Zobrazují se příspěvky se štítkemfikce. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemfikce. Zobrazit všechny příspěvky

středa 29. října 2014

Kripke: Reference a existence (2014)

Van Iwagenův seminář se dnes naposledy týkal Kripkeho knihy Reference and existence (seminář spočívá v tříhodinové debatě se studenty, kteří knihu přečetli a zaslali k ní "substantivní otázky"). Tato kniha je založena na Kripkeho John Locke přednáškách z r. 1973. Tyto přednášky rozvíjí témata z Pojmenování a nutnosti a zabývají se především tématy fiktivního diskurzu. Protože se jedná o záznam přednášek (jen mírně upravených), jedná se o čtivé dílo.



Některé hlavní myšlenky (podrobněji srv. Stuart Brock v NDPR 2014.09.35):

Přednáška 1: Fiktivní diskurz spočívá v předstírání (pretence) a tak je zcela irelevantní pro řešení otázky, která teorie vlastních jmen je správná (deskriptivní či kauzální).

Přednáška 2: I kdyby byla dekripce spojená s fiktivním jménem "náhodou" instanciována v reálném světě, nečinila by dané fiktivní jsoucno realitou. Sherlock Holmes nemůže být reálný. Podobně ani jednorožci či draci. (O ne-realizovatelnosti individuálních fiktivních jsoucen jsem byl již delší dobu přesvědčen, novinkou pro mne bylo rozšíření teze i na druhová jména).

Přednáška 3: Kripke zde rozvíjí "artifaktualismus", podle něhož jsou fiktivní jsoucna "vytvořená abstraktní idnividua", tj. reálné, sociální konstrukce, podobně jako např. národ. Kripkě rozlišuje, podobně jako nezávisle na něm van Inwagen ("Creatures of Fiction" APQ 14 (1977): 299-308),  predikaci v realitě ("Hamlet je fiktivní postava") a ve fikci ("Hamlet je melancholik").

Přenáška 4: Aplikace předchozích úvah na debatu o vnímání mezi Ayerem a Austinem.

Přednáška 5 a polovina 6: první verze Kripkeho slavného článku "Speaker's Reference and Semantic Reference" (Midwest Studies in Philosophy, 1977). (Van Inwagen ale považuje za dost nudné téma).

Přednáška 6 druhá polovina: problém negativních existenčních výroků. Výroky "Hamlet neexistuje" se zdá být pravdivý, nicméně pro artifaktualisty je nepravdivý - samozřejmě, že Hamlet existuje, je přeci fiktivní osobou. Jak tedy odvysvětlit naši intuici, že se jedná o pravdivý výrok? Artifaktualisté se snaží nalézt takové čtení věty, které by vyjádřilo pravdivý výrok (a nebylo v rozporu s artifaktualismem). Jedna možnost je chápat danou větu jako metalingvistický výrok "Jméno "Hamlet" k ničemu nereferuje" nebo "Jméno "Hamlet" je prázdné". Tuto možnost Kripke odmítá z řady důvodů (viz NDPR recenze). Vlastní Kripkeho tentativní řešení spočívá v tom, že pokud bereme "Hamlet" jako prázdné jméno (které nereferuje k fiktivnímu individuu) pak "Hamlet neexistuje" nevyjadřuje žádnou propozici, říkáme tedy "Žádná propozice Hamlet existuje není". (Mně osobně ale připadá, že nějaká verze metalingvistické strategie je ta pravá, diskuse je ale samozřejmě velmi komplikovaná).

Van Inwagen označuje Kripkeho strategii za správnou (v krátké recenzi pro Times Literary Supplement, březen 2014). Na semináři ale vyjadřoval (podobně jako Kripke) svou nespokojenost.

středa 20. listopadu 2013

Vallicella: Fiktivní individua jako nemožná individua

William F. Vallicella na svém blogu velmi pěkně rozvinul a formuloval intuici, kterou jsem krátce obhajoval ve své knize, totiž, že fiktivní individua (jako Hamlet) nemohou být reálně možná individua - což, zdá se, byl (mylný) předpoklad barokních scholastických debat o ens rationis.

