Tahko: Contemporary Aristotelian Metaphysics

Zde je synoptický obsah Tahkovy knihy:

1. What is metaphysics? (Kit Fine)
1.1. Foundational aims of metaphysics
1.2. Subject-matter
1.3. Generality
1.4. Eidicity
1.5. Transparency and aprioricity
1.6. The possibility of metaphysics

2. In defense of Aristotelian metaphysics (Tuomas E. Tahko)
2.1. Introduction
2.2. Shoes and ships, and sealing wax
2.3. Naturalizing Aristotelian metaphysics
2.4. The methodology of Aristotelian metaphysics

3. Existence and quantification reconsidered (Tim Crane)
3.1. Introduction
3.2. The problem
3.3. Two irrelevant ideas
3.4. Quantification in natural language
3.5. Domains of quantification and universes of discourse
3.6. Existential sentences: 'there'
3.7. Conclusion: Logic and ontology

4. Identity, quantification, and number (Eric T. Olson)
4.1. The quantificaiton and identity of principles
4.2. The uncountability thesis
4.3. Portions of stuff
4.4. Arguments for the uncountability of portions
4.5. The countability of portions
4.6. Numerical and quasinumerical desciptions
4.7. The number of things

5. Ontological categories (Gary Rosenkrantz)
5.1. Metaphysics and categories
5.2. Ontological taxonomies
5.3. Conditions on a predicate's properly expressing an ontological category

6. Are any kinds ontologically fundamental? (Alexander Bird)
6.1. Introduction
6.2. Kinds in Lowe's Four-category ontology
6.3. Do laws require kinds?
6.4. Kinds as combinations of properties
6.5. The inference problem
6.6. Conclusion

7. Are four category two too many? (John Heil)
7.1. Universals as an acquired taste
7.2. What are universals?
7.3. What universals are said to be?
7.4. Universals as explanatory
7.5. Dispositionality
7.6. Kinds real and nominal
7.7. Three little puzzles
7.8. One more shot at universals

8. Four categories - and more (Peter Simons)
8.1. Four categories
8.2. Disputes over categories
8.3. Two kinds of categories
8.4. Factors: grounds of categorial distinctions
8.5. Some factored ontologies
8.6. Categorial flexibility
8.7. The need for more than four categories
8.8. Basic relations
8.9. A vision of metaphysics

9. Neo-Aristotelianism and substance (Joshua Hoffman)
9.1. Aristotle on substance and ontological categories
9.2. Aristotle's analyses of substance
9.3. Aristotelian and neo-Aristotelian theories of substance
9.4. Chisholm's neo-Aristotelian theory of substance
9.5. Lowe's neo-Aristotelian theory of substance
9.6. The Hoffman/Rosenkratz neo-Aristotelian theory of substance
9.7. Conclusion

10. Developmental Potential (Louis M. Guenin)
10.1. The concept of potential
10.2. Dispositional characterization
10.3. Probabilistic modelling of manifestation
10.4. A Quinean attack
10.5. Defense against attack
10.6. Is developmental potential irreducibly probabilistic?

11. The origin of life and the definition of life (Storrs McCall)
11.1. Life's origin, and the division between life and non-life
11.2. The persistence of pattern in single-celled organisms
11.3. The 4D pattern hypothesis
11.4. Conclusion: genetic information and the role of DNA

12. Esence, necessity, and explanation (Kathrin Koslicki)
12.1. Introductory remarks
12.2. Fine's non-modal conceptions of essence
12.3. The causal role of essences in Aristotle's philosophy of science
  12.3.1. Deduction, demonstration, and definition
  12.3.2. Aristotle's explanatory method in biology
     12.3.2.1. Case-study: the multiple stomachs of camels
     12.3.2.2. Telos, matter, and habitat 
12.4. Conclusion

13. No potency without actuality: the case of graph theory (David S. Oderberg)
13.1. Introduction
13.2. The regress/circularity objection
13.3. Graph theory and Dipert's discontents
13.4. Assymetric graphs to the rescue?
13.5. Conclusion

14. A neo-Aristotelian substance ontology: neither relational nor constitutent (E. J. Lowe)
14.1. Constituent versus relational ontologies
14.2. Troubles with transcendentism and hylemorphism
14.3. The four-category ontology
14.4. The four-category ontology is not a relational ontology
14.5. The four-category ontology is not a constituent ontology

Z uvedeného přehledu je patrné, že by bylo možné Tahkovu knihu rozdělit na několik částí: metametafyzika (1-2), kvantifikace (3-4), ontologické kategorie (5), čtyřkategoriální ontologie E. J. Lowa (6-8, 14), substance (9), biologie (10-11), essence (12), aktualita/potencialita (13).  Největší pozornost je věnována metafyzice E. J. Lowa (kniha koneckonců vznikla z podnětu konference k jeho filosofii na Univerzitě v Buffalu, 8-9. dubna 2006).

