Páteční kolokvium na Notre Dame (Branden Fitelson)

Katedra filosofie University Notre Dame je velká a aktivní. Kromě obvyklé výuky zde probíhají týdenní semináře různých center a pracovních skupin, např. Centra pro filosofii náboženství. Každý pátek se navíc koná „plenární“ kolokvium katedry. Nevím zda pokaždé, ale přinejmenším tento pátek se v rámci tohoto pátečního setkání konala přednáška, konkrétně přednáška Brandena Fitelsona „Přesnost, koherence a evidence“ (“Accuracy, Coherence and Evidence“). Samozřejmě se jednalo o přednášku na vysoké technické úrovni, diskusi pak moderoval Richard Cross a zapojili se do ní např. Audi, van Iwagen, Shields a další. Celkem se zúčastnilo přes čtyřicet lidí (což prý bylo dost málo). Po diskusi byla připravená recepce. Za zmínku asi stojí i fakt, že se tato pravidelná setkání katedry konají v páteční podvečer – jak lépe jej trávit než filosofií?

Vzhledem k tomu, že se přednáška týkala (formální) epistemologie, o níž zatím vím velmi málo, vypsal jsem si z Fitelsonova handoutu pár stěžejních bodů.

Dnešní prezentace je o

• (i) formálních, 
• (ii) synchronních, 
• (iii) epistemických 
• (iv) koherenčních 
• (v) požadavcích na ideální racionalitu.

 K tomu trochu více:

• (i) Formální koherenci je třeba rozlišit od jiných druhů koherence, které jsou diskutovány v současné epistemologii (např. v některém empirickém, „truth/knowledge-conducive“ smyslu). Jedná se o koherenci, která podobně jako deduktivní konsistence, supervenuje na logických vlastnostech množin soudů (judgement sets) 
• (ii) Synchronní koherence se týká koherence množin soudů, které agent S zastává v daném čase t. 
• (iii) Epistemická koherence zahrnuje (involves) distinktně epistemické hodnoty (jmenovitě: přesnost a evidenční podporu). Nejedná se tedy o pragmatickou koherenci, imunitu od holandských knih apod. 
• (iv) Koherence se týká toho, jak množiny soudů „se k sobě hodí“ (hang together). 
• (v) Požadavky jsou evaluativní, poskytují nutné podmínky pro (ideální) epistemickou racionalitu doxastického stavu.

 Tato koherence, zdá se, by měla mít následující prvky:

• Požadavek na konsistentní názor (CB: The consistency requirement for belief): Agenti by měli mít množinu názorů, která je logicky konzistentní. 
• Pravdivostní norma pro názor (TB: The truth norm for belief) Agenti by měli mít názory, které jsou pravdivé. 
• Evidenční norma pro názor (EB: The evidential norm for belief) Agenti by měli mít názory, které jsou podporovány evidencí.

Problém vzniká tím, že v některých případech (např. tzv. „předmluvy“) se pravdivostní (TB) a evidenční (EB) normy dostávají do konfliktu. V těchto případech nechceme celkový stav hodnotit jako iracionální. Slovy Richarda Foleyho (Working without a Net, Oxford, 1992):

„... pokud by vyhnutí rozpoznatelné nekonsistence bylo absolutním požadavkem racionálního názoru, nemohli bychom racionálně přijímat každý člen nějaké množiny propozic a zároveň racionálně přijímat to, že se v této množině nachází alespoň jeden nepravdivý člen. Toto by nás pak tlačilo k nemístné opatrnosti. Byli bychom tlačeni k přijetí pouze těch propozic, které jsou jisté či alespoň téměř jisté, protože jinak bychom měli pravděpodobně důvody k názoru, že alespoň jedna z těchto propozic je nepravdivá. Na první pohled by se zdálo, že požadavek vyhnutí se rozpoznatelné nekonsistenci je jen něco malého, co ve jménu racionality žádáme. Žádáme přeci jen o vyhnutí se nějaké chybě. Ukazuje se nicméně, že se zde žádá po nás příliš.“ 

Teze, že pravdivostní a evidenční normy se někdy dostává do konfliktu, byla brána jako výchozí problém (datum) a nebyla nějak dále zdůvodňována, pouze ilustrována paradoxem předmluvy (s odkazy na další literaturu). (K tomu snad něco příště)

Jak jsem již zmínil jednalo se o přednášku z formální epistemologie, tj. byla velmi technická. Přednáška je součástí Fitelsonova projektu nalézt „bedrock“, tj. jakýsi základní (formální) požadavek na racionalitu.