Dalšího náhledu do podstaty meditace získáme úvahou nad jejími cíli. Ty se liší podle kulturně-náboženského kontextu.
theravádový budhismus
- cílem je “vidět věci tak, jak jsou”, tj. neuspokojivé (dukkha), netrvalé, ne-já;
- v meditaci jde o postupné zbavování iluzí a lpění;
- poslední iluze je iluze jáství (self); je třeba nahlédnout veškerou realitu jako řadu momentů, jeden zapříčiňující druhý; neexistují žádné substance, jako např. trvalá duše;
- prostředkem k odstraňování iluzí je „ovládnutí mysli“ – mysl pak získává náhledy, které vedou k transformaci (toto je podstata vipassany)
- různá další rozvinutí jednodušších nauk, zachovaných v therávádovém buddhismu - realita není jen řada momentů, ale je navíc i prázdná (sunyata), tj. nemá žádnou vnitřní existenci
- podle některých směrů (jógačára) nemá realita ani žádnou vnější existence, tj. je závislá na myšlení.
- jiné směry (zen) zdůrazňují osvícení (jap. kensho), které ukazuje na neexistenci dualit a rozlišení.
- konfuciánská tradice je zaměřena především na společenskou realitu; meditace se pod vlivem buddhismu a taoismu stala až součástí středověkých neo-konfuciánských syntéz
- cílem meditace je očištění lidské přirozenosti, aby zazářila její původní dobrota; dochází při tom k zakušení životní síly (qi)
- čínské meditace se často nazývají „tiché sezení“ či „sezení v zapomnění“; jedná se meditace podobné vipassaně, cílem ovšem nejsou náhledy a radikální stavy jako nirvána, ale spíše morální zušlechtění.
- cílem taoistických meditací je „porozumění“ Dao (jakožto „nejzažší realitě“); toto porozumnění je často „vitální“, nelze se ho dobrat teoreticky, ale jen zkušenostně; vede „k životu podle přirozenosti“; řada těchto učení byla později podrobně rozpracována v taoistické scholastice období Tang
křesťanství
Cíle křesťanské víry jsou radikálně odlišné od cílů buddhismu,
(většiny forem) hinduismu či (většiny forem) taoismu. Křesťanství, podobně jako jiné formy teismu, je založené na přesvědčení, že nejzazší realita vykazuje
charakter plnosti bytí, nejedná se o nicotu. Tato plnost, nazývaná Bůh, je „nanejvýš
veliká“ a projevuje se dokonalými vlastnostmi, jako jsou nutnost (nemožnost
nebytí), nekonečnost, maximální vědění (vševědoucnost), maximální moc (všemohoucnost),
nejvyšší dobro a krása. Bůh má tedy, svým vlastním dokonalým způsobem, vlastnosti
osoby.
Vzhledem k výrazně odlišnému filosofickému a
teologickému kontextu teistických a neteistických kultur není divu, že nejvýznamnější
křesťanské společenství, tj. katolická církev, je k pokusům integrovat
dálněvýchodní metody do křesťanské modlitby velmi zdrženlivá. Nicméně za specifických
podmínek se nejedná o úplné odmítnutí:
„Některá tělesná cvičení automaticky produkují prožitky pokoje, uvolněnosti, příjemné
pocity, někdy dokonce i jakési vjemy světla či tepla, což se podobá duchovní radosti.
Zaměňovat tyto skutečnosti za pravé útěchy Ducha svatého by bylo hrubě chybným pojímáním
duchovního života. ... To však neznamená, že původní meditativní praktiky
pocházející z křesťanského Východu nebo z velkých mimokřesťanských náboženství
lidstva, které tak přitahují dnešního vnitřně rozděleného a dezorientovaného
člověka, by nemohly být vhodným prostředkem, který by napomáhal k vnitřně uvolněnému
postoji před Bohem, přestože na člověka naléhají starosti o vnější věci.“ List biskupům katolické církve o některých
aspektech křesťanské meditace z 15.10.1989, § 28; vlastní důraz; překlad C.V.Pospíšil
Navíc je třeba zdůraznit, že učení katolické církve ponechává výslovně stranou vlastní psychofyzické aspekty dálněvýchodních metod:
„Stále četnější kontakty s ostatními náboženstvími i s jejich styly a metodami
modlitby přivedly v posledních desetiletích mnohé věřící k tomu, aby si
položili otázku o tom, jakou hodnotu by mohly mít pro křesťany mimokřesťanské
formy meditace. Tato otázka se týká především orientálních metod meditace.
Někdo se uchyluje ke zmíněným metodám modlitby z terapeutických pohnutek.
Duchovní neklid života podřízeného překotnému rytmu technicky vyspělé
společnosti vede některé křesťany k tomu, aby v těchto způsobech meditace
hledali prostředek k dosažení vnitřního zklidnění a psychické rovnováhy. Tento
list se nezabývá výše zmíněným psychologickým aspektem, protože jeho záměrem
jsou teologické a spirituální otázky dané problematiky.“ List biskupům katolické církve o některých aspektech křesťanské
meditace z 15.10.1989, §
2
vlastní důraz; překlad C.V.Pospíšil
vlastní důraz; překlad C.V.Pospíšil
sekulární kontexty
V současnosti probíhá intenzivní výzkum meditace v rámci
psychologie, psychiatrie, neurofyziologie a dalších zdravovědných disciplín. Zároveň s empirickým
výzkumem se snaží specialisté různých disciplín o pojmové vymezení meditace.
Zde je např. pracovní definice z r. 2009 (viz Bond et al):
Nutné vlastnosti:
(a) definovaná technika
(b) „uvolnění logiky“
(c) stav uvedený vlastním způsobem (a self-induced state).
Běžné vlastnosti:
(d) zahrnuje psychofyzické uvolnění;
(e) užívá „kotvy“ pro soustředění
pozornosti;
(f) zahrnuje změněný stav vědomí (osvícení,
mystickou zkušenosti, atd.)
(g) zasazení do náboženského,
filosofického, duchovního kontextu
(h) zahrnuje zkušenost duševního ticha.
Užitečné je rozlišení mezi dvěma základními formami (psychofyzické)
meditace:
- meditace soustředěnosti (concentrative meditation): intenzivně se soustředit na daný objekt
- meditace dbalosti (mindfulness meditation): nezaujatě pozorovat všechny fyzické i mentální jevy, které vstupují do našeho „zorného pole“
- BOND, Kenneth et al. Defining a complex intervention: The development of demarcation criteria for “meditation”. Bond, Kenneth et al. Psychology of Religion and Spirituality, Vol 1(2), May 2009, 129-137; URL=<http://psycnet.apa.org/?&fa=main.doiLanding&doi=10.1037/a0015736>
- SIEGEL, Dan. Mindsight: The New Science of Personal Transformation. Random House, 2010.
- Autor je lékař, organizující interdiciplinární výzkum „duševního vhledu“, který je klíčový pro řadu duševních schopností (empatie, štěstí, organizovanost, sociální cítění atd.);
- podle Siegela je meditace dechu (a dále „náhledu“) důležitým příspěvkem k rozvoji těchto základních osobnostních funkcí;
- kniha je psána z pozic "naturalismu", občas pojmově zmatená, ale čtivá s řadou zajímavých nových poznatků.
Žádné komentáře:
Okomentovat