Tahko: Contemporary Aristotelian Metaphysics

Na první pohled by se mohlo zdát, že současná analytická metafyzika vzkvétá. Z čistě kvantitativního hlediska neuplyne měsíc, kdy by v nějakém prestižní nakladatelství nevyšla kniha k metafyzice. Nicméně na druhý pohled je patrné, že stav současné metafyziky není zcela uspokojivý. I v případě, že uznáme, že metafyzika již pohřbila své domnělé hrobníky (Kant, Wittgenstein, Carnap, atd.), je zřejmé, že v rámci analytické tradice se zatím nejedná o dobře založenou disciplínu. Logika, etika, filosofie jazyka, epistemologie, a další filosofické disciplíny mají poměrně nekontroverzní systematický rozvrh hlavních problémů a přístupů, v jehož rámci se pak odehrávají partikulární zkoumání a kontroverze. Podobný plán zatím, zdá se, chybí současné analytické metafyzice, alespoň pokud hledíme na tuto disciplínu jakožto na kolektivní projekt. (srv. 16.05.2011)

Mezi první kolaborativní snahy o vyjasnění toho, co je a co má být metafyzika v analytické tradici, patří kniha Davida Chalmerse et al. Metametaphysics (Oxford, 2009). Tato kniha (kromě jiných nedostatků) věnuje neúměrně velkou pozornost post-pozitivistickému, Quineovskému pojetí metafyziky (k tomu pojetí srv. 17.08.2009 a jiné zápisy, později integrované do mého článku v Aithéru).

V této situaci je tedy třeba uvítat další knihu, která se zabývá podstatou metafyziky, nyní dokonce se specifickým zaměřením na aristotelskou metafyziku. Jedná se o Tahkovu knihu Contemporary Aristotelian Metaphysics (Cambridge, 2012) (srv. NDPR).

Kolín nad Rýnem: Duns Scotus

Dnes jsem navštívil hrob bl. Dunse Scota v minoritském kostele:

Z druhé, západní strany je slavný, lakonicky znějící epitaf (Scotia me genuit, Anglia me suscepit, Gallia me docuit, Colonia me tenet):

Den jsem ale jinak strávil na Thomas Institut, především kvůli rešerší literatury k Avicennovi.

Kris McDaniel - interview

Kris McDaniel je autorem několika brilantních článků z analytické metafyziky - obhajuje v nich mj. mody bytí, tj. ideu, že být či existovat lze různými způsoby. McDaniel tuto ideu hájí víceméně nezávisle na tradici (byť si je vědom autorů jako Tomáš, Suárez či Heidegger), v kontextu daném současnou analytickou metafyzikou (autory jako např. Quine, Lewis či Sider).

O tom ale zatím nechci psát. McDaniel poskytl interview pro "New Apps Blog", z něhož mě zaujalo několik pozoruhodností ohledně životního stylu filosofů. Zatímco je u profesionálních filosofů poměrně běžné, že  jejich život se promítá do jejich filozofování, ale ne naopak, u McDaniela je tomu podle jeho slov tak, že jeho filosofování se promítá do ostatních oblastí jeho života, ale ne naopak - např. McDaniel skládá hudbu o filosofii, třebaže o hudbě nefilosofuje.

Swinburne na FÚ

Z dopoledního semináře o aposteriorních důkazech Trojice (komentáře možná ještě doplním):

Swinburne: Argument pro Ježíše jako Boha

Včerejší argumentace ve svém druhém kroku počítala s Ježíšem jako Bohem. Argumentaci tohoto druhého kroku Swinburne formalizuje pomocí logického aparátu tzv. Bayesiánské epistemologie. V následujícím příspěvku trochu "rozžvýkám" Swinburnův argument z jeho handoutu.

