Letos oslaví osmdesáté narozeniny jeden (ze dvou) největších filosofů náboženství dvacátého století, Richard Swinburne (n. 1934). Na konci září byla na jeho počest na nedaleké Purdue University (West Lafayette, Indiana) organizována konference Víra a rozum: témata z Richarda Swinburna. Při této příležitosti nahrál Dale Tuggy se Swinburnem dva rozhovory, jeden o životě a díle, druhý o Trojici.
Třebaže jsme měli čest prof. Swinburna uvítat v Praze i Českých Budějovicích (13.11.2012), z jeho díla je u nás známo zatím jen málo (překlad populární knížečky Bůh jako vysvětlení; srv. recenzi Ondry Kočnara SN 2011-1). Swinburne své "základní paradigma" bere v moderní vědě, kterou se zabýval podrobně a do hloubky před svým vstupem do filosofie náboženství. (Křesťanský) teismus je pro něho "supervědeckou" teorií, která podléhá stejným (či podobným) kritériím na přijetí jako jakákoli jiná vědecká teorie, hlavní rozdíl spočívá v tom, že se u teismu/ateismu nejedná o vysvětlení lokálních problémů (hmota, energie, organizmy, atd.), ale světa jako takového.
Není nutné zdůrazňovat, že v dnešním filosofickém klimatu, charakterizovaném pesimismem a fragmentárností, není Swinburnovo dílo všeobecně přijímáno. Nicméně v práci jím započaté tím či oním způsoběm pokračuje řada dalších mladších filosofů. V teologii je jeho dílo zatím v podstatě neznámé (což je dáno teologickou formací, která na rozdíl od středověku a raného novověku dnes nezahrnuje hlubší znalost logiky, vědy a filosofie).
Není to příliš filosofický komentář, ale přesto si jej dovolím, když už byl ten Swinburne zmíněn - poslouchal jsem nedávno tuto (https://www.youtube.com/watch?v=Bzo-nIdh_co) debatu a i pár komentářů pod článkem vyjádřilo (zčásti i můj) dojem o zcela neempatickém a chladném přístupu Swinburna k problému zla. Jestli je takový přístup ve filosofii nutný, je otázkou - možné to samozřejmě je.
OdpovědětVymazatTím ale určitě nemám za cíl Swinburna nějak apriorně "pohanit", či zpochybnit jeho zásluhy. Jeho knihu Bůh jako vysvětlení doma mám, ale zatím nepřečtenou; měl bych to v dohledné době napravit.
Poslouchal jsem jedno z jeho vystoupení v ČR s překladem a přečetl jsem si nějaké handouty, občas na Swinburnovy věci narážím v sekundárce, mj. v Holtovi, ale celkový dojem: nic moc. Nejen že mě to nepřesvědčuje, ani z toho nemám dojem nějaké velké či originální filozofie.
OdpovědětVymazatHloubku a originalitu Swinburna člověk vidí až v jeho nejdetailnějších pojednáních (odborných knihách a článcích). To, co znáš, do toho ovšem nepatří.
OdpovědětVymazatNaprosto souhlasím s Vlastou. Je to jako s Tomášem Akvinským, pokud se díváš na jednu malou část jeho díla, dojem nemusí být nic moc. Je třeba vidět tu malou část v rámci velkého celku.
OdpovědětVymazatHm, mě moje zkušenost - a jedna stará myšlenka, proslovená už nevím kým - spíš přesvědčuje, že pokud je něco opravdu originální a hluboké (a to i v přírodní vědě), dá se to v základních rysech vysvětlit i celkem jednoduše a v obecnosti. Ale detaily u Swinburna fakt neznám, tak spíš počkám, až vnesete nějakou jeho fakt zásadní myšlenku někdy do nějaké diskuse :-)
OdpovědětVymazatNapř. je autorem prvního systému bayesiánské filosofie náboženství.
OdpovědětVymazatAd "tak spíš počkám, až vnesete nějakou jeho fakt zásadní myšlenku někdy do nějaké diskuse" OK, nuže:
OdpovědětVymazatZásadní myšlenka: "Bůh existuje" je pravděpodobnější než "Bůh neexistuje"; argument: Koherence teismu (1977), Existence Boha (1979)
To já vím, že to tvrdí, ale na co jsem z té jeho argumentace zatím narazil, mi přišlo dost mimo a vycucané z prstu.
VymazatMirku, nejsi teď trochu jako apokryfní Bellarmin, který se prý nechtěl podívat Galileiho teleskopem, protože to, na co zatím narazil mu přišlo "dost mimo a vycucané z prstu"? Nechceš podrobnosti, protože "hluboké myšlenky jsou jednoduché" a na druhou stranu to, na co narážíš v různých odvarech kvardrární a kvintární literatury ti připadá příliš primitivní.
