Meditace: Západ a Východ

Přes výrazné rozdíly mezi meditací v původním, „západním“ smyslu slova a v novém „západně-východním“ smyslu slova, je možné nalézt i vlastnosti společné všem formám meditace:

• metodičnost – meditační činnost není něco samovolného
• soustředěnost – meditační činnost není něco těkavého a přelétavého
• transformace – meditační činnost nenechává meditujícího beze změny

Na Západě je pouze neznámé výrazné napojení meditace či jiných duchovních cvičení na fyziologické projevy člověka (jako např. dýchání) a ani kultivace vnitřních smyslů (představivosti, jednotícího smyslu, paměti) patrně není propracovaná stejně metodicky jako na Východě.

Východ klade zásadní důraz na pozornost a soustředěnost, dnes nazývanou také „dbalost“ (mindfulness). Ta se váže především na následující činnosti (ale ne pouze na ně):

• dýchání
• chůze
• požívání jídla a pití
• sezení

Dbalost se považuje za „energii“ duševní a duchovní transformace – hněv, žádostivost se přestávají být nutkavé mentální stavy a mění se v klidný soucit a lásku. K tomu je ovšem třeba rozvoje habituální dbalosti po delší dobu.

Přes nesporně mnohem větší důraz, kladený na dbalost/pozornost na Východě, je ovšem třeba vzpomenout antického seznamu duchovních cvičení, který Pierre Hadot cituje z Filóna Alexandrijského. V tomto seznamu je výslovně zmíněna pozornost:

• hledání-zkoumání (zetesis)
• zevrubné zkoumání (skepsis)
• čtení (anagnosis)
• poslouchání (akroasis)
• pozornost (prosoche)
• sebe-ovládání (enkrateia)
• indiference vůči indiferentním věcem