Nejprve zavedeme zkratky pro propozice a pro evidence:

t         Bůh existuje
k        evidence přirozené teologie (ve prospěch t)
c        Bůh se vtělil (jako Ježíš ve smyslu Chalcedonského koncilu)
f         evidence o životě, smrti a (domnělém) zmrtvýchvstání Ježíše

Nyní předpokládejme, že pravděpodobnost toho, že Bůh existuje je vůči evidenci, kterou mám k dispozici pouze padesátiprocentní, tj. je to "půl na půl":

         P(t | k) = 1/2

Dále předpokládejme, že vtělení je taktéž jen "půl na půl" vzhledem k teismu a evidenci přirozené teologie:

         P(c | t & k) = 1/2

Z toho vyplývá, že pravděpodobnost Božího vtělení je vůči evidenci přirozené teologie jen čtvrtinová:

        P(c | k) = 1/4  (jinými slovy, Bůh se vůči této evidenci spíše nevtělil: P(~c | k) = 3/4 )

Předpokládejme dále, že pravděpodobnost toho, že máme evidenci o Ježíšovi, tak jak ji máme, je vůči Božímu vtělení a evidenci přirozené teologie, hodně malá - dejme tomu jedna ku deseti:

        P(f | c & k) = 1/10

Z toho vyplývá, že pravděpodobnost evidence o Ježíšovi  a vtělení, vzatá dohromady, je vůči evidenci přirozené teologie ještě menší - jedna ku čtyřiceti:

        P (f & c | k) = 1/40

[ZDE] Nicméně, pokud se Bůh nevtělil a vezmeme-li v úvahu i přirozenou teologii (~c & k), tak je hodně ale hodně ale hodně malá pravděpodonost, že budeme mít evidenci o Ježíšovi tak, jak ji máme (f):

        P (f | ~c & k) = 1/1000

Což ale znamená, že pravděpodobnost evidence o Ježíšovi zaroveň s jeho nevtělením (f & ~c) je vůči evidenci přirozené teologie (k) hodně ale hodně ale hodně malá:

        P (f & ~c | k) = 3/4000

Díky jedné ze standardních forem Bayesova teorému je pak možné vypočítat pravděpodobnost vtělení (c) vůči evidenci o Ježíšovi, kterou máme, a vůči evidenci přirozené teologie (f & k):

                                P (f & c | k) . P (c | k)        1/10 . 3/4         100
        P (c | f & k) =  -----------------------  =  -----------   =  ------

                                         P (f | k)                          ???              103        

Závěr: Je téměř nemožné, že by došlo ke vtělení ve spojení s jiným prorokem než s Ježíšem:

       P (Ježíš je vtělený Bůh | f & k) = 100/103 = 97,1 %

POZNÁMKA: Musím se přiznat, že mám zatím trochu mlhu od kroku vyznačeném "[ZDE]" (hlavně se jedná o přechod mezi P(f | c & k) = 1/10 a P(f | ~c & k) = 1/1000). Sice jsem se kdysi jeden semestr zabýval Bayesiánskou epistemologií u Davida B. Hershenova, jenže po delší době jsem zapomněl podrobnosti. (Swinburne se podrobněji zabývá tímto argumentem ve své knize The Resurrection of God Incarnate, Oxford 2003, zatím jsem tuto knihu nekonzultoval).

Swinburne: Aposterioriní argumenty pro Trojici

Swinburne rozlišuje v daném kontextu mezi apriorními a aposterioriními argumenty. Apriorní jsou ty, které jsou nezávislé na křesťanském Zjevení, aposteriorní jsou na něm závislé. Aposteriorní argumenty pro Trojici tedy budou vycházet ze Zjevení - o němž ovšem potřebujeme vědět, že je spolehlivým zdrojem pravdivých informací. A k tomu potřebujeme vědět, že jeho nositelem, tj. Ježíš, je ten, za kterého se vydává, tj. Bůh.

Swinburnova argumentace tedy postupuje ve třech krocích (parafrázuji jeho handout):

(1) Apriorní argument pro Boha-Trojici

První božská osoba (Otec) na základě své dokonalé dobroty dá nutně vzniku druhé božské osobě (Syn), se kterým sdílí vše, co sama je; společně dají nutně vzniku třetí osobě (Duch), neboť tři je minimum pro nesobeckou lásku. Vznik jakékoli další osoby by byl nenutný a tudíž by tato osoba nemohla být božská.

