Novověká angelologie

Stefan Heßbrüggen-Walter přednesl tento měsíc v Moskvě (Высшая школа экономики) poměrně zajímavou přednášku "Accomodating Angels" (v angličtině):



Heßbrüggen nejprve zmiňuje Kanta a jeho Träume eines Geistersehers (1766), spis v němž, jak známo, kritizuje Sweedenborga. Dále probírá krátce názory katolického teologa židovského původu Sixta Sinensis OFM (1520-1569) a jeho Bibliotheca sacra (Benátky, 1566), Pseudo-Dionysia, Bernarda z Clairvaux a Kajetána; z reformovaných teologů Girolama Zanchiho (1516–1590). Zaměřuje se ale v podstatě jen na otázku zda mají andělé tělo či nikoli (konsenzus je, že nikoli, ovšem není herezí tvrdit, že ano). Tato část je obzvláště slabá, je zřejmé, že autorem je novověkář nikoli středověkář (Srv. Heßbrüggenův blog). Za katolickou teologii by bylo mnohem vhodnější shrnout patristické názory, Tomášovu Summu teologickou I (q. 50-64), odsouzení 1277, pár reakcí (Scotus et al) a nahlédnout do Kajetánova Komentáře k Summě a Suáreze.

Asi od 16.00 přechází Heßbrüggen k Descartesovi a jeho diskusi s Henrikem Regiem, 1598–1679 a především Henry Morem, 1614–1687. Podle Descartesa není problém v ko-lokaci andělů (více než jeden na jednom místě), což není překvapivé, vzhledem k tomu, že jsou andělé pouhé res extensae. Pak následuje trochu zmatená diskuse, takže se Heßbrüggen nedostane k dvěma zajímavým tezím, které naštěstí rozvádí na svém blogu, totiž, že (a) anděl je "mysl bez představivosti" (na rozdíl od lidské mysli, k níž představivost patří esenciálně), a že (b) anděl může působit (a tedy být lokalizován) kdekoli v prostoru, na rozdíl od lidské mysli, která může být lokalizována jen ve svém těle.

Asi od 35.00 přechází Heßbrüggen k zajímavé Hobbsově teorii, podle níž jsou andělé schopni vytvářen iluze (v imaginárním prostoru), třebaže sami jsou (tak jako vše) materiální. (Podrobnosti opět na blogu); srv. též Leijenhorstovu brilantní knihu The Mechanisation of Aristotelianism, Leiden 2002).

Konečně kolem 43.00 přechází k Leibnizovi, podle něhož andělé musí mít tělo (jinak je nelze odlišit od Boha), ovšem na rozdíl od lidského těla nejsou vázáni na jedno tělo, ale mohou "transmigrovat". (Podrobnosti opět na blogu; závěrečné shrnutí zde).

Co jsem si z přednášky odnesl? O angeologii raněnovověkých filosofů jako jsou Descartes, Leibniz a Hobbes jsem toho zatím příliš nevěděl, zdá se mi nesmírně zajímavá. Je sice mnohem méně propracovaná než angeologie středověkých a post-středověkých scholastiků, na druhou stranu "kreativnější", tj. usilující o obhajobu názorů odlišných od standardních názorů scholastických. Jak scholastikové, tak ne-scholastikové evidentně řešili podobné otázky pomocí podobného pojmového aparátu a často dokonce probírali podobné argumenty.

Aktualizace (19-06-2014): Skvělou diskusi Hobbese má ve své knize Metaphysical Themes (2011) Robert Pasnau. Hobbesův základní argument: (1) Cokoli existuje, je lokalizováno. (2) Cokoli je lokalizováno, je rozprostraněno (má extenzi). (3) Cokoli je rozprostraněno, je těleso. (Závěr) Vše co existuje, je těleso. Podle Hobbese vše, tedy dokonce i andělé a Bůh, musí být lokalizováni a jsou proto tělesy. Pasnau skvěle ukazuje i logické vztahy mezi teoriemi Descarta, Hobbese a Henryho Mora.

