a Swinburne; tématem budou tzv. aposteriorní argumenty pro Boží Trojici (závislé na argumentu pro Ježíšovo Božství); Swinburne bude vycházet hlavně ze své knihy The Resurrection of God Incarnate, 02.05.2011)

18.00 na FLÚ AV v Praze: přednáška pro univerzitní veřejnost o argumentech pro boží existenci

16.11. pátek

14.00 na TF JČU v Českých Budějovicích: přednáška pro univerzitní veřejnost o problematice zla.

Pokud vím, jedná se o první návštěvu významného analytické filosofa křesťanství v České Republice. O Bohu a náboženství se dá "pábit", hrubě ideologizovat, anebo trpělivě uvažovat pomocí vyjasňování pojmů a formulace a evaluace argumentů. Jak velkou pozornost vyvolá Swinburnova přednáška to nevím, ale doufám, že i u nás dojde k únavě z pohodlných teo- či antiteo-blábolů a přejdeme k něčemu pořádnému.

----------
Loňské příspěvky zmiňující Swinburna: ZDE
Stránky pracovní skupiny "Analytical Theology": ZDE

čtvrtek 24. května 2012

Craig/Moreland: Trojice (zhodnocení modelů 2)

Zhodnocení modelů - Sociální trinitarianismus - Funkční monoteismus

Podle funkčního trinitárního monoteismu (TM-F, zastávaném např. Swinburnem) je Bůh kolektivní substance tří božských substancí, kde Otec je aktivní a Syn a Duch permisivní příčinou dalších dvou osob. Všechny tři osoby nutně jednají spolu, tj. společně fungují:

"functional monotheism appeals to the harmonious, interrelated functioning of the divine persons as the basis for viewing them as one God. For example, Richard Swinburne considers God to be a logically indivisible, collective substance composed of three persons who are also substances. He sees the Father as the everlasting active cause of the Son and Spirit, and the latter as permissive causes, in turn, of the Father. Because all of them are omnipotent and perfectly good, they cooperate in all their volitions and actions. It is logically impossible that any one person should exist or act independent of the other two." (s. 587) 

Craig přebírá Leftowovu kritiku podle níž je Swinburnovo pojetí jen lehce maskovaný polyteismus. Syn a Duch jsou díky aktivní kauzalitě Otce vlastně jakoby stvořeni z ničeho a tudíž stvoření. Případně, pokud odstraníme Swinburnovy kauzální vztahy, pak jsme zaseknuti v nevysvětlitelném faktu tří božských individuí (proč ne dvou či čtyř?) Navíc to, že tři osoby společně fungují, z nich nečiní jednoho Boha.

Zhodnocení modelů - Sociální trinitarianismus - Monoteismus "skupinové mysli"

Podle trinitárního monoteismu "skupinové mysli" (TM-SM) je Trojice mysl/duch složená ze tří myslí. Trojiční mysl si sama sebe uvědomuje pouze díky sebe-uvědomění na "nižší úrovni" Otce, Syna a Duch. (Jinak bychom měli svatou čtveřici, tj. Trojici-mysl, Otce-mysl, Syna-mysl a Ducha-mysl). Pojem "nižší mysli" (submind) je vzat z některých současných neurofyziologických dat a experimentů, např. tzv. komisurotomie, kdy dojde k přerušení kalózního tělesa (corpus callosum) spojujícího mozkové hemisféry (odborný úvod do tématu jednoty vědomí, viz SEP, populární úvod, viz Ingramův Hořící dům, klasický článek je Nagelův, 1971). Člověk se tímto a obdobnými syndromy se projevuje v určitých situacích jakožto s jednou myslí, v jiných s dvěma (či dokonce i vícero).

Výhodou  TM-SM je větší sjednocení Trojice, než je tomu u TM-F. Pokud tuto teorii chápeme dynamicky, tj. jakožto (věčné) plození Syna od Otce a vycházení Ducha od Otce a/skrze Syna, pak je tato teorie podle Craiga podobné raně křesťanské teorii Logu (tj. mysli či slovu), které Otec (odvěků) vyslovuje.

Nevýhody TM-SM jsou poměrně zřejmé: jednota Trojice je nejasná a celá teorie závisí na kontroverzním pojmu "myslí nižší úrovně". Dále je předpokladem ztotožnění pojmu osoby s pojmem mysli (jinak bychom skončili u jedné osoby se třemi mysli).
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2012.blogspot.com