(2) Argument pro Ježíše jako Boha

Přirozená teologie poskytuje středně silnou evidenci ve prospěch existence Boha. Lze tedy apriorně předpokládat, že Bůh vezme vážně lidské utrpení a hřích a ve vtělení bude toto utrpení sdílet, vykoupí člověka a zjeví mu řadu morálních a věcných pravd.

Pokud se tedy Bůh vtělil a stal se člověkem v nějakém proroku, tento prorok by vykazoval:
- dobrý život, přesvědčení o své identitě s Bohem a vykupujícím poslání, hluboké morální i věcné učení, založení církve
- zázraky potvrzující předchozí

V dějinách víme jen o jediném takovém proroku, který splňuje obojí, totiž Ježíši. Existuje tedy silná evidence ve prospěch teze, že Ježíš je Bůh.

(3) Aposteriorní argument pro Boha-Trojici

Jestliže vtělený Bůh založil církev, lze očekávat, že tato církev bude učit pravdivé doktríny o Boží podstatě. Ergo nauka o Bohu-Trojici je pravdivá.

Swinburne - program v Praze a Českých Budějovicích

V sobotu jsem vyvěsil plakátek k pražskému programu Richarda Swinburna, jak ale Mirek D. zmínil v komentáři, navštíví Swinburne i mou domovskou Teologickou fakultu JČU. Celkově tedy bude jeho program následující:

15.11. čtvrtek

10.30-13.30 na FLÚ AV v Praze: workshop naší pracovní skupiny, na kterém vystoupí Vlasta Vohánka a Swinburne; tématem budou tzv. aposteriorní argumenty pro Boží Trojici (závislé na argumentu pro Ježíšovo Božství); Swinburne bude vycházet hlavně ze své knihy The Resurrection of God Incarnate, 02.05.2011)

18.00 na FLÚ AV v Praze: přednáška pro univerzitní veřejnost o argumentech pro boží existenci

16.11. pátek

14.00 na TF JČU v Českých Budějovicích: přednáška pro univerzitní veřejnost o problematice zla.

Pokud vím, jedná se o první návštěvu významného analytické filosofa křesťanství v České Republice. O Bohu a náboženství se dá "pábit", hrubě ideologizovat, anebo trpělivě uvažovat pomocí vyjasňování pojmů a formulace a evaluace argumentů. Jak velkou pozornost vyvolá Swinburnova přednáška to nevím, ale doufám, že i u nás dojde k únavě z pohodlných teo- či antiteo-blábolů a přejdeme k něčemu pořádnému.

----------
Loňské příspěvky zmiňující Swinburna: ZDE
Stránky pracovní skupiny "Analytical Theology": ZDE

Swinburne v Praze (pozvánka)

Aristotelés nebyl vegan

Aristotelés doporučoval pití mléka v Politice VII, 17. "I mistr tesař se někdy utne." Až Galileo objevil fakt, že tělesa se bez působení sil rovnoměrně přímočaře pohybují. A až současný výzkum např. Colina Campbella a Caldwella Esselstyna prokázal škodlivost konzumace živočišných produktů na lidské zdraví (k tomu propagandistický dokument: Řaději vidličky než nože, 2011; osobně jsem nicméně nutritarián, tj. "skoro vegan").

Aristotelés a procházky

Aristotelova škola byla nazvána školou peripatetickou - její příslušníci přemýšlí při procházkách (a odpočívají při běhu).

Henry David Thoreau:

"I think that I cannot preserve my health and spirits unless I spend four hours a day at least — and it is commonly more than that — sauntering through the woods and over the hills and fields absoutely free from all wordly engagements."

Friedrich Nietzche (prý):

"All truly great thoughts are conceived while walking."

Aristotelés o otužování

Z Aristotelovy Politiky (VII, 17):

"Když se děti narodí, jest třeba míti za to že jest veliky rozdíl v jakosti jejich výživy, která má vliv na jejich tělesný vývoj. ... Doporučuje se také pohyb, pokud jej snese tento útlý věk. ... Prospěšno jest také zvykati je hned od malička chladu; neboť to velmi podporuje zdraví a vojenskou zdatnost."

Zde, v řece Otavě, v kempu Nové městečko u Annína, jsem se asi dvě či tři sezóny koupával až do příchodu zimy - přes zimu jsem to ale zatím nikdy nezvládl. Zůstávám u krátké studené sprchy po ránu. Nevím sice zda to prospívá mé vojenské zdatnosti (mám naneštěstí "modrou knížku"), ale vím, že to prospívá mé duševní rovnováze.