Aktualizace: Lukáš Novák hájí (určitý typ) redukce fikcí a pomyslných jsoucen na possibilia ve své knize, kap. 7.1.2. Tři vynikající články k tematice possibilií má na svých stránkách Jeffrey Coombs.

sobota 12. května 2012

Zebedeus - koncert

Zítra vystoupí v Horské synagoze Hartmanice klatovská vokálně-instrumentální skupina Zebedeus, zaměřená na spirituály a folk. Před několika měsíci měla skupina zajímavý rozhovor s řadou ukázek v rámci cyklu "Hovory o víře" na Českém rozhlase (zde). Jak po hudební, tak po textové stránce se jedná o vynikající skupinu (což říkám nejen pro to, že vedoucí Pavel Koura je můj přítel).

Odkud jméno Zebedeus? Zebedeus byl (podle jedné z biblických hypotéz) otcem apoštolů Jana a Jakuba Většího, manželem Marie Salome.

-----------
Při příležitostech různých hudebních vystoupení jsem kdysi jsem probíral filosofii hudby podle článku Andrew Kania na SEP (12.09.2009). Stále nedokončený projekt. Hudební výtvory (především ty instrumentální) jsou filosoficky zajímavé z mnoha důvodů (např. Platón ji bere zčásti na milost ve své kritice umění; jedná a nejedná se o fiktivní reprezentaci něčeho, apod.)

pondělí 7. května 2012

Sainsbury: Fiction and Fictionalism (1.2)

V předchozí podkapitolce (1.1) navázal Sainsbury na Currieho ve své definici fikce: jedná se o jazykový útvar (series of utterances), který se snaží v adresátech vzbudit předstíranou víru (make-believe) v tento útvar.

 V podkapitolce 1.2 se zabývá Sainsbury otázkou, zda pojem "předstírání tvrzení" (pretending to assert) by mohl sloužit k definici fiktivní intence a fikce. Jinýmimi slovy, za "předstírání" (pretending) by mohlo nahradit či osvětlit "předstíranou víru" (make-believe), kterou jsme výše uvedli v definici fikce.

Sainsbury odkazuje na teorii Johna Searla ("The Logical Status of Fictional Discourse" 1975/1979):
  • Searlova teorie je formulována v kontextu Austinovy teorie řečových aktů (SEP), kde v rámci "lokučního aktu" (vydávání zvuků určitého jazykového systému s danými významy) vytváříme i "ilokuční akty" různých typů: tvrzení (assertive), vydávání rozkazů (directive), slibování (commissive), sebe-vyjadřování (expresive), prohlašování (declarative),  kladení otázek, atd. ("I believe that speaking or writing in a language consists in performing speech acts of a quite specific kind called "illocutionary acts". These include making statements, asking questions, giving orders, making promises, apologizing, thanking, and so on." (1975/1979: 66)
  • S ohledem na mluvení ve fikci Searle říká: "autor fikce předstírá, že vykonává ilokuční akty, které ve skutečnosti nevykonává" ("an author of fiction pretends to perform illocutionary acts which he is not in fact performing" 1975/1979: 66)
Podle Sainsburyho není nutné, abychom ve fikci předstírali, že něco tvrdíme: můžeme to opravdu tvrdit - v rámci fikce - podobně jako když herec předstírá, že někdo jiný zpívá, tím, že opravdu zpívá; navíc mezi fikce lze řadit i obrazy a sochy a v těch umělci (většinou) nic netvrdí (Walton). Navíc předstírání není dostatečné, protože někdo může např. nacvičovat proslov, tím, že předstírá, že něco tvrdí a přitom nevytváří fikci.[Pozn. Sainsbury je skeptický, zda všechny tyto argumenty jednotlivě přesvědčí zastánce teorie předtírání, zdá se, že je bere tak trochu "kumulativně"]

Shrnutí: k vytvoření fiktivního diskurzu je třeba, aby tvůrce měl v úmyslu vyvolat v adresátech předstíranou víru v to, co tvoří. Pokud má tvůrce v úmyslu, aby adresáti věřili danému disurzu, jedná se o líčení faktů (a recounter of fact) - ať už pravdivé či nepravdivé.