VymazatJá se vzdávám, kucííí! :-) ne, jen jsem ventiloval svůj dojem: ale pravda je, že člověk se hlouběji zajímá obvykle o to, co ho předtím nějak zaujme, tj. zaujme vlastně povrchněji - jinak nemá vlastně moc důvod se o to zajímat. A co vím, tak třeba Hynek Bíla, který baynesiánskou koncepxi pravděpodobnosti zná myslím dost dobře a na svém webu Kvantová koroptev o ní několikrát psal, se o Swinburnovi myslím nevyjadřoval moc dobře...spíš jako o hochštaplerovi, i když tohle slovo přímo nepoužil.
VymazatJedna autorita jaro nedělá. Třeba prof. Tim McGrew z Western Michigan University, filosof a historik vědy a pravděpodobnosti, ve Swinburnovi problém nevidí.
VymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
VymazatAle fakt už k téhle debatě nic nemám, nemám se v tom o co konkrétně hádat - spíš jsem ti něco napsal výše k matice...tak se na to koukni, zajímalo by mě, s čím souhlasíš, s čím ne, a vůbec komentáře, tvé i jiných.
OdpovědětVymazat"Já se vzdávám" To je snad poprvé! :-)
OdpovědětVymazat"ne, jen jsem ventiloval svůj dojem: ale pravda je, že člověk se hlouběji zajímá obvykle o to, co ho předtím nějak zaujme" To je pravda - Swinburne je zásadně důležitý pro ty, co chtějí nějak filosoficky zkoumat pravděpodobnost křesťanství; k jakémukoli dílčímu tématu, kterému se Swinburne věnuje (a je toho neuvěřitelné množství), lze dnes nalézt nějakou větší autoritu.
Jo, takhle jsem to pochopil, že se snaží přinést nějaké novum v tomto ohledu - ale argumentačně jsem u něj nic nového nenašel (aspoň zatím) a ty jednotlivé pravděpodobnosti, jak je vyčísluje, mi přišly úplně vycucané z prstu. Ale Vlasta tu dával odkaz na Votavovu práci o Pascalově sázce, kde s pravděpodobností taky trochu koketuje, tak aspoň jednu poznámku k tomu.
VymazatKritické místo je podle mě otázka, zda má existence Boha vůbec nějakou nenulovou pravděpodobnost. Asi se tím myslí prostě to, že ji (což si ovšem všichni nemyslí) nedokážeme v této chvíli vyloučit. To ale nedokážeme vyloučit spoustu věcí: i snytakticky a sémanticky korektní teorie složené ze slov, které jsme náhodně vytáhli z klobouku. Proto by podle mně otázka měla stát jinak, Jestli je pravděpodobnost existence Boha (platnost hypotézy, že Bůh existuje) méně či více pravděpodobná než "neutrální náhodné pozadí" - třeba zmíněná teorie vytažená náhodně z klobouku. No, a Pascalova sázka - pokud by byla jediným argumentem, tj, posuzujeme-li samostatně, její argumentační kvalitu - SNIŽUJE pravděpodobnost Boží existence POD pravděpodobnost náhodného pozadí, protože uvádí důvod, který pro víru v Boha subjektivně máme, aniž by tento náš důvod zároveň jakkoliv zvyšoval pravděpodobnost, že Blh skutečně existuje. Kdežto u náhodné teorie důvod v ní věřit nemáme. Takže Pascalova sázka by spíš měla být argumentem pro to, proč pravděpodobnost Boží existence považovat za NIZŠÍ, než že existuje něco, čehož popis jsme náhodně vytáhli z klobouku. Pak jsou zde svědectví o zázracích apod., které podle mne rovněž pravděpodobnost Boží existence snižují (podobně jako důvěryhodnost různých populárně vystupujících guruů u lidí snižuje, pokud se holedbají svými zázračnými schopnostmi) - výjimkou mohou snad být opravdu jen osobní zkušenosti s uzdravením apod. Jinak jsem svůj názor na pravděpodobnost (myslím, že z ontologického hlediska lze mluvit o třech: ontologické, epistemické a řekněme hybridní neboli "uspořádaného jevu vůči chaitickému pozadí") popsal v diskusi na blogu Marka Pichy, asi před třemi či čtyřmi měsíci, tak se mi to tady nechce opakovat.
"Já se vzdávám"
OdpovědětVymazatAnalýzu Pascalovy sázky nechme na jindy.
OK :-), ale o pravděpodobnosti se v nějakém kontextu klidně ještě bavit můžeme.
Vymazat