Aristotelés: Politika

Další knihy Politiky bych stručně shrnul takto: 

II. Kritika některých navržených i stávajících režimů

• Navrhované režimy: Platónův (z Ústavy, II.1–5, a Zákonů, II.6), Falea z Chalkédonu (II.7) a Hippodama z Mílétu (II. 8).
• Stávající režimy: spartský (II.9), krétský (II.10), a karthaginský (II.11).

III. Pojem občana a režimu; režimy správné a nesprávné

• Pojem občana (III.1-5) a režimu (III.6).
• Režimy správné a nesprávné (III.7-13): monarchie a tyrannie, aristokracie a oligarchie, politeia a demokracie.
• Monarchie (III, 14-16) – zde se vyskytuje slavné „zákon jest rozum bez žádostivosti“ (16)
• Různost správných režimů (III.17-18).

IV: Rozmanitost režimů, střední stav, trojí moc (rada, úřady a soudy)

• Hodnocení režimů a důvod jejich stávající rozmanitosti (IV.1-4)
• Demokracie a oligarchie (IV.4-6), aristokracie (IV.7), politeia (IV.8-9), tyranida (IV.10)
• Střední stav a nejlepší režim (IV.11-12)
• Trojí moc: rada, úřady a soudy (IV.13-16) 

V: Změny režimů, jejich příčiny a prostředky udržení

VI: Udržování demokracií a oligarchií, úřady 

VII: Nejlepší polis, její vlastnosti (blaženost, populace, území …) a občané, manželství a děti 

VIII: Výchova a vzdělání (tělocvik, hudba)

Aristotelés: Politika

Z nějakého důvodu mě doposud politická filosofie nelákala. Říkal jsem si: "Alespoň v nějaké části filosofie se nebudu pokoušet o to být kompetentní." Nicméně jak se říká "Odříkaného chleba - největší krajíc." Jsem garantem bloku "Filosofie a společnost" na TF JČU a politická filosofie hraje v tomto bloku zásadní roli. Doposud jsem ve svých přednáškách mluvil o Sókratovi (Obrana, Kritón) a Platónovi (Ústava), tento týden přichází na řadu Aristotelův spis Politika.

Politika je rozdělena do osmi knih. Ve vydání Petra Rezka jsou témata jednotlivých knih shrnuta následovně (naneštěstí v jinak krásném Rezkově vydání chybí podrobná synopse, podobně jako je např. v jeho vydání Fyziky).

I. Pojem, vznik, význam a složky obce. O majetku, jeho získávání i správě.
II. Kritika politických teorií předchůdců a výklad o některých proslulých ústavách.
III. Výklad pojmů ústavy, obce a občana. Ústavy správné a jejich zhoršené odrůdy. Království.
IV. Výklad o jednotlivých ústavách a o moci zákonodárné, výkonné a soudní.
V. Příčiny zániku ústav a prostředky k jejich udržování.
VI. Úvaha o zásadách a o udržování druhů demokracie a oligarchie. Pojednání o úřadech v obci.
VII. Různá zařízení v nejlepší obci.
VIII. Výchova v nejlepší obci.

Celkem vzato mi připadají tyto popisy ne příliš výstižné. O jaká témata jde například v první knize?

• rozlišení tří základních typů společenství (koinōnia): domácnost, obec, městský stát (polis) 
• obhajoba neredukovatelnosti polis na obec či domácnost;
• polis jako nejvyšší forma společenství;
• role žen a otroků v polis;
• majetek (podstata, získávání, důležitost)

Poznámka: v Křížově terminologii je obec dědinou a městký stát obcí.

Sbohem, Památníku

Konkurz na postdoktorské místo analytické scholastiky jsem v Českých Budějovicích vyhrál. Mám z toho radost, zároveň to ale beru jako velký závazek a výzvu. Konec s aktivitami, které mě rozptylovaly a vzhůru do intelektuální práce! Po mnoha letech opouštím svou práci v Památníku Hartmanice. Mnohé jsem se naučil, s kolegy jsme dobře vycházeli a zorganizovali jsme desítky kulturních akcí. Ve volném čase jsem dokonce mohl občas pracovat na přípravě na výuku či na nějaké publikaci. Hlouběji jsem se seznámil s židovstvím. Práce byla poměrně dobře finančně hodnocená. Za to vše jsem vděčný. Nyní je ale čas jít dál.