Podle Tomáše Akvinského nemůže být na jednom místě více než jeden anděl (ST I q52a3). Otázkou ovšem zůstává, kolik jich může být na jednom
velmi malém místě, jako je např. špička jehly, resp. maličký "skoro-bod" na jejím konci (dále: špička
stricto sensu). Vzhledem k tomu, že rozměry andělů mohou být (podle Tomáše i Scota) libovolně malé, mohlo by se jich na špičku
stricto sensu vejít nekonečně mnoho. (Kdyby jich Bůh nekonečně mnoho stvořil, což prý neudělal). Pokud bychom ovšem předpokládali, že andělé si nemohou vymezit méně prostoru, než nakolik povoluje Planckova konstanta, pak odpověď musí být jiná. Pokud navíc připustíme interpenetraci (vyplývající z Heisenbergova principu neurčitosti), pak je podle výpočtů Anderse Sandberga horní mez andělské hustoty 8.6766×10exp49. ("
Quantum Gravity Treatment of the Angel Density Problem"
Journal of Improbable Research 2001). Výsledná hodnota je pouze horní mez. Jiné hodnoty dostaneme v závislosti na dalších veličinách, např. na tom, zda andělé tancují a jak (je zde třeba započítat další síly, jako je frikce, apod.). Sandberg ve svých výpočtech vychází z teorie kvantové gravitace a informatiky, s poukazem na potřebu vzít v dalším výzkumu v úvahu i relativistické aspekty problému.