čtvrtek 3. května 2012

Sainsbury: Fiction and Fictionalism (1.1)



První kapitola (Co je to fikce?) je rozdělena na pět podkapitol.
1.1. Fiktivní intence
1.2. Předstírané tvrzení (Pretending to assert)
1.3. Předstírání, představování a fingování (Pretending, imagining, and making belive)
1.4. Fingování a emotivní odpověď (Make-believe and emotional response)
1.5. Rozmanitost fikce (Varieties of fiction)

Zatím shrnu jen první z nich:

1.1. Fiktivní intence (Fictive intentions)
V návaznosti na Gregory Currieho je podle Sainsburyho fikce produktem fiktivních výroků (Currie: "a work is fictional if and only if it is the product of a fictive utterance", The Nature of Fiction 1990: 35).

Fiktivní výrok je dán fiktivní intencí, která spočívá v tom, že potenciální adresáti předstírají, že výroku věří.

"A fictive intention is one in which the utterer intends a potential audience to make-believe something. When a work results from a systematically connected series of utterances some reasonable proportion of which are issued with fictive intentions, and whose truth is at best accidental, it is a work of fiction; otherwise it is not" s. 8

Zde mám další potíž (podobně jako se slovem "fikce") a to se slovem "make-believe". Sainsbury totiž rozlišuje "pretending" a "make-believe", přičemž i podle Hodkova/Haisova Velkého anglicko-českého slovníku je obojí synonymum:
  • make-believe (substantivum) 1 předstírání, hra (the make-believe of children playing house together ... dětí, které si hrají na tatínka a na maminku), fikce (the make-believe of theater) 2 pokrytec
  • make-believe (adjektivum) 1 imaginární, fiktivní (a make-believe land of the future, the fight is only make-believe) 2 předstíraný, neupřímný (make-believe friendship)
  • pretend: 1 předstírat (never sincere, always pretending, pretending sickness) to be / that že / dělat že / dělat jako by (pretend to be asleep); hrát si na (let's pretend we are cowboys) 2 atd. 3 atd. 4. atd.

Zatím tedy překládám "make-belive x" jako "předstírat, že věříme x" a "pretend x" jako "předstírat x".

středa 2. května 2012

Sainsbury: Fiction and Fictionalism (obsah)

K tématu fikce mám doma knihu R. M. Sainsburyho Fiction and fictionalism z r. 2010 (naneštěstí stále ještě nedočtenou): Kniha má následující kapitoly:

1. Co je to fikce?
2. Realismus ohledně fiktivních objektů
3. Fiktivní objekty jakožto neexistující
4. Světy a pravda: fiktivní světy, možné světy, nemožné světy
5. Fiktivní jsoucna jakožto abstraktní artefakty
6. Irrealismus: fikce a intencionalita
7. Někteří fikcionalisté
8. Fikcionalismus ohledně možných světů
9. Morální fikcionalismus
10. Retrospektiva

Problémy s anglicky psanou literaturou k tématu fikce začínají již u otázky jak vlastně přeložit "fiction" - v angličtině jsou přinejmenším tři skupiny významů spojených s tímto slovem:
   a. fikce, výmysl, smyšlenka
   b. beletrie, román, krásná literatura
   c. konstrukce, konvenční lež, představa, zdání

Zdá se, že v kontextu, ve kterém je téma ve filosofii jazyka probíráno, je třeba anglické slovo "fiction" překládat jednoduše jako "fikce".

pondělí 30. dubna 2012

David Davies: Fikce


Dnes se koná na FÚ v Praze přednáška Davida Daviese (Montreal) "Fictive Utterance, Fictional Works & Fictional Narratives". Na přednášku sice naneštěstí nedorazím, nicméně bych rád přinejmenším poukázal na to, že Davies je autorem přehledného článku "Fiction" v Routledge Companion to Aesthetics (2001/2005). Ve svém článku shrnuje Davies současnou filosofickou diskusi k tématům:

(1) Co je to vlastně fikce (zdání, výmysl, román ...)? V čem spočívá rozdíl mezi (verbálními či vizuálními) representacemi, které jsou fikce, a reprezentacemi, které nejsou?

(2) V jakém smyslu lze mluvit o pravdě v rámci fikce?

(3) Jakým způsobem nám i fikce zprostředkovávají pravdu o aktuálním světě?

(4) Jaký "modus existence" mají postavy či události ve fiktivních příbězích? Jakým způsobem činí tyto postavy či události některé věty pravdivé či nepravdivé?
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2012.blogspot.com