V osmnáctém století vyšly (nakolik je mi zatím známo) tři významné učebnice z pera hispánských autorů Cursus philosophicus dictatus Limae (1701) José de Aguilara, Cursus philosophicus conimbricensis Antonia Cordeyra
(Lisbon 1714), a Cursus philosophicus regalis Collegii Societatis Jesu (Salamanca 1724) Luise de Lossady. Lousadou, zdá se, hispánští jezuité s monumentálními učebnicemi skončili, štafetu přebírají jezuité němečtí. Patrně není náhodou, že poslední dva autoři, Cordeyo a Lossada, odkazují svými díly výslovně k samému počátku své tradice - Cordeyo ke Conimbricenským, a Lossada k Suárezovi.
Zajímavé je uspořádání učebnic: standardní postup je logika - fyzika - metafyzika. Patrně pod vlivem Christiana Wolffa se toto uspořádání mění, např. u Hausera. (Wolff publikoval následující: Logica 1728, Ontologia, 1730, Cosmologia, 1731, Psychologia empirica, 1732, Psychologia rationalis, 1734, Theologia naturalis, 1736-7, atd. srv. SEP).
Žádné komentáře:
Okomentovat