Tahko: Contemporary Aristotelian Metaphysics

Na první pohled by se mohlo zdát, že současná analytická metafyzika vzkvétá. Z čistě kvantitativního hlediska neuplyne měsíc, kdy by v nějakém prestižní nakladatelství nevyšla kniha k metafyzice. Nicméně na druhý pohled je patrné, že stav současné metafyziky není zcela uspokojivý. I v případě, že uznáme, že metafyzika již pohřbila své domnělé hrobníky (Kant, Wittgenstein, Carnap, atd.), je zřejmé, že v rámci analytické tradice se zatím nejedná o dobře založenou disciplínu. Logika, etika, filosofie jazyka, epistemologie, a další filosofické disciplíny mají poměrně nekontroverzní systematický rozvrh hlavních problémů a přístupů, v jehož rámci se pak odehrávají partikulární zkoumání a kontroverze. Podobný plán zatím, zdá se, chybí současné analytické metafyzice, alespoň pokud hledíme na tuto disciplínu jakožto na kolektivní projekt. (srv. 16.05.2011)

Mezi první kolaborativní snahy o vyjasnění toho, co je a co má být metafyzika v analytické tradici, patří kniha Davida Chalmerse et al. Metametaphysics (Oxford, 2009). Tato kniha (kromě jiných nedostatků) věnuje neúměrně velkou pozornost post-pozitivistickému, Quineovskému pojetí metafyziky (k tomu pojetí srv. 17.08.2009 a jiné zápisy, později integrované do mého článku v Aithéru).

V této situaci je tedy třeba uvítat další knihu, která se zabývá podstatou metafyziky, nyní dokonce se specifickým zaměřením na aristotelskou metafyziku. Jedná se o Tahkovu knihu Contemporary Aristotelian Metaphysics (Cambridge, 2012) (srv. NDPR).