Londýn: Medieval Philosophy in the UK

Asi největší výhodou Readingu je, že je blízko Oxfordu a Londýnu. To znamená, že řada zajímavých filosofických aktivit se koná nedaleko. Jednou z nich je dnešní setkání britských historiků středověké filosofie, které se konalo ve Warburg Institutu:

Chris Martin (Auckland): ‘The Grammar and Logic of Number and Unity at the Beginning of the Twelfth Century’ 
Robert Pasnau (Colorado): ‘When Did Ideas Become Objects of Perception?’ 
Tianyue Wu (Peking): ‘Augustine on the Election of Jacob: A Philosophical Defence of Divine Predestination’  
Giorgio Pini (Fordham): ‘Non-mutual Relations in Duns Scotus’

Setkání organizoval John Marnebon z Cambridge (20.04.2012). Škoda, že jsem dorazil se zpožděním a minul jsem Martinovu a Pasnauovu přednášku. Wuova přednáška byla mj. zajímavá i tím, že byla na vysoké úrovni (Wu aplikoval na sv. Augustina argumenty Harryho Frankfurta), což poukazuje na rozvoj bádání "středověké analytické filosofie" v Číně (třebaže podle Wua je středověkářů v Číně zatím jen minimálně).

Volba hlasování a volby

Vzhledem ke svému pobytu v Anglii jsem neměl možnost volit do Evropského parlamentu. V této souvislosti mě ale spíše zaujala složitost metodologie hlasování. Přední znalec tématu Don Saari z Institutu pro matematické behaviorální vědy (Irvin, CA) uvádí následující názorný příklad, který poukazuje na obtížnou otázku: Nejsou výsledky hlasování dané spíše volbou metody hlasování než vlastním hlasováním?

Jaké nápoje nakoupíme? Uspořádejme volby. Předpokládejme, že máme 15 osob s následujícími preferencemi:

6 osob	džus > víno > pivo
5 osob	pivo > víno > džus
4 osoby	víno > pivo > džus

Co vyhraje v hlasování? Záleží na vobě formy hlasování:

A. Podle největšího počtu hlasů: džus

B. Podle srovnání preferenčních dvojic (Condorcet): víno

(Víno preferuje před pivem: 6 + 4 osob;  pivo před džusem: 5 + 4;  víno před džusem: 5 + 4; atd.)

C. Ve dvou kolech: pivo

(V prvním kole vyškrtneme víno. V druhém bude zvoleno pivo (poměrem 9 ku 6), protože 4 voliči vína přejdou k volbě piva.)

David Armstrong (1926-2014) - RIP

Včera ráno (australského času) zemřel jeden z nejvýznamnějších metafyziků dvacátého století, David M. Armstrong. Jeho díla (podobně jako díla Davida Lewise) jsou vzorem pronikavého, systematického a jasného myšlení. Osobně jsem se s Armstrongem setkal pouze jednou, při přednášce na Univerzitě v Buffalu a poté na obědě. Moje hlavní vzpomínka na něho: zasedli jsme ke stolu (bylo nás asi 6-8 doktorandů), prohodili jsme pár zdvořilých frázích a Armstrong nás vyzval, "Let's talk philosophy."

Armstrong se hlásil k naturalismu (pro ne-fyzikální entity prý nemáme dostatek evidence) a hájil realismus (pravdu jako korespondenci s fakty):

"Plato in his later works, Aristotle and the Scholastic Realists were ahead of contemporary philosophy in this matter [tj. ve svém realismu], although handicapped by the relative backwardness of the science and the scientific methodology of their day". Nominalism and Realism, 1978 p. xiv-xv

(Srv. kvalitní článek na Wiki)

(Předpokládám, že brzy vyjdou nějaké nekrology, doplním)

Bibliografie

• Franklin, James (2003, 2012) Corrupting the Youth: A History of Philosophy in Australia. Sydney: Macleay Press.  Autor uvádí širší kontext australské filosofie; jedná se o vynikající knihu i z hlediska historie scholastiky 20. století.

Centrum excelence

Ani mezi vědci a badately nevládne vždy spravedlost a přátelské vztahy. Reportáž ČT o problémech, které provázelo rozhodnutí o nepodpoření dvou projektů Center excellence. (V jednom z nich, vedeném doc. Tomášem Nejeschlebou, mám také mikro-úvazek týkající se Pedro Hurtada de Mendozy).

Routledge Studies in Metaphysics (květen)

Během května jsou online přístupny kompletně tři knihy ze série Routledge Studies in Metaphysics:

• The Semantics and Metaphysics of Natural Kinds, ed. Helen Beebee, Nigel Sabbarton-Leary, 2010 (NDPR; vynikající úvod k tématu na SEP)
• Freedom of the Will A Conditional Analysis, ed.  Ferenc Huoranszki, 2011
• Properties, Powers and Structures Issues in the Metaphysics of Realism, ed. Alexander Bird, Brian Ellis, Howard Sankey, 2012.

Jedná se o pokročilé čtení a jeden měsíc na přečtení jistě nestačí. Stojí ale za náhled, jak vypadá dnešní analytická metafyzika.